veruce.cz

Pardubický kraj

Budislav – Toulovcovy maštale – Vranice – Městské maštale – Budislav (cca 10 km)

Po nijak úspěšném navštívení Vojtěchovy a Toulovcovy rozhledny (ten den nijak daleko vidět nebylo) jsme se vydali na krátký okruh Maštalemi. Začali jsme v Budislavi a po červené se vydali směrem k Panskému stolu a studánce Cikánka, ve které jsme však našli pomalu víc komárů než vody. Okolo jednoho z Panských rybníků jsme pokračovali dál k Voletínské studánce, kde už jsme mohli vodu nabrat bez obav.

Od Voletínské studánky, kde vedle sebe těsně vedou jak červená, tak žlutá, jsme se vydali dál po červené, která začala stoupat a stáčet se směrem k Toulovcovým maštalím. Cestou jsme se kochali krásnou přírodou.

V Toulovcových maštalích jsme se dlouho nezdržovali. Máme je prolezlé konmpletně celé a hlavně tam bylo na náš vkus moc lidí. Kdo má zájem, nechť si je prohlédne galerii z minulého výletu (toho, kdy jsme v Maštalí bloudili po tmě).

Po červené jsme pokračovali do nedaleké chatové oblasti Vranice, kde jsme ji vyměnili za žlutou a vydali se zpět k Voletínské studánce. Žlutá nás dovedla okolo skalního útvaru Hrad až do několik kilometrů vzdálené Budislavi. Hrad vyfocený nemám, slunce na něj svítilo tak podivně, že z jednoho pokusu vylezlo dost abstraktní dílo. Podobně dopadly i pokusy o zachycení Městský maštalí na zpáteční cestě, takže snad příště :)

Toulovcovy maštale

Toulovcovy maštale
 

Toulovcovy maštale s nočním dobrodružstvím (cca 8km)

Při naší poslední návštěvě Vysočiny na konci října jsme zažili o něco dobrodružnější výlet, než jsme původně plánovali. Z Boru u Skutče jsme se v pokročilém odpoledni vydali po zelené na Toulovcovy maštale. Cestu dlouhou 2 kilometry bychom měli zfouknutou za ani ne půl hodiny, kdybychom neobjevili houby a nezdrželi se jejich sbíráním a focením. Krásnou krajinu okolo s pískovcovitými útvary jsme si užívali a neměli kam spěchat.

Do Maštalí jsme dorazili ve chvíli, kdy slunce zapadlo za kopec (a chvíli na to i za obzor, to jsme však neviděli) a věděli jsme, že nám zbývá sotva půl hodina světla. Tudíž bylo zcela jasné, že se k autu po červené (4 km) dokodrcáme po tmě. To jsme však ještě netušili, jak si z nás trasa vystřelí.

 

Kratičká procházka v okolí Hlinska

Předposledního dne jsme si řekli, že se přecejen celou dobu nemůžeme flákat u kamen, a vyrazili jsme na opravdu krátkou, avšak příjemnou, procházku do okolí Hlinska. Mrzlo tolik, že vysvitlo sluníčko, počasí nám tedy přálo, dalo by se říct :) Nešli jsme nijak daleko, jen prošmejdili kousek lesa, který neznáme, snažili se zmizet z dohledu chat, protože tam bylo na náš vkus moc lidí, a zamířili kousek po žluté turistické značce. Po nějaké době jsme se zase otočili a zamířili zpátky. Tak či onak, líbilo se nám tam a příště se snad podívám po této trase dál :)

 

Zřícenina Lichnice

LichniceSe řádným spožděním jsem se rozhodla hodit sem aspoň kratičkou zmínku o naší oblíbené zřícenině. Vypravili jsme se na ní podruhé, a to cestou z Vysočiny, kde jsme v létě s Martinem strávili 2 týdny. Nenechali jsme si ujít ani přednášku, kde jsme se dozvěděli celkem dost zajímavostí a pokochali se výhledem do krajiny.

 

Žumberk

ŽumberkKdyž jsme byli o jarních prázdninách, jeden den jsme po obědě narychlo naplánovali výlet na zříceninu Žumberka. Jaké bylo překvapení, když sotva po vystoupení z auta na nás někdo troubil. Ukázalo se, že jsou to Martinovi příbuzní, kteří se podobně náhle rozhodli vypravit na stejný hrad. Ještě si k tomu připočtěte, že my jsme z Práglu, oni z Pardubic a výjde z toho výborná náhoda :)

 

Rozhledna u Hlinska (Kladno) a na Zuberském kopci, rybník a lom u Kameniček

Z rozhledny u HlinskaVyrazili jsme na celkem novou rozhlednu u Hlinska (vedle vesnice Kladno). Výhled z ní je pěkný, jen je škoda, že nebyla postavena na nejvyšší kopci v okolí, bylo by vidět i na druhou stranu ke Svratce a Ždárským vrchům. Nebylo ani úplně jasno, jinak bychom mohli vidět až Krkonoše. Poté jsme se stavili k jednomu rybníku u Kameniček a k nedalekému lomu schovanému na kopci mezi stromy. Poslední zastávkou nám byla rozhledna na Zuberském kopci, kde jsme už byli jednou – bylo samozřejmě zavřano, máme na to štěstí a už si raději otvíračky zjišťujeme předem :)