Tipy na výlety a jiné zápisky

podzim

Kostomlaty (ne Sukoslav)

KostomlatyNašlapáno: 2 km
Stoupání: cca 90 m
Náročnost: žádná / mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

První zastávka během našeho jednodenního toulání se po Českém Středohoří a zároveň poslední místo, které tady z toho dne ještě chybí. Ty ostatní si můžete projít v článcích:

Auto jsme nechali na konci Hřbitovní ulice v Kostomlatech pod Milešovkou, další možnost parkování je nedaleko blízkých rybníků, kam se dá zajet ze silnice z Milešova do Kostomlat.

Cesta nahoru z tohoto směru není ani náročná, ani dlouhá. Ten den navíc panovalo to ukázkové babí léto, takže jsme se kochali barevným lesem celou cestu až k hradu.

Kostomlaty jsou, soudě dle počtu návštěvníků, navštěvovanou zříceninou. Nebylo to však nijak hrozné, hrad bez lidí šel nafotit celkem snadno ;) Krom toho není divu, pozůstatky jsou skutečně působivé.

 

Besedické skály a vrch Sokol

Besedické skályNašlapáno: 5,5 km
Stoupání: cca 340 m
Náročnost: mírná / střední
Okruh: z vetší části ano
Trasa: zde

Ve skalách či skalních městech jsme se nevyskytli za poslední rok a půl ani jednou (naposledy loni na přelomu zimy a jara na Ostaši) a já si říkala, že je nejvyšší čas to napravit. Vyrazili jsme tedy do Českého ráje.

Původně jsme měli v plánu zaparkovat v Besedicích a vyrazit odtamtud. Cestou nás však zaujalo téměř prázdné parkoviště u NPP Suché skály mezi obcemi Malá Skála a Besedice. Koukli jsme na mapu, zjistili jsme, že se na zamýšlený okruh můžeme napojit i po naučné stezce, a vyrazili.

http://obrazky.veruce.cz/cestovani/naucna-stezka.png Vyhlídka na NPP Suché skály

Suché skály jsou místní dominantou, která nás zaujala už cestou. Čas nám na ně nezbyl, ale viděli jsme je alespoň z vyhlídkového místa, které se nachází asi čtvrt kilometru od parkoviště.

 

Oparno a podzim

OparnoNašlapáno: 1 km
Stoupání: cca 60 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na zřícenině hradu Oparno už jsme byli před nějakými pěti lety, avšak tehdy za nechutného vedra. Report tehdy nevznikl proto, že ten den panovaly naprosto příšerné světelné podmínky a fotky stály za dvě věci.

Tentokrát jsme opět vyrazili z centra obce Oparno, odkud se dá napojit na zelenou turistickou značku. Cesta k hradu vypadá momentálně takto:

 

Babí léto

PodzimS příchodem podzimu na mě každoročně dolehne nostalgická nálada. Dumání a vzpomínání u mě automaticky přichází s mlhavými rány, barevnými stromy a zachmuřeným počasím. To mám chuť si večer (po uspání malého) tak akorát uvařit zázvorový čaj, pustit si něco, co normálně moc neposlouchám (jako třeba Maok) a prohlížet si fotky nebo si číst svoje staré články. Letos je ten podzim nějaký jinačí, ale ta nostalgická vlna se dostavuje stejně.

Po příšerném létě trvajícím od dubna jsem se na něj těšila opravdu hodně. Vyhlížela jsem ho každým dnem a říkala si, zda letos konečně zastihnu tu nejbarevnější část někde v přírodě, na nějakém výletě pěkně s foťákem v ruce. To se po několika letech opravdu povedlo a já mám zase náladu se po roce vrátit k měsíčním přehledům. Čas od času si je zpětně prohlížím a říkám si, že bych alespoň tohle mohla pravidelně zveřejňovat. Pak si ale říkám, co já bych tam vůbec přes léto psala? Že je mi vedro? Pořád dokola? To by snad odradilo i tu hrstku pravidelných čtenářů, které, jak odhaduji, bych spočítala na prstech jedné ruky a ještě by mi tři pětiny prstů zbyly.

Na druhou stranu ale už pár let vím, že tenhle blog píšu hlavně pro sebe, resp. pro nás. Je sice hezké, že sem sem tam zavítá někdo z gůglu a najde, co hledal, a je rozhodně fajn, když se někomu líbí fotky a reporty z výletů ho inspirují k vlastním cestám, ale co si budeme povídat, doby, kdy to tady četlo několik snad i desítek pravidelných návštěvníků, jsou už nenávratně pryč. Kdybych ten blog psala primárně pro návštěvnost a komentáře, musela bych s tím seknout už dávno.

To ale jaksi stále nemám v plánu.