Ze života Ver.

Praha

Pronájem bytu od slušného majitele – vzácnost dnešní doby

bydlení Jednoho dne jsme se rozhodli, že už toho hnusného pražského rozšířeného centra máme plné zuby a že nastal čas se poohlédnout po bytě v klidných čtvrtích po okrajích tohoto velkoměsta (jak jsem psala dříve – v Praze se nežije blaze). První krok byla blbost z naší strany. Pochybení nepopírám, nicméně bych opravdu nečekala to, co následovalo. Výpověď z bytu jsme tedy podali a měli za to, že 2 měsíce výpovědní doby budou dostatečnou rezervou. Nabídek tou dobou bylo všude dost. Nu a tak půlrok obepisování, obvolávání a obíhání bytů začal.

Během doby, kdy jsme ještě bydleli v předchozím pronájmu, jsme nenašli nic. Opravdu nic. Některé nabídky přicházely v úvahu, ale buď byly ihned pryč, nebo byly k nastěhování až za delší dobu (tedy v době, kdy jsme doufali, že už budeme přestěhovaní). Dva měsíce uběhly jako voda a my se stěhovali k rodičům jednoho z nás, jinou možnost jsme neměli. Jejich byt jsme okupovali (a to doslova, neboť nacpání se někomu do obýváku s veškerými věcmi a nábytkem se jinak nazvat nedá) přibližně 4 měsíce, které jsme strávili dennodenním hledáním bydlení.

Proč jsme tak dlouho nic nenašli? Kvůli majitelům a jejich nesmyslným podmínkám, které v tomto článku shrnu. Samozřejmě to nejsou všechny navštívené, některé nám prostě byly vyfouknuty před nosem, v jiných se nám něco nepozdávalo (třeba absence vchodových dveří apod.).

 

Řidičák pro cyklisty

O neukázněných a drzých cyklistech chystám článek už dlouho. Tento víkend mě ale přesvědčil, že je opravdu na čase jej konečně dopsat.

Značka "Zákaz vjezdu cyklistů"Nemám ráda moderní pojetí cyklistiky. Dlouholetí cyklisté (zpravidla starší generace) jsou vesměs slušní, znají předpisy a pravidla, na silnicích jezdí ukázněně. Dnešní trend jízdy na kole je přesně opačný. Místo další generace slušných cyklistů dnes na silnicích spíše vídám cykloaktivisty nebo cyklisty jezdící po vzoru cykloaktivistů, tedy neukázněně, bez znalosti předpisů a s pocitem, že jim ta silnice (a chodník) patří.

Jsem velkým odpůrcem cyklistů v pražských ulicích. Původně jsem měla chuť do názvu článku použít oblíbený D-FENSův výraz cyklozmrd. Cyklozmrdem neoznačuji každého cyklistu, nýbrž právě ta individua, která svým chováním omezují dopravu, a to nejen v Praze, ze které si chtějí vydupat cykloměsto. Tuto na hlavu postavenou utopistickou myšlenku nechápu. Není tady jednoduše realizovatelná. Praha není schopna vzhledem k dopravní vytíženosti pojmout ještě zdržovače na kolech. Žije tu na to příliš mnoho lidí, kteří spolu s částí Středočechů denně autem migrují za prací. Přesto se jízdní pruhy zužují kvůli cykloaktivistům, i když jsou jen málokdy využívány. Některá hovada totiž jezdí raději po chodníku.

 

Hradiště Řivnáč, Levý Hradec a Pravý Hradec

Hradiště ŘivnáčNašlapáno: 13,5 km
Stoupání: cca 350 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne

Nedávno jsme se vydali na krátký výlet po hradištích severně od Prahy. Trasu jsme začali v Úholičkách, kam jsme se z Prahy přepravili vlakem. Hned od nádraží se nám naskytl výhled na náš první cíl – hradiště Řivnáč.

Nahoru na kopec vede NS Rozhlédni se, člověče, kterou v této části představuje uzoučká pěšina klikatící se svahem přímo nad tratí. Dovedla nás na vyhlídku Stříbrník a dále lesem přes vrchol Stříbrníku (311 m.n.m.) až na pole, z něhož byly díky ucházející viditelnosti rozpoznatelné různé části Prahy.

Naučná stezka samozřejmě vede až na hradiště Řivnáč. Počasí nám přálo, ač si někteří z nás jistě dokázali pro první výstup toho dne představit nižší teploty :)

 

Po delší době na Petříně a Střeleckém ostrově

PrahaPo delší době jsme si s Martinem udělali procházku po centru Prahy. Je to už nějaký ten měsíc, co jsme se naposledy vydali na Petřín, takže jsem navrhla ten. Šli jsme od Andělu, takže jsme se do kopce vrhli ze zahrady Kinských. Poměrně brzy jsme se dostali mimo dohled i doslech lidí, protože tou cestou k našemu štěstí málokdo chodí :) Pokračovali jsme kolem hradby a zastavili se na první lavičce, na kterou jsme narazili.

 

Staroměstská radnice a věž

Staroměstská radniceTak jsem se letos ze začátku roku poprvé za dobu, co žiju v Praze (což je už 12 let), dostala dovnitř Staroměstské radnice a na věž. Staroměstská radnice byla založena roku 1338, když Jan Lucemburský udělil staroměšťanům povolení. Jedná se o komplex, které byly postupně propojovány do jednoho celku.

Prošli jsme 1. patro (tuším), kde jsme se dozvěděli něco z historie a pak zamířili do sklepení. Cestou jsme prošli i jakousi výstavu fotek, na kterou sice nebylo moc času (jsme ji neměli v ceně no :D), ale byl tam pěkný strop. Pak už jsme se dostali do sklepení, které ve skutečnosti vlastně sklepení není. Kdysi to byly domy v románském slohu, kterých byla po Praze spousta. Ty pak zmizely pod nánosem, na které se stavělo nové město a dnes jsou ještě k vidění jako sklepy některých starých domů na Starém Městě

Vestibul s gotickou klenbou byl v roce 1909 vyzdoben malbami Mikoláše Alše na téma Libušino proroctví a Hold Slovanstva městu Praze. Malby podle Alšových kartonů vypracoval malíř Jan Špilar.