veruce.cz

přehrady

Zatopené dálniční mosty D1 a trocha historie

Zatopený most přes údolí Sedlického potokaPokud máte v povědomí informaci, že se u nás dálnice začaly stavět někdy v 60. letech 20. století a že za ně vděčíme komančům, zřejmě vás překvapí fakt, že část dálnice D1 vznikla již během 2. světové války, některé úseky dokonce ještě před ní. Právě z této doby pochází i 2 nepoužívané a částečně zatopené mosty, které se nachází na vodní nádrži Švihov. Některé části dříve budované dálnice nebyly v 60. letech použity a dálnice dnes vede jinudy. Tyto relikty jsou připomínkou toho, za jakých okolností D1 začala vznikat.

Článek se týká zejména mostů, které dříve vedly přes Sedmpanský a Sedlický potok, avšak bez trochy historického pozadí by to nešlo (fotografie mostů ze současnosti naleznete ke konci článku).


Myšlenka dálnice napříč Československem

Myšlenka dálnice spojující západ Čech s východem Slovenska či Podkarpatskou Rusí se zrodila ještě dříve – v roce 1935 (projekt „Národní silnice Plzeň – Košice“ a návrh silniční magistrály Cheb – Chust) a v roce 1937 (dálková silnice „Cheb – Velký Bočkov“). Reálně projektovat se začalo i přes schválení Mnichovské dohody (září 1938), a to krátce po zabrání Sudet. V plánu byly úseky Pražský okruh, Praha – Jihlava, Jihlava – Zástřizly, Zástřizly – hranice Slovenska. V té době byla vyprojektována i německá autostráda z Breslau (dnešní Wroclaw, Polsko) přes území našeho státu do Vídně. Dálnice se měly křížit u Brna.

 

Přehrada a vodopád Zákraví

ZákravíNedaleko Nového Města nad Metují se nachází obec Zákraví. Z jejího centra se dá po červené dojít k půl kilometru vzdálené přehradě. Výtok z ní pak tvoří umělý vodopád, k němuž vede pěšinka uhýbající ze značené trasy (cca 50 metrů). Počasí nám ten den nijak nepřálo, fotka přehrady je ale nakonec barevnější, než jsem na místě čekala. Vodopád je focený pouze z ruky (stativ jsme již tradičně zapomněli doma), takže fotka není tak rozmazaná, jak bych si ji představovala. Za lepších světelných podmínek se sem jistě podíváme znovu :)

 

Vyhlídka Máj a Smetanova vyhlídka na Vltavě

Na známé vltavské vyhlídky jsme vyrazili minulý víkend. Nemohli jsme si nechat ujít příležitost konečně si trochu užít zimní počasí. Zima nás také lehce potrápila, když nám auto na dvou místech jelo na zledovatělé cestě místo dopředu zpátky. Jednou jsme vycouvali, podruhé nás vytlačili kolemjdoucí :)

Stejnou oblast jsme navštívili před dvěma lety, kdy jsme vyrazili fotit ukázkový podzim.

Vyhlídka Máj

Našlapáno: cca 3 km
Stoupání: cca 100 m
Náročnost: velmi mírná :)
Okruh: ano

Na vyhlídku Máj jsme vyrazili z odlehlejší části Teletína (Chlístov). Žlutá nás vedla jinou trasou, než jakou jsme si pamatovali, nicméně jsme brzy dorazili na známé rozcestí.

 

Zvíkov

Týřov Našlapáno: 1,5 km
Stoupání: cca 60 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne (tam a zpět)

Hrad Zvíkov jsme navštívili jako jedno z posledních míst v roce 2014. Nachází se nad soutokem Otavy a Vltavy (Jihočeský kraj) a jedná o národní kulturní památku (od r. 1950).

Hrad je známý a hojně navštěvovaný. Vzhledem k ročnímu období jsme ale měli štěstí a nepotkali jsme téměř nikoho. Do hradu se vstupuje Píseckou branou po mostě z 18. století. Areál hradu je rozsáhlý (od brány k vodě měří čtvrt kilometru). Hned několi míst slouží jako vyhlídka na Orlickou přehradu a soutok Otavy s Vltavou.

Místo, kde stojí Zvíkov, bylo osídleno zřejmě již době bronzové. Hrad dle pověsti založil kníže Nezamysl, jako středověké sídlo začal fungovat ve 12. století. Za Václava I. (13. stol) byl dostavěn palác a nádvoří a byly zesíleny hradby i strážní věže. Poté několikrát změnil majitele i mimo krále, což se správně stát královskému hradu nemělo. Za husitských válek se jej nepodařilo ani dobýt, ani poškodit. V 15. století došlo k renesanční přestavbě, dalšímu zesílení obrany a vybudování valu. Roku 1615 se posádka hrad o 140 mužích ubránila útoku 4000 vojáků. Po Bílé Hoře vzdoroval dlouho obléhání a vzdal se jako jedno z posledních míst. V polovině 18. století došlo k velkému požádru, o osm desítek let později se zřítila část královského paláce kvůli váze obilí, které zde bylo uschováno. Následně hrad rychle chátral. Teprve v 2. polovině 19. století došlo k výrazným opravám.