Tipy na výlety a jiné zápisky

sebepoškozování

Způsoby sebepoškozování

Hodně lidí si myslí, že ti, kteří se sebepoškozují, to dělají jen žiletkou nebo nožem a pouze na zápěstí a předloktí. Už jsem se setkala právě s tím, že se známí sebepoškozujících ptali, jestli je to možné provádět i jinde. Chtěli se ujistit, že jim nelžou, když tvrdí, že už se neřežou.

Celkově si myslím, že tento mýtus vznikl za prvné kvůli tomu (jizvy nejsou na očích, takže je nemá kdo zkoumat a ptát se) a také kvůli tomu, že neznalci považují lidi, kteří si ubližují, za sebevrahy. Vzhledem k tomu, že když si člověk šáhne na žily, je to většinou na zápěstí či předloktí, příjde mi jejich názor celkem logický.

Jenže člověk, který si takto ulevuje od psychických těžkostí to moc dobře ví a ač drtivá většina začíná škrábáním se špendlíkem na horní části předloktí, mnozí z nich dříve nebo později začnou jinde, protože o dotazy na jizvy nestojí. Často se jedná o paže (pokud někdo nenosí často tílka), stehna, vnitřní stranu kotníku, lýtka, břicho… Proto by si známí sebepoškozujících měli uvědomit, že to, že jizvy nepřibývají na viditelných místech, neznamená, že nejsou… Samozřejmě jsou vyjímky a je jedině dobře, když s tím člověk přestane co nejdříve potom, co začal…

Dále si hodně lidí myslí, že ubližovat si jde jenom ostrým předmětem – žiletkou, nožem… To také není pravda a o tom je hlavně tento článek.

 

Prvotní impulz a další důvody

Proč to ti lidé dělají? Důvodů a impulzů existuje ještě řada, zaměřila jsem se na ty hlavní a nejběžnější.

SebepoškozováníSebepoškozování

Volání o pomoc – když vám někdo (mnohdy nenápadně) nastíní, že si ubližuje nebo poodhalí zjizvené předloktí, neznamená to, že se tím chce hned chlubit. Takový člověk hledá cestu, jak s tím ven a taky člověka, kterému by to řekl. Ať už to dělá z jakéhokoli důvodu, potřebuje pomoc. Znamená to, že neví co se sebou, neví co se kolem najednou děje a chce od toho utéct. Potřebuje si s někým popovídat a šrámy na předloktí k tomu dávají dobrý impulz (u chápavých lidí). Když ho odbydete slovy „Ty si debil…“, tak mu moc nepomůžete…

Zmírnění vzteku a úzkosti – jak jsem psala již v předchozím článku, fyzická bolest působí jako jakési vytržení a uvolnění celkového napětí. Tím pádem se mysl v tu chvíli zaměřuje na ni a ostatní pocity nechává v ústraní. Mnozí také tvrdí, že pohled na vytékající krev je sám o sobě uklidňující a z těla jakoby všechny nepříjemné pocity samy odcházely.

 

Co dovede lidi k sebepoškozování

Sebepoškozování Co lidi dovede až k tomu, že jsou schopní si ublížit, aby si „pomohli“? Ptají se na to všichni, kteří buď nikdy pořádné problémy neměli nebo je dokážou zvládat jinak. Jenže většině šťastných a bezstarostných lidí se to špatně vysvětluje. Poslední dobou jsem přemýšlela, jak to vyložit právě jim, aby neměli všechny za blázny (popř. za emo a za to bych dávala pěstí…).

Fyzickou bolestí proti myšlenkám

Kdo kdy nedal pěstí do zdi, když byl silně naštván? I ti, kteří pro sebepoškozující se lidi nemají pochopení, by si dokázali představit, že ona ráda v tu chvíli má zajímavé účinky – uvolnění emocí, vybití agrese a bolející klouby, které prostě mysl zaznamená a dá jim před vztekem přednost. Sebepoškozování je o tom samém, jen je to záměrně, opakovaně a časem se to stupňuje.