Našlapáno: cca 3 km
Stoupání: cca 150 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde
Během dovolené v Jizerkách jsme se vydali i na jednu kaskádu vodopádů, a sice na tu na Černé Desné. Auto jsme nechali v Desné u benzínky (dobrý pocit jsme z toho neměli, přece jen to bylo do Tanvaldu, co by šutrem dohodil) a vyrazili po červené. První zajímavý pohled se nám naskytl asi po kilometru a pak už jsme zastavovali a scházeli k řece snad každých 20 kroků ;)
V tomto článku se nachází oproti jiným příspěvkům nezvykle mnoho fotek (některé z nich už se objevily na fotoblogu). Netajím se tím, že velice ráda navštěvuji zříceniny. Zříceniny gotických staveb mám ještě o chlup raději. Ojvín nabízí obojí – zříceninu hradu i gotického kláštera. Na místě jsme strávili dvě hodiny a rozhodně to na pořádnou prohlídku nestačilo. Ten den jsme však byli domluveni s kamarádem, který pracuje v lužickém Budyšíně, že za ním dorazíme, takže jsme prohlídku museli chtě nechtě přizpůsobit dalšímu programu.
Na samotnou prohlídku Ojvínu si rezervujte nejméně tři hodiny času. Popisky jsou ve většině případů i v češtině. Při placení vstupného dostanete na požádání (nebo dle českého přízvuku :)) i český plánek. Vstupné činí 6€ za dospělou osobu a prohlídka probíhá bez průvodce. Pod hradem se nachází několik placených parkovišť. Možnost parkování zdarma jsem vyznačila na této mapce – nachází se u značky Start, přístupová cesta pro pěší nahoru k hradu začíná u značky Cíl, avšak volné místo zde naleznete nejspíše jen mimo víkend či prázdniny a pouze po ránu.
Z tohoto parkoviště jsme vyrazili pěší stezkou pod skalnatými útvary do centra obce k Infocentru, odkud vede cesta strmě vzhůru (z velké části po schodech). Už tato procházka mě utvrdila v tom, že jsme toto místo nenavštívili naposledy. Na přírodní zajímavosti už nám čas nezbyl ani náznakem, a přitom by bylo co si prohlížet.
Našlapáno: cca 6 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná (bylo vedro)
Okruh: ano
Trasa: zde
Minulý týden jsme se vypravili na naši první (opravdovou) rodinnou dovolenou do Jizerek. První výlet byl „náročnější“ hlavně kvůli vedru a také kvůli tomu, že byl první. Jednak jsme se museli trošku rozchodit a také jsem ten samý den musela s malým dobalit, dojet od Prahy do Janova nad Nisou, kde jsme se sešli s mužem, což samo o sobě bylo více než na půl dne, Jak se cestuje s (uvztekaným) batoletem si budete moci brzy přečíst na druhém blogu, na tomto zase budou postupně přibývat fotoreporty z našich výletů, a že jsme jich nestihli úplně málo :)
Našlapáno: cca 3,5 km
Stoupání: cca 100 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde
Na známější Velký Blaník jsme se vydali před rokem a čtvrt (tehdy se synem v břiše čtyři dny po termínu, report zde). Na Malý Blaník už nám nezbyl čas, takže jsme se jednoho odpoledne vydali napravit tento restík.
Auto jsme nechali v obci Býkovice a vydali se po červené na vrchol. Cesta není vůbec náročná, jen krátký úsek vede do kopce. Na vrcholu Malého Blaníku se nachází ruiny kaple sv. Máří Magdaleny. Uzavřena byla roku 1783 a od té doby chátrá.
Mezi obvodovými zdmi se nachází ohniště, které toho dne nezůstalo liduprázdné. Upřímně mě to trochu naštvalo a zamrzelo. V turisticky navštěvovaných místech jako je toto, bych čekala, že lidé odsunou opékaní buřtů na večer, aby si přes den mohli návštěvníci ruinu pořádně prohlédnout. Takto jsme si mohli zříceninu prohlédnout a nafotit pouze z venku
Našlapáno: cca 2,5 km
Stoupání: cca 100 m
Náročnost: žádná / s dítětem v nosítku mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde
Na Ostaš jsme se minule vydali, když si syn ještě hověl v břiše (fotoreport zde). Na Kočičí hrad nám tehdy už nezbyl čas. Tento restík jsme se vydali minulou sobotu napravit i s malým.
Na oficiálním parkovišti se ještě nevybíralo parkovné, takže jsme auto nechali tam a přes chatovou osadu se vydali po červenozelené k rozcestníku Nad Slují Českých bratří (na tu nám pro změnu nezbyl čas tentokrát, takže se na Ostaš určitě ještě někdy podíváme). Od něj jsme pokračovali po zelené do PP Kočičí skály. Této oblasti se také říká Dolní Labyrint, Dolní Bludiště, či Dolní Ostaš.
Našlapáno: cca 2,5 km
Stoupání: cca 200 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde
Poté, co jsme si připomněli Divokou Orlici, jsme vyrazili na další místo, které jsme před lety navštívili. Vyjeli jsme tedy ke Hvězdě a vyšli si do Broumovských/Polických skal.
Od parkoviště jsme nejprve zamířili k samotné Hvězdě, odkud je pěkný výhled na Broumovský výběžek.
Našlapáno: cca 4,5 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná
Okruh: částečný
Na Velký Blaník jsme se vydali na začátku února. Trasa se nedá považovat ani za lehce náročnou, avšak s velkým břichem (4 dny po termínu) jsem si držela docela lenochodí tempo :)
Výšlap jsme začali na parkovišti. Ten den nám počasí na hezké světlo moc nepřálo (většina fotek nestojí za nic), takže jsme se nezastavovali a došli rovnou k Veřejové skále, ze které by měli v případě nouze vyrazit zemi na pomoc nyní spící rytíři.
Našlapáno: cca 4 km
Stoupání: cca 200 m
Náročnost: mírná
Okruh: částečný
Osamělá stolová hora Ostaš se nachází mezi městy Teplice nad Metují a Police nad Metují. Cesta na vrchol prochází skalním bludištěm, do nějž se chodili lidé z okolí skrývat v době válek.
Zaparkovali jsme v kopci pod oficiálním parkovištěm a dále už pokračovali po značené modré trase. Osada Ostaš se hemžila lidmi, ve skalním měste jsme jich však již mnoho nepotkali. Po krátkém stoupání jsme se dostali do skalního města/bludiště. Neopomněli jsme jej celé prolézt a tak jsme se dostali i na zajímavé vyhlídky.
Našlapáno: 1,2 km
Stoupání: cca 110 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Cestou přes Vysočinu jsme se rozhodli zastavit na jednom kopci. Matně jsme si pamatovali, že by se na něm měla nacházet zřícenina. Jedná se o kopec Štarkov u Nového Jimramova.
Zřícenina se na něm spolu se zajímavou skálou nachází, ani k jednomu bodu zájmu jsme žel nedošli. Chybně jsme se domnívali, že nahoře na ceduli bude směr k nim označen a až doma jsme zjistili, že jsme se nacházeli jen cca 250 metrů od nich. Turistickou značku totiž nějaký „dobrák“ ukopl, čímž mu srdečně „děkujeme“.
Tato oblast je však neuvěřitelně krásná, takže máme důvod se tam brzy vydat znovu :)
Našlapáno: 6,5 km
Stoupání: cca 260 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Na Plešivci jsme se octli loni při hřebenovce po brdských Hřebenech. Tehdy nám počasí k výhledům moc nepřálo, tentokrát to však bylo úplně o něčem jiném.
Klímek (rozc.) > Viklan
→ 1 km | ↑ 60 m | ↓ 10 m
Od parkoviště jsme vyrazili po asfaltce směrem k Viklanu. Jedná se o křemencový balvan vysoký 2 metry a dlouhý 3 metry. Od 19. se však již neviklá. Pověsti tvrdí, že se vikláním dal přivolat déšť či ověřit nevěra ženy (ta, co s ním nepohnula, byla nevěrná).
V jeho okolí se nachází množství kamenných mužíků.