Ze života Ver.

skály

Góry Stołowe (Białe Skały a Fort Karola)

Góry Stołowe - Białe Skały Našlapáno: 9 km
Stoupání: cca 210 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

První letošní delší výlet jsme si naplánovali v polských Stolových horách. Trasu jsem vzhledem k počasí nakonec zkrátili, nicméně se tam rozhodně brzy vydáme znovu.

Na prvním rozcestníku jsme se vydali po zelené směrem k Bílým Skalám. Na asfaltce leželo tak 15 cm sněhu, takže se po ní nejlépe nešlo. V tu chvíli jsme litovali, že jsme doma nechali běžky. Úsek začal být zajímavým ale až po téměř 4 kilometrech, kdy se před námi objevily první skalní útvary.

 

Nízké Tatry (Ďumbier + Chopok)

Trangoška > Chata M. R. Štefánika > Krúpove s. > Ďumbier > Demanovské s. > Konské > Chopok > Kosodrevina > Srdiečko

Nízké Tatry (Ďumbier + Chopok) Našlapáno: 15 km
Stoupání: cca 1510 m
Náročnost: kvůli sestupu citelná
Okruh: ano

Na Slovensko jsme vyrazili prakticky na otočku. Prodloužený víkend jsme zahájili koncertem. Den poté nás kamarád vytáhl na výšlap.

Výšlap na nejvyšší vrchol Nízkých Tater byl vlastně v pohodě ve srovnání se sestupem z Chopku po žluté. Rozhodně to ale stálo za to.

zelená turistická značka Trangoška > Chata M. R. Štefánika (1740 m.n.m.)
→ 3 km | ↑ 610 m | ↓ 60 m

Trasu jsme začali na parkovišti u rozcestí Trangoška ve výšce cca 1130 m.n.m. a vydali se po zelené na Chatu M. R. Štefánika nacházející se o 610 metrů výše. Na třech kilometrech je to celkem slušné táhlé stoupání. O to zajímavější to začalo být zhruba v polovině, kde jsme narazili na hromadu dřeva pro chatu. Za každou kládu o hmotnosti cca 15 kilo dostane nosič za odměnu čaj (velmi dobrý mimochodem). Pro netrénované jedince z ČR to znamenalo časovou náročnost větší, než odhadují rozcestníky. Nu nakonec to skončilo tak, že polovinu z toho největšího stoupání je odnesl náš kamarád jako hrdý syn Nízkých Tater obě najednou. Kolemjdoucí se s ním fotili a dočkal se zasloužených ovací jak cestou, tak na chatě :) Jelikož jsme mu s touto náloží konečně i my stačili, měli jsme čas si užívat výhled do údolí.

 

Jizerské hory (letos podruhé)

Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk > Łącznik > Stóg Izerski > Streitův obrázek > U Spálené hospody > U Zemánků > Obří sud > Lázně Libverda

Jizerské hory Našlapáno: 24 km
Stoupání: cca 1100 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

Druhou návštěvu Jizerek jsme pojali jinak než posledně. Túru zvolili jako procházkový okruh a neměli jsme v plánu se nijak odrovnat.

I tak se nám povedlo zdolat poměrně slušné stoupání dosti rychle a okruh jsme dokončili (včetně přestávek na rozhledně a na občerstvení) za 7,5 hodiny.

červená turistická značkamodrá turistická značka Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk (1124 m.n.m.)
→ 7 km | ↑ 760 m | ↓ 100 m

Do Lázní Libverda jsme dorazili před dvanáctou. Rozbité silnice a uzavírky nás donutili jet značnou oklikou, takže jsme začali nejméně o hodinu později, než jsme plánovali. Vyšli jsme tedy poměrně svižným krokem. Babí léto panovalo v plné síle a nám po pár kilometrech bylo i vedro. Kromě vyhlídky Hájnikova Kohouta a Francouzských kamenů o několik kilometrů dál nebylo co fotit. Cesta se táhla z velké části sice lesem, ale po asfaltce, takže jsme se snažili mít tyto úseky co nejdříve z krku.

 

Studený průchod

Studený průchodmodrá turistická značka červená turistická značka Skalní soutěsku Studený průchod najdeme v přírodní rezervaci Příhrazské skaly v Českém ráji – leží na trase mezi Krásnou vyhlídkou a Drábskými světničkami. Studený průchod se jí neříká jen tak. Kvůli nedostatku slunečního světla a vlhkosti se zdejší teploty ani v letních vedrech nedostanou nad 10°C. Díky tomu jsou skalní stěny obrostlé mechy a lišejníky typickými pro horské oblasti.
Soutěska měří 125 metrů a skalní stěny se tyčí do výšky až 15 metrů. Na jejím vrcholu byla roku 1866 vystavěna rakouská dělostřelecká baterie, která měla střežit silnici z Mnichova Hradiště na Turnov.

 

Malé Karpaty

Smolenice > Jaskyňa Driny > Vlčiareň > Čertov žľab > Záruby s. > Záruby > Ostrý kameň > Breziny rozc. > Červená hora > Pod Čiernou skalou > Mon Repos > Amonova lúka > Klokoč > Sedlo Uhlíská > Mesačná lúka > Vápenná – Roštún > Pod Malou Vápennou > Sološnicka dolina > Sološnica

Našlapáno: 29 km (8,5 + 16 + 5,5)
Stoupání: 1530 m (700 + 770 + 60)
Náročnost: citelná
Okruh: ne

Popravdě, tohle byl cíl na jeden den a kousek a ne na den a půl a kousek třetího. Počasí v kombinaci s krosnou na zádech nám s tou náročností trošku zamávalo.

Modrá turistická značka Smolenice > Jaskyňa Driny
→ 2,5 km | ↑ 225 m | ↓ 80 m

Co si budeme povídat, bylo vedro. Slunko pražilo jako divé a už při výstupu na první kopec začalo být jasné, že na původní plán si budeme muset nechat zajít chuť, respektive vybrat lepší počasí jindy.
Ze Smolenice jsme po rozpáleném chodníku vyrazili po zelené a snažili se rozdýchat dusno, které nás mělo následující dny provázet. Cesta k jeskyni Driny nám tak trvala neskutečně dlouho. Člověk během kilometru vystoupal nějakých 200 výškových metrů, aby k ní mohl dalších 80 klesnout po dosti strmé cestě ve skalách.

 

Jizerské hory

Josefův důl > Kristiánov > Nová Louka > Olivetská hora > Bílá kuchyně > Ptačí kupy > Holubník > Sedlo Holubníku > Černá hora > Rozmezí > Čihadla > Mariánskohorské boudy > Protržená přehrada > Josefův důl

Našlapáno: 36 km (6,5 + 29,5)
Stoupání: cca 900 m
Náročnost: citelná
Okruh: ano

36 km + 3 další k autu bez krosny
20 kilo na zádech
cca 2 hodiny nekvalitního spánku…
…prostě výlet k nezaplacení :)

Žlutá turistická značka Modrá turistická značka Josefův důl > Kristiánov > Blatný rybník
→ 6 km | ↑ 280 m | ↓ 130 m

Původně jsme chtěli začít v Bedřichově. Debilnější místo jsme si asi zvolit nemohli. I mimo sezóny je povoleno stát pouze na vyhrazených parkovištích. Ta buď patří penziónům a tudíž by na nich normální smrtelník neměl stát, nebo jsou placená. Stejný problém nás provázel i v Hraběticích a zaparkovali jsme až v Josefově dole. Původní trasu jsme tak museli upravit. Do místa, kde jsme chtěli přespat, jsme neměli čas se dostat. Tak jsme se vydali po tmě kamsi k přehradě po žluté a dál pokračovali až k Památníku sklářství v Jizerských horách v Kristiánově. Z něj jsme po modré šlapali po místní málo využívané silnici a okolo půlnoci si ustlali, kde se nám to zrovna líbilo. Že se nacházíme vedle rybníka, jsme zjistili až se svítáním :)

 

Vlčí rokle

Vlčí rokle Našlapáno: 4,5 km
Stoupání: cca 180 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

PP Vlčí rokle se nachází v Posázaví, asi 2 km severně od Prosečnice. Jedná se o bučinami zarostlou strž s nakupenými obrovskými balvany. Ty tvoří kamenná moře, pod nimiž protéká potok.

Mapa - Vlčí rokle
mapy.cz

červená turistická značkaProsečnice žst. > Horní Požáry
→ 1,5 km | ↑ 130 m | ↓ 10 m

První část trasy jsme zvolili po červené směrem k Horním Požárům. Cesta vcelku prudce stoupá lesem a člověka rychle dostane nad úroveň Vlčí rokle. Cestou mne toho k vyfocení mnoho nezaujalo, takže jsme bez delšího okounění pokračovali po žluté.

 

Skryjská jezírka

Skryjská jezírka Našlapáno: 2 km
Stoupání: cca 100 m
Náročnost: žádná :)
Okruh: ne (tam a zpět)

Skryjská jezírka se nachází na Zbirožském potoku, který je přítokem Berounky. V jejich okolí se nachází Přírodní rezervace Jezírka.

Modrá turistická značkaPodmokelský mlýn > Skryjská jezírka a zpět

Na cestě podél potoka byl kromě pěkného prostředí zajímavý zejména začátek a konec. Chyběl mostek. Nakonec jsme si řekli, že ledová voda neledová voda (konec února), nějak se přes pár metrů široký tok dostaneme. Však to nebylo nakonec tak horké (ani studené), vyvrácený strom ležící kousek od původní lávky náš problém vyřešil.

 

Kokořínsko – okruh z Nedvězí

Nedvězí > Dražejov rozc. > Na Spáleništi > Planý důl > Dobřeň > Dolní Vidim > Horní Vidim > Starý zámek > Nové Osinalice > Osinalické sedlo > Rač > Panenský hřeben > Nedvězí

Kokořínsko - okruh z Nedvězí Našlapáno: 26,5 km
Stoupání: cca 650 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

Po posledním výletu jsme dostali chuť na další delší túru. Původní Kokořínský okruh jsme naplánovali o 6 kilometrů delší, nicméně zdržení po cestě nás přimělo jej trošku zkrátit.

Modrá turistická značkaDražejov rozc. > Na Spáleništi > Planý důl
→ 6,5 km | ↑ 100 m | ↓ 210 m

První kilometry se táhly poměrně nezajímavou krajinou, ale utíkaly rychle. Brzy jsme se dostali do Střezivojic, za nimiž modrá uhýbá do lesa. Místo lesní pěšiny nás však čekala od traktorů či čeho rozrytá a zablácená cesta, po níž se šlo jen velmi obtížně. Teprve v blízkosti Planého dolu se cesta zlepšila. Pár zajímavých objektů jsme však spatřili již tu.

 

Kolumbovo vejce a Kupadla z Boru u Skutče

Kolumbovo vejce a Kupadla z Boru u Skutče Celkem našlapáno: necelých 5 km
Celkové stoupání: cca 150 m
Celkový čas: těžko říct
Náročnost: střední
Okruh: ano

Zima nám letos nějak stávkuje, je tedy třeba trošku zavzpomínat na tu loňskou, která poznamenala i naši jarní dovolenou.

Červená turistická značka Výlet jsme začali v Boru u Skutče, který je ideálním výchozím bodem pro celou oblast Maštalí. Panovalo pěkné počasí a tak nás množství sněhu v lese maličko překvapilo. Ze začátku to nepředstavovalo nijak velký problém, ač mi nevhodně zvolená obuv klouzala. Ke Kolumbovu vejci jsme však dorazili bez větších obtíží.