Ze života Ver.

skanzeny

Beskyde, Beskyde, kudy ta dálnice ide?

Jak napovídá posledních pár článků, jeden zářijový týden jsme strávili v Beskydech. Dovolená nám začala dosti zajímavě. Já jsem cestu absolvovala během žlučníkového záchvatu, který se připomínal ještě další dva dny na místě (tedy i během výšlapu na první kopec), vedle toho se v naší výpravě objevila střevní chřipka, (za kterou mohlo zelí v níže zmíněné restauraci). Jenže my jsme nevolnostem a bolestem vyhlásili boj a těch deset dnů jsme si v rámci možností užili i tak (tipy na výlety naleznete dále v článku :)).

Cesty, dálnice, řidiči a hlavně objížďka pro sebevrahy

Cesta dlouhá bez mála 300 kilometrů uběhla celkem poklidně až na zádrhel za Litomyšlí (semafor na rozkopané silnici zajistil delší kolonu) a nečekané uzavírky v Královehradeckém kraji. Páteční provoz byl hustější, než by zřejmě býval sobotní, ale i tak jsme nikde nezůstali dlouho trčet. Rozhodně si nemůžu stěžovat na výběr horní trasy místo D1, která posledních pár let spíš stojí, než jede. Malý to celé prospal, čímž nás opravdu mile překvapil.

Během pobytu jsme se téměř denně přesouvali někam autem. Místa, která jsme hodlali navštívit, se nacházela i 80 kilometrů daleko. Celkově jsme jen na místě najezdili přes 650 kilometrů. Toliko kilometrů už umožní zažít na silnicích ledasco. Neukáznění řidiči, kteří např. nedodržovali svůj pruh ani s přimhouřením oka, se řadili mezi ty méně nebezpečné. Inu do Polska kousek. Že se pověst polských řidičů nevzdaluje od reality, jsme na vlastní oči viděli před dvěma lety při cestě na Wolin. Zajímavé také bylo, že nás zdržovali převážně řidiči v autech s pražskou espézetkou, což by jeden nečekal :)

 

Archeopark Chotěbuz

archeopark ChotěbuzDo archeoparku v Chotěbuzi jsme se chystali už kolik let. Ze středních Čech je to trochu z ruky, takže jsme se tam vydali až nyní, během beskydské dovolené. Archeoparků už jsme několik navštívili, ale to, co jsme viděli v Chotěbuzi, jsme viděli poprvé. Takhle nějak si představuju skanzen poté, co se řádně podojí dotace z EU.

Vstupní budovu, která vyrostla loni, jsem nefotila. K vidění je na stránkách archeoparku. Stavba zajišťuje technické zázemí archeoparku, najde se v ní menší výstava ke Slovanům a dále skrývá prostory pro doplňkové programy k expozici a hradišti (např. etnografický balíček obsahuje dobové psaní, slovanskou mytologie a výroba amuletů pro posvátný dub). My zvolili pouze základní prohlídku, která probíhá s průvodcem (bez něj to nejde). Čekala jsem, že si vyšlápneme kopec na hradiště a ono ne. Doba mě předběhla. My si vyjeli na střechu vstupní budovy výtahem a pod hradiště jsme došli po železné lávce. Co si budeme povídat, to moderní zázemí působí pod dřevěnou palisádou jako pěst na oko.

Vystoupali jsme příkopem na volné prostranství. Naproti hradišti jsou dodnes zřetelně viditelné valy, které nám svou výškou připomínaly ty Češovské, které jsou však v dnešní podobě o mnoho mladší (zachycené jsou na páté fotce níže). S výhledem na hradiště jsme se dozvěděli něco o osídlování této oblasti, které probíhalo jak ve starší době železné, tak v době starých Slovanů. Opevněné sídlo zde stálo zhruba do 11. století. Následně jeho funkci nahradil hrad na Zámeckém vrchu nacházející se v dnešním polském Těšíně. Řeka Olše v těch dobách tekla přímo pod hradištěm.

 

Valašské muzeum v přírodě – Valašská dědina a Jurkovičova rozhledna

Valašské muzeum v přírodě - Valašská dědinaI. část – Dřevěné městečko si můžete přečíst zde, II. část – Mlýnská dolina zase zde.

Z Valašské dědiny jsem si pamatovala pro změnu jen cestu do kopce z Mlýnské doliny. Rozloha tohoto areálu však nepřekvapila jen mě. O rozsáhlosti sice něco napovídá možnost sem vejít nejpozději hodinu a půl před zavírací hodinou, na prohlídku beze spěchu však člověk potřebuje nejméně o hodinu více. Prohlídka je možná bez průvodce.

Valašské muzeum v přírodě - Dřevěné městečkoValašská dědina byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1972. Stavení jsou zasazena do členité krajiny, která připomíná beskydské vsi. V okolí domů, hospodářských a jiných staveb to žije. Nechybí zde políčka, zahrádky, úly ani stádo ovcí či další zvířata. Interiéry zachycují způsob bydlení v polovině 19. století. Během roku se zde konají různé programy, které návštěvníkům přibližují staré způsoby hospodaření.

 

Valašské muzeum v přírodě – Mlýnská dolina

Valašské muzeum v přírodě - Mlýnská dolinaI. část – Dřevěné městečko si můžete přečíst zde.

Na podobu areálu Dřevěného městečka a některé stavby v něm, jsem si ze své poslední návštěvy pamatovala celkem dobře. Z Mlýnské doliny se mi vybavovala jen pila. Na více objektů jsem se nerozpomněla ani poté, co jsem je viděla během prohlídky. Nu 12 let je dlouhá doba :)

Valašské muzeum v přírodě - Dřevěné městečkoMlýnská dolina je nejmladším ze tří areálů Valašského muzea v přírodě, otevřen byl v roce 1982. Jak název napovídá, najdete zde zejména technické stavby převážně na vodní pohon. Tyto stavby jsou dodnes funkční, je možné je během prohlídky vidět v chodu.

Prohlídka Mlýnské doliny je možná pouze s průvodcem a zabere cca 60 minut.

 

Valašské muzeum v přírodě – Dřevěné městečko

Valašské muzeum v přírodě - Dřevěné městečkoV rámci naší dovolené v Beskydech jsme nemohli vynechat návštěvu Valašského muzea v přírodě, které jsem naposledy navštívila asi před 12 (a možná více) lety. Rozhodli jsme se projít všechny tři areály, což zabralo prakticky celý den. Dojmů a fotek to vydá na více než jeden článek, takže jsem se rozhodla povídání o tomto skanzenu rozdělit na tři části. Prohlídku jsme začali v Dřevěném městečku.

Valašské muzeum v přírodě - Dřevěné městečkoDřevěné městečko bylo otevřeno již v roce 1925 a je nejstarším areálem Valašského muzea v přírodě. Návštěvníkům přibližuje způsob života v malém městě v období od poloviny 19. století až do první čtvrtiny 20. století. Přes léto zde probíhají folklorní slavnosti a ukázky obyčejů, tradičních řemesel a dovedností našich předků. Prohlídka je možná i bez průvodce a zabere zhruba 45-60 minut.

Soubor klátových úlů

Městečko jsme si nejdříve prošli bez interiérů, abychom měli představu, kde se co nachází. Ihned nás zaujaly klátové (=špalkové) včelí úly, které stojí u radnice.

 

Archeoskanzen Modrá

Archeoskanzen ModráArcheoskanzen Modrá jsme navštívili den po Živoucí historii. Nachází se nedaleko Uherského Hradiště, na konci obce Velehrad směrem na Staré Město. Představuje Velkomoravské sídliště středního Pomoraví.

Celý areál je obehnán opevněním podle nálezu ze Starého Města. Všechny budovy jsou označeny, takže si o nich návštěvním může snadno něco přečíst v letáku, který dostane ke vstupence.

V Modré je k vidění několik nadzemních stavení, zemnice, knížecí palác, věž, škola, kovárna, pekárna, dílna kovolitce a klenotníka a různá hospodářská stavení. Všechny objekty jsou popsány i níže v galerii.

V Modré se pravidelně koná několik akcí do roka, které lidem přibližují život na Velké Moravě. Nejznámější je asi historický festival Veligrad – boj o hradiště, na který se do budoucna chystáme. Za úvahu stojí i den medu a medoviny :)

 

Podorlický skanzen Krňovice

Podorlický skanzen Krňovice
Podorlický skanzen Krňovice se nachází nedaleko Třebechovic pod Orebem a soustřeďuje se na architektonické a technické památky z podhůří Orlických hor a Podkrkonoší. Jedná se celkem mladé muzeum, otevřeno bylo v roce 2002. Samotná vize vznikla o 4 roky dříve.

V současné době v areálu najdeme více než 15 objektů. Jejich popis a rozmístění si můžete prohlédnout na stránkách skanzenu [odkaz].

 

Skanzen Villa Nova (Uhřínov pod Deštnou)

skanzen Villa NovaArcheologické muzeum v přírodě Villa Nova se nachází Uhřínově (obec mezi Rychnovem nad Kněžnou a Deštným v Orlických horách). Od jeho založení zanedlouho uplyne 20 let. Skanzen ukazuje středověkou kolonizační vesnici odpovídající zhruba 12.-14. století. Stavby jsou budovány za použití tzv. experimentální archeologie – jsou používány technologické postupy (i nástroje), které před tím byly známy pouze na teoretické úrovni a zároveň se na nich ověřuje odolnost a životnost takového objektu.