veruce.cz

Slované

Bitva na Políčkách 2017

Bitva na Políčkách 2017O poměrně malé living history akci v Poličce jsme se dozvěděli čirou náhodou díky Gerimu z pořádající skupiny Aldeigjuborg. Pokud by šlo čistě o akci samotnou, tedy o historický tábor, bitvu, souboje a řemesla, možná bychom volili něco bližšího domovu (třeba osvědčený Rogar), velkým lákadlem pro nás ale byla vystupující skupina Jar, kterou posloucháme již mnoho let a zatím jsme neměli štěstí vidět ji naživo. O plánu na tento víkend tedy bylo rozhodnuto dlouho dopředu.

Průvod členů zúčastněných skupin městem jsme žel prošvihli, ale souboje jednotlivců už jsme se zájmem sledovali. Dva bojovníky vždy volily děti z řad diváků. Některé se s chutí odvážily označit válečníka kopnutí do štítu, jiné se nechaly dvakrát třikrát přemlouvat, než k nim váhavě vykročily. Proběhlo několik kol a vítězové se dočkali cen v moc pěkných a jistě zcela dobových igelitkách ;)

Pokračování článku si přečtěte ZDE.

 

Archeopark Chotěbuz

archeopark ChotěbuzDo archeoparku v Chotěbuzi jsme se chystali už kolik let. Ze středních Čech je to trochu z ruky, takže jsme se tam vydali až nyní, během beskydské dovolené. Archeoparků už jsme několik navštívili, ale to, co jsme viděli v Chotěbuzi, jsme viděli poprvé. Takhle nějak si představuju skanzen poté, co se řádně podojí dotace z EU.

Vstupní budovu, která vyrostla loni, jsem nefotila. K vidění je na stránkách archeoparku. Stavba zajišťuje technické zázemí archeoparku, najde se v ní menší výstava ke Slovanům a dále skrývá prostory pro doplňkové programy k expozici a hradišti (např. etnografický balíček obsahuje dobové psaní, slovanskou mytologie a výroba amuletů pro posvátný dub). My zvolili pouze základní prohlídku, která probíhá s průvodcem (bez něj to nejde). Čekala jsem, že si vyšlápneme kopec na hradiště a ono ne. Doba mě předběhla. My si vyjeli na střechu vstupní budovy výtahem a pod hradiště jsme došli po železné lávce. Co si budeme povídat, to moderní zázemí působí pod dřevěnou palisádou jako pěst na oko.

Vystoupali jsme příkopem na volné prostranství. Naproti hradišti jsou dodnes zřetelně viditelné valy, které nám svou výškou připomínaly ty Češovské, které jsou však v dnešní podobě o mnoho mladší (zachycené jsou na páté fotce níže). S výhledem na hradiště jsme se dozvěděli něco o osídlování této oblasti, které probíhalo jak ve starší době železné, tak v době starých Slovanů. Opevněné sídlo zde stálo zhruba do 11. století. Následně jeho funkci nahradil hrad na Zámeckém vrchu nacházející se v dnešním polském Těšíně. Řeka Olše v těch dobách tekla přímo pod hradištěm.

 

Godula

Našlapáno: cca 7 km
Stoupání: cca 300 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

O víkendu jsme se vydali na dlouhatánský výlet do Beskyd. Mám dojem, že jsme s sebou tahali půl bytu, a auto narvané až po střechu ten dojem umocňuje. Zvládl to i malý, ačkoli se to bez křiku cestou neobešlo.

V Beskydech by to nešlo alespoň bez kratšího výletu, který vyplynul z neplánové procházky. Nakonec nám i celkem přálo počasí :)

Godula a její okolí je mi důvěrně známé od raného dětství, takže jsem se s chutí vydala na místa, která jsem naposledy navštívila před cca 12 lety. Okruh jsme začali v Komorní Lhotce na konečné autobusu. Po modré vyrazili k rozcestí a dále po zelené vyrazili po asfaltce do kopce. Pohodové mírné stoupání i se šestikilovou zátěží v šátku :) Celkem rychle jsme se dostali k rozcestí Ropičník a cestou se kochali výhledy na částečně zasněžené okolní hory.

 

Archeoskanzen Modrá

Archeoskanzen ModráArcheoskanzen Modrá jsme navštívili den po Živoucí historii. Nachází se nedaleko Uherského Hradiště, na konci obce Velehrad směrem na Staré Město. Představuje Velkomoravské sídliště středního Pomoraví.

Celý areál je obehnán opevněním podle nálezu ze Starého Města. Všechny budovy jsou označeny, takže si o nich návštěvním může snadno něco přečíst v letáku, který dostane ke vstupence.

V Modré je k vidění několik nadzemních stavení, zemnice, knížecí palác, věž, škola, kovárna, pekárna, dílna kovolitce a klenotníka a různá hospodářská stavení. Všechny objekty jsou popsány i níže v galerii.

V Modré se pravidelně koná několik akcí do roka, které lidem přibližují život na Velké Moravě. Nejznámější je asi historický festival Veligrad – boj o hradiště, na který se do budoucna chystáme. Za úvahu stojí i den medu a medoviny :)

 

Zlato Arkony – J. Červenák (2012 a 2013)

J. Červenák - Zlato Arkony 1Když vyšlo první Zlato Arkony, dlouho jsem neváhala a pustila se do čtení. Volné pokračování příběhu o černokněžníkovi Roganovi a vlčím běsovi Goryvladovi jsem si nemohla nechat ujít.

Následující obsah vyzrazuje něco málo z děje.

V tomto příběhu se Rogan s Gorjou vydávají daleko na sever. Příběh začíná ve Štětíně, kam dorazí jen krátce předtím, než kníže Kručina sáhne po jedu, který mu podá vlastní žena. Vyřešily by se tak problémy s jeho pitím. Poté, co přišel o všechny syny (jednoho zabili a dva odvlekli), se snažil týdny utopit v alkoholu. Štětín ohrožují a vydírají jako stejně jako celé osídlení okolo Baltu aelfové – lidem vzdáleně podobní severští běsové, kteří nyní vládnou i Rujáně. Na svět lidí (či Midgard chcete-li) je přivedl moci a bohatství chtivý ránský kníže. Aelfové pochází z Helheimu, vládne jim válečník Ormskald a jeho sestra striga Seidra. Ormskald má v plánu stvrdit svou vládu nad rujánským Rugardem sňatkem s dcerou onoho ránského knížete. Ta mu však unikla a skrývá se ve Volgostu. Aelfové je však vystopují, hradiště vypálí a pronásledují ji i jejího průvodce.

 

Wolin – XX. ročník středověkého festivalu Slovanů a Vikingů

Wolin 2014 - XX. festival Slovanů a Vikingů Léta jsme se této akce chtěli zúčastnit. Loni nám to těsně nevyšlo a až letos jsme se konečně na 20. ročník této dosti známé akce vydali. Naše očekávání se vůbec nedržela při zemi.

Do Wolinu jsme dorazili na sobotní program někdy po desáté ráno. Našli jsme jedno z posledních volných neplacených míst (polské złoté jsme chtěli využít na užitečnější věci) a kupodivu se nenacházelo daleko od vchodu. Vstupné se nám zdálo vzhledem k rozsahu celého festivalu dosti směšné – 15 złotych/osoba, tedy cca stovka na jednoho).

Zorientovat se v rozsáhlejším hradišti nám chvíli trvalo. První část programu – boje o most, se však konala u jednoho ze dvou vstupů do areálu, takže jsme tam dorazili i dost brzo na to, aby špunt jako já něco viděl.

Po bojích o most jsme se rozhodli projít si celý areál, najít nějaké známé a kouknout, co se kde děje a nabízí. Všechno jsme viděla jako z rychlíku. Dav lidí nás nekompromisně tlačil dál a jen málokde jsme se mohli opravdu zastavit. Co naplat, zkusili jsme to několikrát, jinak to nešlo :)

 

Rujána – Stralsund, Arkona, Altenkirchen, Sassnitz

Arkona - pohled na hradištěToto je první část reportu z 1600 kilometrů dlouhé cesty k Baltu, která se nám trochu prodražila, neboť se nám v Německu ráčilo pokazit auto. Nebudeme však předbíhat a dáme si to popořadě.

Stralsund

Cesta do Stralsundu byla poměrně dlouhá a nudná. 610 km jsme jeli prakticky jen po dálnicích a za Berlínem to začalo lézt řidiči i spolucestujícím na mozek. Po osmi hodinách jsme se dostali do Stralsundu – posledního pevninského města před Rujánou, kde jsme si dali pauzu a historické centrum si prošli. Docela nás zarazil název ulice, ve které jsme parkovali. Karl-Marx-Straße jsme zde opravdu nečekali.

Město vzešlo ze slovanského osídlení (původně se místu říkalo Stralow, polabsky Strzałów a na město bylo povýšeno roku 1234). Nyní je to turisticky hojně navštěvovaná destinace s 57 tisíci obyvateli. Podle toho to taky v centru vypadá. V ulicích plných kýčovitých nesmyslů a nevkusných kusů oblečení se promenádují davy lidí. Není divu, že jsme jej jen rychle proběhli a těšili se dál. Na Alter Marktu navíc probíhaly pseudohistorické trhy, které nabízely ty nejkýčovitější chujoviny, které si člověk umí představit. Nu alespoň tam hrála poměrně poslouchatelná kapela.

 

Žrec – bez žerce jako švec – bez ševce

Slovanské slovíčko žrec a jeho správné skloňování dělá neustále někomu potíže. Pominu-li zkomoleniny, které vznikají při jmenování české stejnojmenné kapely, málokde se výraz pro slovanského kněze používá ve správných tvarech. Dokonce v českém překladu Červenákova Černokněžníka je to špatně a bije to do očí pomalu na každé druhé stránce.   V množném čísle je použit kupříkladu patvar žrecové, přitom švecové není slovo, které by se běžné používalo (alespoň doufám!). Jinak se běžně nesprávně žrec skloňuje bez posunutého e např. žrece, žrecem, žreců, žrecích… Pokud bychom se tohoto pravidla drželi, museli bychom oslovovat žerce dalším patvarem – žreče.