O poměrně malé living history akci v Poličce jsme se dozvěděli čirou náhodou díky Gerimu z pořádající skupiny Aldeigjuborg.
Pokud by šlo čistě o akci samotnou, tedy o historický tábor, bitvu, souboje a řemesla, možná bychom volili něco bližšího domovu (třeba osvědčený Rogar), velkým lákadlem pro nás ale byla vystupující skupina Jar, kterou posloucháme již mnoho let a zatím |…| Celý článek >>
Do archeoparku v Chotěbuzi jsme se chystali už kolik let. Ze středních Čech je to trochu z ruky, takže jsme se tam vydali až nyní, během beskydské dovolené.
Archeoparků už jsme několik navštívili, ale to, co jsme viděli v Chotěbuzi, jsme viděli poprvé. Takhle nějak si představuju skanzen poté, co se řádně podojí dotace z EU. Vstupní budovu, která vyrostla loni, |…| Celý článek >>
Našlapáno: cca 7 km
Stoupání: cca 300 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde
O víkendu jsme se vydali na dlouhatánský výlet do Beskyd. Mám dojem, že jsme s sebou tahali půl bytu, a auto narvané až po střechu ten dojem umocňuje. Zvládl to i |…| Celý článek >>
Archeoskanzen Modrá jsme navštívili den po Živoucí historii. Nachází se nedaleko Uherského Hradiště, na konci obce Velehrad směrem na Staré Město. Představuje Velkomoravské sídliště středního Pomoraví.
Celý areál je obehnán opevněním podle nálezu ze Starého Města. Všechny budovy jsou označeny, takže si o nich návštěvník může snadno něco přečíst v letáku, který |…| Celý článek >>
Když vyšlo první Zlato Arkony, dlouho jsem neváhala a pustila se do čtení. Volné pokračování příběhu o černokněžníkovi Roganovi a vlčím běsovi Goryvladovi jsem si nemohla nechat ujít.
Následující obsah vyzrazuje něco málo z děje.
V tomto příběhu se Rogan s Gorjou vydávají daleko na sever. Příběh začíná ve Štětíně, kam dorazí jen krátce předtím, než kníže Kručina sáhne po jedu, který mu podá vlastní žena. Vyřešily by se tak problémy s jeho pitím. Poté, co přišel o všechny syny (jednoho zabili a dva odvlekli), se snažil týdny utopit v alkoholu. Štětín ohrožují a vydírají jako stejně jako celé osídlení okolo Baltu aelfové – lidem vzdáleně podobní severští běsové, kteří nyní vládnou i Rujáně. Na svět lidí (či Midgard chcete-li) je přivedl moci a bohatství chtivý ránský kníže. Aelfové pochází z Helheimu, vládne jim válečník Ormskald a jeho sestra striga Seidra. Ormskald má v plánu stvrdit svou vládu nad rujánským Rugardem sňatkem s dcerou onoho ránského knížete. Ta mu však unikla a skrývá se ve Volgostu. Aelfové je však vystopují, hradiště vypálí a pronásledují ji i jejího průvodce.
Léta jsme se této akce chtěli zúčastnit. Loni nám to těsně nevyšlo a až letos jsme se konečně na 20. ročník této dosti známé akce vydali. Naše očekávání se vůbec nedržela při zemi.
Do Wolinu jsme dorazili na sobotní program někdy po desáté ráno. Našli jsme jedno z posledních volných neplacených míst (polské złoté jsme chtěli využít na užitečnější věci) a kupodivu se nenacházelo daleko od vchodu. Vstupné se nám zdálo vzhledem k rozsahu celého festivalu dosti směšné – 15 złotych/osoba, tedy cca stovka na jednoho).
Zorientovat se v rozsáhlejším hradišti nám chvíli trvalo. První část programu – boje o most, se však konala u jednoho ze dvou vstupů do areálu, takže jsme tam dorazili i dost brzo na to, aby špunt jako já něco viděl.
Po bojích o most jsme se rozhodli projít si celý areál, najít nějaké známé a kouknout, co se kde děje a nabízí. Všechno jsme viděla jako z rychlíku. Dav lidí nás nekompromisně tlačil dál a jen málokde jsme se mohli opravdu zastavit. Co naplat, zkusili jsme to několikrát, jinak to nešlo :)
Toto je první část reportu z 1600 kilometrů dlouhé cesty k Baltu, která se nám trochu prodražila, neboť se nám v Německu ráčilo pokazit auto. Nebudeme však předbíhat a dáme si to popořadě.
Stralsund
Cesta do Stralsundu byla poměrně dlouhá a nudná. 610 km jsme jeli prakticky jen po dálnicích a za Berlínem to začalo lézt řidiči i spolucestujícím na mozek. Po osmi hodinách jsme se dostali do Stralsundu – posledního pevninského města před Rujánou, kde jsme si dali pauzu a historické centrum si prošli. Docela nás zarazil název ulice, ve které jsme parkovali. Karl-Marx-Straße jsme zde opravdu nečekali.
Město vzešlo ze slovanského osídlení (původně se místu říkalo Stralow, polabsky Strzałów a na město bylo povýšeno roku 1234). Nyní je to turisticky hojně navštěvovaná destinace s 57 tisíci obyvateli. Podle toho to taky v centru vypadá. V ulicích plných kýčovitých nesmyslů a nevkusných kusů oblečení se promenádují davy lidí. Není divu, že jsme jej jen rychle proběhli a těšili se dál. Na Alter Marktu navíc probíhaly pseudohistorické trhy, které nabízely ty nejkýčovitější chujoviny, které si člověk umí představit. Nu alespoň tam hrála poměrně poslouchatelná kapela.
Slovanské slovíčko žrec a jeho správné skloňování dělá neustále někomu potíže. Pominu-li zkomoleniny, které vznikají při jmenování české stejnojmenné kapely, málokde se výraz pro slovanského kněze používá ve správných tvarech. Dokonce v českém překladu Červenákova Černokněžníka je to špatně a bije to do očí pomalu na každé druhé stránce. V množném čísle je použit kupříkladu patvar žrecové, přitom švecové není slovo, které by se běžné používalo (alespoň doufám!). Jinak se běžně nesprávně žrec skloňuje bez posunutého e např. žrece, žrecem, žreců, žrecích… Pokud bychom se tohoto pravidla drželi, museli bychom oslovovat žerce dalším patvarem – žreče.
