veruce.cz

slovanská mytologie

Bohyně Chors neexistuje

Na tomto článku jsem se z velké části podílela, ráda bych zde tedy sdílela odkaz na něj. Celý článek si můžete přečíst zde.

V posledních letech se šíří nesmysl o existenci jakési bohyně Chors – bohyně měsíce, noční oblohy a podzimu. Jako první jsme se mohli o její existenci dočíst v knize pohádek Ivana Hudce – Báje a mýty starých Slovanů. Nedlouho po něm podpořil představu Chorse jakožto ženského božstva slovenský autor fantasy Juraj Červenák. Kvůli čtenářům těchto dvou autorů se začala informace o bohyni měsíce rychle šířit a nejen ezoterické weby ji už předkládají jako samozřejmou (ne-li historicky doloženou) skutečnost. Jak to doopravdy s Chorsem je, jsme se proto rozhodli rozepsat v tomto článku.

CELÝ ČLÁNEK

 

Archeopark Chotěbuz

archeopark ChotěbuzDo archeoparku v Chotěbuzi jsme se chystali už kolik let. Ze středních Čech je to trochu z ruky, takže jsme se tam vydali až nyní, během beskydské dovolené. Archeoparků už jsme několik navštívili, ale to, co jsme viděli v Chotěbuzi, jsme viděli poprvé. Takhle nějak si představuju skanzen poté, co se řádně podojí dotace z EU.

Vstupní budovu, která vyrostla loni, jsem nefotila. K vidění je na stránkách archeoparku. Stavba zajišťuje technické zázemí archeoparku, najde se v ní menší výstava ke Slovanům a dále skrývá prostory pro doplňkové programy k expozici a hradišti (např. etnografický balíček obsahuje dobové psaní, slovanskou mytologie a výroba amuletů pro posvátný dub). My zvolili pouze základní prohlídku, která probíhá s průvodcem (bez něj to nejde). Čekala jsem, že si vyšlápneme kopec na hradiště a ono ne. Doba mě předběhla. My si vyjeli na střechu vstupní budovy výtahem a pod hradiště jsme došli po železné lávce. Co si budeme povídat, to moderní zázemí působí pod dřevěnou palisádou jako pěst na oko.

Vystoupali jsme příkopem na volné prostranství. Naproti hradišti jsou dodnes zřetelně viditelné valy, které nám svou výškou připomínaly ty Češovské, které jsou však v dnešní podobě o mnoho mladší (zachycené jsou na páté fotce níže). S výhledem na hradiště jsme se dozvěděli něco o osídlování této oblasti, které probíhalo jak ve starší době železné, tak v době starých Slovanů. Opevněné sídlo zde stálo zhruba do 11. století. Následně jeho funkci nahradil hrad na Zámeckém vrchu nacházející se v dnešním polském Těšíně. Řeka Olše v těch dobách tekla přímo pod hradištěm.

 

Znáte bohy svých předků?

Gromoviti znaciČlověk zná odmala mýty a legendy Řeků, zná bohy starých Římanů i Egypťanů, vždyť Staré řecké báje a pověsti snad četl každý… Nabízí se otázka, zda lidé nezajímající se přímo o slovanskou mytologii někdy slyšeli o víře a mýtech svých předků – starých Slovanů? Snad by většina uměla vyjmenovat ještě Ódina a Thora u Vikingů, slovanská božstva jsou však mnohým nezasvěceným neznámá.

Předpokládám, že někteří alespoň slyšeli o Perunovi či Radegastovi, pochybuji však, že vědí, podle čeho se jmenuje ulice Na Žertvách. Vzhledem k tomu, že ten, kdo tyto informace nechce podrobné a hledá pouze stručný základ, si tento článek o Perunovi asi nepřečte. Rozhodla jsem se proto sepsat stručný přehled slovanských bohů.

Na úvod nutno podotknout, že pramenů k čerpání informací není mnoho, krom toho badatelé věnující se problematice slovanské mytologie do svých zápisků a knih uvádeli své domněnky, úsudky a názory tam, kde chyběla fakta. Z toho se dá usuzovat, že už tak nevelké množštví literatury, které se bohy pohanských Slovanů zabývá, obsahuje ještě k tomu mnohdy nepřesné či zkreslené informace. V celkovém kontextu tak působí až absurdně fakt, že se nějaké zaručenější informaci dočteme v kronikách a textech právě křesťanů.

Území, které Slované před christianizací obývalí, je obrovské. Vedle hlavních bohů společných pro většinu osad, společenstev a kmenů se objevuje mnoho dalších, kteří byli uctíváni jen v některých oblastech.

 

Úcta ke stromům

stromSlované uctívali stromy, v nichž podle nich přebývali nějací duchové. Stromy, které si božští, démonovití i lidští duchové zvolili za svůj příbytek, byly většinou staré, vykotlané nebo na nich byl nějaký zvláštní tvar. Takové stromy byly posvátné a nesměly se kácet. Při porušení hrozila těžká nemoc či smrt.

Dub

Nejposvátnějšími stromy byly duby zasvěcené hromovládci Perunovi. Dub je mohutný strom s tvrdým dřevem a významnou roli hraje u všech Indoevropanů.
Známa jsou některá místa, kde se dub uctíval. Byly to zejména Chortice (dnes ostrov Sv. Jiří) na Dněpru, kde mu Rusové obětovali slepice, kohouty, chléb… Dále se nacházely v pobaltské Vagrii v háji zasvěcenému bohu Provovi.

 

Zrádci slovanské víry

Po Piastunově smrti se stal knížetem Siemovít, po něm jeho syn Lešek, po něm vnuk Siemomysł a pravnuk Měšek vykácel svaté duby, svrhl staré bohy a zavedl v zemi Polanů víru v Jezu Krista.

Těmito slovy končí film Stara baśń – kiedy słońce było bogiem a Měšek je jeden ze zrádců, o který tu bude řeč. O dalším zase zpívá Kroda v písni Поплач мені, Річко (Cry to me, River), jmenuje se Vladimír. Oba dva patří mezi zrádce, dobrovolně nechali upadnout slovanské bohy a zvyky v zapomnění a přijali křesťanství za svou novou víru. Vladimír byl dokonce prohlášen za svatého. Fuj.

Měšek I.

Není známo, kdy se Měšek z rodu Piastovců narodil, historici udávají rozmezí 920 – 935 n. l. Podle všeho to má být syn bájného Siemomysla, který stejně jako jeho otec Lešek a děd Siemovít nepatří mezi historicky doložené postavy. Taktéž není známo, kdy usedl na knížecí trůn, ačkoli je prvním historicky doloženým polským knížetem, uvažuje se o počátku 60. let. První zpráva o něm pochází z roku 963 od saského kronikáře Widukinda z Corvey, kdy se proti Polskému státu vypravili pohanští Rataři, které vedl Wichmar. Při odražení tohoto útoku zemřel jeden z Měškových bratrů.