Archiv pro štítek: slovanská mytologie

Mytologie, Svět okolo nás

Znáte bohy svých předků?

Člověk zná odmala mýty a legendy Řeků, zná bohy starých Římanů i Egypťanů, vždyť Staré řecké báje a pověsti snad četl každý… Nabízí se otázka, zda lidé nezajímající se přímo o slovanskou mytologii někdy slyšeli o víře a mýtech svých předků – starých Slovanů? Snad by většina uměla vyjmenovat ještě Ódina a Thora u Vikingů, slovanská božstva jsou však mnohým nezasvěceným neznámá.

Rodná víra - Veles

Předpokládám, že někteří alespoň slyšeli o Perunovi či Radegastovi, pochybuji však, že vědí, podle čeho se jmenuje ulice Na Žertvách. Vzhledem k tomu, že ten, kdo tyto informace nechce podrobné a hledá pouze stručný základ, si tento článek o Perunovi asi nepřečte. Rozhodla jsem se proto sepsat stručný přehled slovanských bohů.

Na úvod nutno podotknout, že pramenů k čerpání informací není mnoho, krom toho badatelé věnující se problematice slovanské mytologie do svých zápisků a knih uvádeli své domněnky, úsudky a názory tam, kde chyběla fakta. Z toho se dá usuzovat, že už tak nevelké množštví literatury, které se bohy pohanských Slovanů zabývá, obsahuje ještě k tomu mnohdy nepřesné či zkreslené informace. V celkovém kontextu tak působí až absurdně fakt, že se nějaké zaručenější informaci dočteme v kronikách a textech právě křesťanů.

Území, které Slované před christianizací obývalí, je obrovské. Vedle hlavních bohů společných pro většinu osad, společenstev a kmenů se objevuje mnoho dalších, kteří byli uctíváni jen v některých oblastech.

 
Mytologie, Svět okolo nás

Úcta ke stromům

stromSlované uctívali stromy, v nichž podle nich přebývali nějací duchové. Stromy, které si božští, démonovití i lidští duchové zvolili za svůj příbytek, byly většinou staré, vykotlané nebo na nich byl nějaký zvláštní tvar. Takové stromy byly posvátné a nesměly se kácet. Při porušení hrozila těžká nemoc či smrt.

Dub

Nejposvátnějšími stromy byly duby zasvěcené hromovládci Perunovi. Dub je mohutný strom s tvrdým dřevem a významnou roli hraje u všech Indoevropanů.
Známa jsou některá místa, kde se dub uctíval. Byly to zejména Chortice (dnes ostrov Sv. Jiří) na Dněpru, kde mu Rusové obětovali slepice, kohouty, chléb… Dále se nacházely v pobaltské Vagrii v háji zasvěcenému bohu Provovi.

 
Historie, Svět okolo nás

Zrádci slovanské víry

Po Piastunově smrti se stal knížetem Siemovít, po něm jeho syn Lešek, po něm vnuk Siemomysł a pravnuk Měšek vykácel svaté duby, svrhl staré bohy a zavedl v zemi Polanů víru v Jezu Krista.

Těmito slovy končí film Stara baśń – kiedy słońce było bogiem a Měšek je jeden ze zrádců, o který tu bude řeč. O dalším zase zpívá Kroda v písni Поплач мені, Річко (Cry to me, River), jmenuje se Vladimír. Oba dva patří mezi zrádce, dobrovolně nechali upadnout slovanské bohy a zvyky v zapomnění a přijali křesťanství za svou novou víru. Vladimír byl dokonce prohlášen za svatého. Fuj.

Měšek I.

Není známo, kdy se Měšek z rodu Piastovců narodil, historici udávají rozmezí 920 – 935 n. l. Podle všeho to má být syn bájného Siemomysla, který stejně jako jeho otec Lešek a děd Siemovít nepatří mezi historicky doložené postavy. Taktéž není známo, kdy usedl na knížecí trůn, ačkoli je prvním historicky doloženým polským knížetem, uvažuje se o počátku 60. let. První zpráva o něm pochází z roku 963 od saského kronikáře Widukinda z Corvey, kdy se proti Polskému státu vypravili pohanští Rataři, které vedl Wichmar. Při odražení tohoto útoku zemřel jeden z Měškových bratrů.