veruce.cz

Středočeský kraj

Z Ratají n. S. přes Sázavu do Stříbrné Skalice

Rataje nad Sázavou (hrad Pirkštejn a zámek) > Kuchelník > Ledečko > Talmberk (hrad a lom) > Mrchojedy > Budín > Sázava > Černé Budy (vyhlídka a hradiště) > Stříbrná Skalice žst. (obec Samechov)

Černé Budy / Sázava vyhlídkaNašlapáno: 19 km
Stoupání: cca 500 m
Náročnost: střední
Okruh: ne
Trasazde

Malý se teď venku raději nosí, než aby chodil sám, tak jsme se rozhodli toho využít a vyrazit na déle plánovaný výlet z Ratají nad Sázavou do Stříbrné Skalice. Tento článek nebude jen klasickým fotoreportem, ale i jakýmsi srováním míst, které někteří z vás možná znají z hry Kingdom Come: Deliverance. Cestu podél řeky Sázavy jsme plánovali už pár let předtím, než tato hra vyšla, její dohrání nás však donutilo se tam konečně vydat :) Abych své běžné čtenáře nenudila, rozhodla jsem se podrobnosti týkající se hry, psát do samostatných odstavců, když tak je klidně přeskakujte ;)

Autem jsme dojeli k železniční zastávce Stříbrná Skalice, která se nachází pár kilometrů za obcí, resp. až na území obce Samechov.  Skalici jsme si prohlédli pouze z auta, protože nás tlačil čas. Na vlak jsme čekali pouze 10 minut a o půl hodiny později jsme už vystupovali v Ratajích nad Sázavou.

 

Zlenice

HřídelíkNašlapáno: cca 4,5 km
Stoupání: cca 160 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na tuto zříceninu jsem si vzpomněla, když jsme letos navštívili nedalekou zříceninu hradu Stará Dubá a pozůstatky středověkého města Odranec (článek zde). Chvíli jsme tehdy přemýšleli, že bychom se tam šli při té příležitosti podívat znovu, ale nakonec nás odradil nutný návrat do Hvězdonic pro překonání řeky (blíže most není). V létě však přímo pod Zlenicemi funguje přívoz, takže to můžete spojit v jeden výlet :)

Zlenice jsme navštívili před dvěma lety. Vyrazili jsme ze Senohrab (auto jsme zaparkovali u nádraží), kde jsme si šli nejdříve prohlédnout zříceninu hradu Ježov (na mapě severně od vlakové stanice Senohraby). Z té toho kvůli blízké vlakové trati moc nezbylo, takže o ní samostatný článek dělat nebudu. 

Cesta na Zlenice vede od nádraží po žluté z části podél tratě, následně lesem z kopce dolů a podél potoka. Na místo jsme dorazili krátce před setměním, proto jsou fotky tak divně tónované – panovalo už přítmí. Máme v plánu se tam v dohledné době znovu vydat a hrad nejen lépe nafotit, ale dodat i více informací, nyní jen ve zkratce :)

 

Bitva Libušín 2018 (bez bitvy)

Bitva Libušín 2018Aneb o tom, jak jsme to až do bitvy nevydrželi.

Středověká bitva v Libušíně je největší akcí svého druhu u nás. Když jsme se na ni letos konečně poprvé vypravili, očekávali jsme podobné problémy, jaké jsme měli ve Wolinu, tedy hlavně nesnesitelně vedro a davy lidí. Žel bohům nás v tomto akce nezklamala.

Na místo jsme dojeli k našemu štěstí brzy po 12. hodině, kdy se otevíral vstup pro veřejnost. Prozíravě jsme do Libušína přijížděli ze směru od Dolu Libušín, minuli oficiální parkoviště, na které se z opačného směru stála už pár kilometrů dlouhá kolona, a nechali auto někde v obci, v té chvíli ještě v poloprázdné ulici (což se samozřejmě velice rychle změnilo). U vchodu jsme rovněž nijak dlouho nečekali, což bylo velké štěstí, protože hned za námi se začala tvořit opravdu dlouhá fronta.

Co se středověkého stanového města týče – zírala jsem. Jeho rozlehlost na mě působila zvláštním, přitažlivým dojmem. Tohle se mi prostě líbilo, fascinovalo mě to a byla jsem ráda, že tam jsem. Takhle na mě působilo od prvního pohledu, při prohlídce a působí tak na mě i zpětně. Nepopírám, že mě tohle samo o sobě přitahovalo natolik, že bych si tam hned příští rok nejraději někde postavila stan a stala se toho součástí. Celý den bych si tam ve stínu karetkovala, syn by se mlátil s mužem dřevěným mečem, davy lidí ani vedro by nás nezajímaly, prostě pohoda ;)

 

Zřícenina větrného mlýna Příčovy

Zřícenina větrného mlýna Příčovy Obec Příčovy leží zhruba 3km severozápadně od Sedlčan. Zříceninu zjevně obřího větrného mlýna pak najdete při cestě na Dublovice u křižovatky, z níž se odpojuje červená turistická značka (mapa). Mnoho informací se mi k mlýnu dohledat nepodařilo. Nejvíc se toho píše nejspíš na stránkách města Sedlčany (tu).

Průměr kruhové mlýna holandského typu činil 13,5 m a odborníci neváhali pronést myšlenku, že se možná jedná o největší stavbu svého druhu v celé Evropě. Pochází zřejmě z 18. století, kdo jej však nechal vystavět, o tom se dodnes vedou dohady, uvádí se František Norbert Kfelíř ze Zakšova – majitel Příčov v té době nebo Schönpflugové z Gamsenbergu, kteří v témže století nechali v obci vystavět zámek a několik hospodářských staveb. 

 

Písečný přesyp (Písty u Nymburka)

Písečný přesyp (Písty u Nymburka) Našlapáno: cca 1 km
Stoupání: žádné
Náročnost: žádná
Mapa: zde

Písečný přesyp na okraji obce Písty u Nymburka patří v našich zeměpisných končinách určitě mezi zajímavosti. Mnoho písečných dun (čili přírodních hromad písku) u nás přece jen nemáme. Tato vznikla v ledových dobách starších čtvrtohor a v oblasti této přírodní památky najdeme i chráněné rostliny a živočichy.

 

Bezděz

Hrad BezdězNašlapáno: cca 3 km
Stoupání: cca 180 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Dobré jídlo v okolí: Vyhlídka Restaurant (kousek od parkoviště přímo v Bezdězu, u rozcestníku Bezděz – Pod hradem)

Bezděz patřil několik let mezi ta místa, která nás lákala, ale pořád jsme výlet na ně odkládali pro očekávaný velký příval turistů (takovým místům se zpravidla vyhýbáme). Nakonec jsme se rozhodli vypravit se tam minulý víkend a vydařilo se – počasí příznivé (ač tedy chvílemi neslušné vedro) a počet turistů se pohyboval v rámci našich mezí (to ostatně potvrzuje fakt, že prostory hradu se daly bez problémů nafotit liduprázdné).

Auto jsme nechali na placeném parkovišti přímo v Bezdězu a vyrazili nahoru za mohutného řevu. Co se tentokrát našemu batoleti nelíbilo, mi zůstalo záhadou. Trvalo to někam mezi první a druhou bránu, kde teprve pochopil, že lézt po kamenné cestě a schodech je vlastně zábavné. Zbytek prohlídky už zvládl celkem v pohodě a celé ho to tak zmohlo, že po návratu do auta prakticky ihned usnul. To nám trošku překazilo plány na další výletní cíle, ale co se dá dělat.

Pohled na hrad od parkoviště pod kopcem i několik brán cestou potvrzují, že se jednalo o velký a dobře chráněný hrad. 

 

Brdy – Padrťské rybníky

Dolejší padrťský rybníkNašlapáno: cca 10 km
Stoupání: cca 120 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde

Dobré jídlo v okolí: Zájezdní hostinec Drmlovka (Bohutín, Vysoká Pec 64, → 20km směr Příbram)

Na úvod – do reportů nově přidávám tip na dobré jídlo v okolí, protože už jsme zase měli problém něco použitelného cestou domů najít. O bídě, co se použitelných restaurací týče, chystám vlastní článek. Do starších fotoreportů postupně přidám tipy tam, kde si vzpomenu, jakou restauraci jsme navštívili, a najdu-li aktuální info o tom, že ještě funguje.

Z Teslín k pozůstatkům kláštera

V Teslínách se dá celkem bezproblémově zaparkovat naproti turistickému rozcestníku a k Padrťským rybníkům je tato obec dobré startovní místo.  Cesta po zelené k rozcestníku Břízkovec i dále po červené k samotným rybníkům vede prakticky po rovině nebo z mírného kopce.

V polovině cesty mezi Břízkovcem a rybníky si můžete prohlédnout pozůstatky kláštera zničeného v 15. století husitskými vojsky.

 

Zřícenina Stará Dubá a pozůstatky města Odranec

Stará Dubá - OdranecNašlapáno: cca 4 km
Stoupání: cca 90 m
Náročnost: mírná (pouze za suchého počasí)
Okruh: ne, tam a zpět
Trasa: zde

Využili jsme toho, že největší mrazy polevily, a vypravili se na první letošní zříceninu, resp, na tři zříceniny, o těch dalších dvou však jindy. Jako výchozí bod pro tuto procházku jsme si zvolili obec Hvězdonice. Po žluté jsme se vydali okolo Sázavy z jedné strany a vlakové tratí ze strany druhé chatařskou oblastí, přešli jeden zcela zamrzlý přítok a brzy jsme dorazili k naučné ceduli u pozůstatků jedné z městský bran středověkého města Odranec, které se rozprostíralo v podhradí. 

 

Zatopené dálniční mosty D1 a trocha historie

Zatopený most přes údolí Sedlického potokaPokud máte v povědomí informaci, že se u nás dálnice začaly stavět někdy v 60. letech 20. století a že za ně vděčíme komančům, zřejmě vás překvapí fakt, že část dálnice D1 vznikla již během 2. světové války, některé úseky dokonce ještě před ní. Právě z této doby pochází i 2 nepoužívané a částečně zatopené mosty, které se nachází na vodní nádrži Švihov. Některé části dříve budované dálnice nebyly v 60. letech použity a dálnice dnes vede jinudy. Tyto relikty jsou připomínkou toho, za jakých okolností D1 začala vznikat.

Článek se týká zejména mostů, které dříve vedly přes Sedmpanský a Sedlický potok, avšak bez trochy historického pozadí by to nešlo (fotografie mostů ze současnosti naleznete ke konci článku).


Myšlenka dálnice napříč Československem

Myšlenka dálnice spojující západ Čech s východem Slovenska či Podkarpatskou Rusí se zrodila ještě dříve – v roce 1935 (projekt „Národní silnice Plzeň – Košice“ a návrh silniční magistrály Cheb – Chust) a v roce 1937 (dálková silnice „Cheb – Velký Bočkov“). Reálně projektovat se začalo i přes schválení Mnichovské dohody (září 1938), a to krátce po zabrání Sudet. V plánu byly úseky Pražský okruh, Praha – Jihlava, Jihlava – Zástřizly, Zástřizly – hranice Slovenska. V té době byla vyprojektována i německá autostráda z Breslau (dnešní Wroclaw, Polsko) přes území našeho státu do Vídně. Dálnice se měly křížit u Brna.

 

Dopadová plocha Jordán, aneb bunkry v Brdech

Bunkr Jordán (Brdy)Našlapáno: cca 12 km
Stoupání: cca 340 m
Náročnost: mírná
Okruh: částečný
Trasa: zde

Do Brd jsem se těšila už dlouho, vlastně od chvíle, kdy byla do světa vypuštěna zpráva, že se vojenský prostor bude rušit a vznikne místo něj CHKO. Minulý víkend jsme se vydali do oblasti bývalé dopadové plochy Jordán, kde se na kopci Houpák (794 m.n.m.) nachází několik bunkrů.

Auto jsme nechali v Nové Vsi u Zaječova a vyrazili po zelené směrem k rozcestníku K letišti. Cestou se nám naskytlo několik částečných výhledů na krajinu, kterou známe z Hřebenů. Počasí nám vyhovovalo, žádné vedro, žádný déšť, jen podmračeno. Brdy jsou zatím velmi klidným, tichým a liduprázdným místem. Okolo nás šuměly pouze stromy, teprve po 4 kilometrech jsme potkali dalšího živáčka.

Když jsme se přiblížili k Houpáku, v okolí cesty se začaly objevovat výstražné cedule. Na rozcestníku K letišti jsme opustili značenou trasu a vydali se po silnici. Zanedlouho jsme narazili na první bunkr.