veruce.cz

Ústecký kraj

Helfenburk u Úštěka

Helfenburk u ÚštěkaNašlapáno: 6 km
Stoupání: cca 220 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

červená turistická značka Cestu na rozsáhlou zříceninu hradu Helfenburk jsme si zvolili po 6 km dlouhém okruhu, který začíná na parkovišti poblíž obce Ostré.

Cestou z Ptačího dolu směrem k zelené jsme místo focení houbařili. Moc jsme toho nenašli, takže jsme se na to kus od hradu vykašlali. Navíc jsme se děsili toho, co na zřícenině najdeme, neboť se po celém údolí rozléhal hlasitý dětský projev. Jak jsme se po sléze přesvědčili, děcka tam měla papundeklovou bitvu a ke vchodu do komplexu jsme museli obejít. Rozhodně to stálo za to.

Hrad jsme prošli kolem dokola i vevnitř. Dosti mě překvapilo jedno slušné dítko, které každému kolem procházejícímu popřálo dobrý den :)

 

Číčov a Kamýk

Na druhý den po přespání na Holém vrchu jsme se vydali dál po kraji Českého Středohoří a objevili ještě dva holé kopce. Nejdříve jsme chtěli přespat na Kamýku, ale vzhledem k tomu, že slunko bylo ještě vysoko a pálilo, jen jsem jej omrkli. Příště jistě vylezeme i na něj :)

Číčov v Českém Středohoří

Poté jsme vyrazili na Číčov, ze které jsme pozorovali pořádný kus Středohoří v padající tmě a Krušné hory v západu slunce.

 

Holý vrch u Sutomi

Čas utíká jako voda a od výletu do Českého Středohoří uteklo už třičtvrtě roku. Dvě noci po sobě jsme strávili na holých kopcích a byly to doposud snad ty nejhezčí noci pod širým nebem. První den jsme se se západem slunka vyškrábali na Holý vrch u Sutomi, z něhož se nám naskytl neskutečný výhled do všech stran. Byl to neplánovaný cíl, tudíž o to vydařenější. Vrchol se nachází ve výšce 458 m.n.m.

Tento pohled se nám naskytl jen krátce poté, co jsme na kopec vylezli.

Holý vrch - České Středohoří

 

Bořeň

Bořeň Celkem našlapáno: cca 5 km
Celkové stoupání: cca 260 m
Celkový čas: těžko říct
Náročnost: mírná
Okruh: ne (tam a zpět)

Bořeň je největší povrchový znělcový (fonolitový) útvar ve střední Evropě, který se nachází jižně města Bílina. Svým vzhledem je nezaměnitelný a tvoří dominantu nejen této obce, ale i celé oblasti. Vrchol se nachází ve výšce 539 m.

Zelená turistická značka Po zelené se dá na Bořeň z Bíliny dojít dvěma cestami. My se vydali tou vedoucí okolo zahrádkářské osady tam i zpět. Na Bořeň jsem se chtěla jet podívat už před pár lety, kdy mě fascinoval na tomto videu :) Cesta vede od severu a teprve na jihu začíná samotné stoupání. Zajímavými výhledy a pohledy je člověk zaměstnán po celou cestu.

 

Podzimní Hazmburk

Podzimní Hazmburk Celkem našlapáno: cca 4 km
Celkové stoupání: cca 130 m
Celkový čas: půl druhé hodiny i s hradem
Náročnost: žádná :)
Okruh: ano (téměř)

Zřícenina hradu Hazmburk se nachází u obce Klepý (okr. Litoměřice) a tvoří jednu z dominant tohoto kraje. Tyčí se na vrcholu strmého čedičového masivu 418 metrů vysokého a je vidět desítky kilometrů daleko. Archeologické nálezy dokazují osídlení již v 5 tisíciletí před n.l. lidem kultury s vypíchanou keramikou. Kronikáři uvádí osídlení v 8. století. Zřícenina dochovaná do dnešních dnů pochází z poloviny 13. stol. V době Husitských válek vzniklo na jižním svahu městečko Pohradí, které po opuštění hradu zaniklo. Samotný hrad byl opuštěn v 15. stol. (hrad-hazmburk.cz)

Žlutá turistická značka Pět let uplynulo jako voda a my se znovu vydali na zříceninu hradu Hazmburk. Výšlap (dá-li se to tak vůbec nazvat) jsme začali na tomtéž parkovišti a opět se vydali nahoru po žluté. Report z minula najdete zde.

 

Lipská hora v Českém středohoří

Lipská hora - Celkem našlapáno: cca 3 km
Celkové stoupání: cca 200 m
Celkový čas: ?
Náročnost: menší než se čekalo
Okruh: tam a zpět

Lipská hora je výrazný vrch v Českém středohoří vysoký 689 m.n.m. Vystoupali jsme na něj od Lhoty. Část trasy vede po červené směrem na Milešovku, poté se cestička na vrchol od turistické odděluje a člověka čeká většina stoupání. Kupodivu jsme nahoře byli dřív, než jsme čekali, a říkali si, že ten výhled si za tu ne-námahu nezasloužíme :)

 

Zřícenina hradu Pravda

Pravda - zřícenina hradu Zřícenina hradu s nezvyklým jménem Pravda se nachází v oblasti přírodního parku Džbán mezi obcemi Domoušice a Pnětluky. O původu názvu se nedochovala jediná zmínka či pověst. Samotnou výstavbu někteří historikové datují do 14. století, další až do 16. století, na jehož konci již zřejmě nebyl obydlen.

Kromě obvodových zdí se zachovalo i několik set metrů chodem směrem na východ, částečně jsou však probořené. Hrad stojí na místě prehistorického hradiště. Útočištěm pro lidi z okolí se však stával pravidelně, zejména se sem lidé schovávali v průběhu 19. století, kdy se zde rovněž konala velká shromáždění.

 

Oldřichův dub v Peruci + pověst o Oldřichovi a Boženě

V Peruci najdeme mohutný prastarý dub letní zvaný Oldřichův a nedaleko od něj Boženinu studánka. Jak tyto názvy napovídají, toto místo je spojováno s pověstí o Oldřichovi a Boženě. Samotný dub je vysoký 31 metru, jeho obvod činí 760 centimetrů (v patě stromu 970 cm) a jeho stáří se odhaduje na 1000 let. Má zpevněný dutý kmen, stále však roste a předpokládá se, že ještě pár století bude. Je také zapsán na seznamu nejvýznamnějších stromů UNESCO.

Oldřichův dub není jediným dubem, který v obci stával. Na druhém břehu kousek od něj stával Boženin dub, který se však dnešních dnů nedožil. Ostatně i ten Oldřichův měl na mále, když ho v letech 1993 a 1995 nějaký čůrák zapálil.

Oldřichův dub v Peruci | Památný stromOldřichův dub v Peruci | Památný strom

První písemná zmínka o Peruci pochází z roku 1170. O původu obce rovněž najdeme zmínku v Kronice české. Václav Hájek z Libočan v ní uvádí, že dostala jméno dle Boženy, která se zalíbila knížeti perouc. Zda má toto místo nějakou spojitost i s Perunem, si můžeme jen domýšlet. Nic takového žel známo není, ač název obce a duby přímo nabádají k hledání souvislosti.

 

Hazmburk

Hazmburk je jedna velice pěkná zřícenina. O to lepší atmosféru nabízela, když ten den vše zahalovala mlha. Už ze spoda vypadal objekt na kopci slibně a cesta k němu nabízela skvělé výhledy. První jsme viděli věž, kterou později občas ani nebylo vidět. Ostatně ani další část zříceniny nebylo zdálky moc vidět… Nicméně zblízka vidět byla velice dobře, takže jsme se vydali na průzkum :) Ještě nahoru na druhou věž. Ze které bylo vidět zbytky hradu pod nám jen chvílemi, stejně tak jako věž první. Okolo nás se převalovala tak hustá mlha, že se byl vidět stín věže, a až vybízela se rozeběhnout a nechat se jí unášet. Snad jen lidi, kteří se bojí výšek, by nelákala představa skočit a letět… vskutku jsem doopravdy nebyla jediná, koho to tam napadlo. Výlet to byl vskutku povedený, už se asi jentak nepoštěstí, abychom se tam příště vrátili (snad už s vlastním foťákem) za takové atmosféry.