veruce.cz

západ slunce

Žďárské vrchy – Fryšavský kopec a Žákova hora

Našlapáno: cca 16 km
Stoupání: cca 380 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

Na podzim jsme se vydali opět do Žďárských vrchů, tentokrát jsme vyrazili z Cikháje a prošli část, která pro nás do té doby byla neznámá.

modrá turistická značkaCikháj > Pramen Svratky > Fryšavský kopec
→ 4 km | ↑ 140 m | ↓ 10 m

Cestou do mírného kopce se nachází pramen Svratky, který však byl téměř vyschlý. Za nedlouho jsme dorazili na Fryšavský kopec, kde se zašli podívat na partyzánský bunkr a památník.

 

Peklo – zřícenina Frymburk a rozhledna Sendraž

Našlapáno: cca 14 km
Stoupání: cca 530 m
Náročnost: střední
Okruh: částečný

Do Pekla u Nového Města nad Metují jsme zavítali po několika letech. Tehdy jsme navštívili známou vyhlídku Koníček. Nyní jsme se vydali údolím na zříceninu hradu Frymburk a poté na rozhlednu Sendraž, ze které jsme viděli ukázkový západ slunce.

Listopad přinesl konečně příjemné teploty pro vycházky do přírody, navíc cestu malebným údolím lemovaly pěkně podzimně vybarvené stromy. Šlapalo se nám tedy více než dobře a brzy jsme dorazili pod hrad.

 

Bílá skála

Bílá skálaNašlapáno: 2 km
Stoupání: cca 70 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne – tam a zpět

Bílá skála se nachází v Přírodním parku Radeč nedaleko obce Sklená Huť a je z ní pěkný výhled směrem k Plzni.

Venku je vedro, proč nezavzpomínat na loňský únorový výlet :) To jsme se toulali po horním toku Berounky a zde jsme strávili druhou noc. Teplo nám bylo jen cca půl metru od ohně a dvě/tři vrstvy oblečení na sezení a stání na místě už přestávaly stačit. Holt druhá noc venku a v poměrně nízkých teplotách nás začínala dobíhat. Během sledování západu slunce a ohřívání večeře se prudce ochladilo, všechno, co jsme měli mokré či navlhlé zmrzlo.

Když jsme ráno vylezli ze stanu, jasnou oblohu nahradila hustá mlha.

 

Květnice

KvětniceNašlapáno: 4 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano

Zavítali jsme po delší době na jižní Moravu a vyšlápli si na jeden kopec tyčící se nad Tišnovem.

Květnice má vrchol ve 470 m.n.m. Vydali jsme se k němu nejprve po modré, poté po zelené. Stoupání nakonec uběhlo celkem rychle a my zamířili na první vyhlídku schovanou za vrcholem kopce. Mnoho toho z ní vidět nebylo, takže jsme se dlouho nezdrželi a zamířili k té druhé, kde se nám dostalo moc pěkného výhledu :)

 

Západ slunce z Čápu

Západ slunce z ČápuNašlapáno: 3,5 km
Stoupání: cca 110 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne (tam a zpět)

Čápská palice je poměrně známý turistický cíl na Kokořínsku a západ slunce z ní se tentokrát vydařil :)

Cestu není nutno nějak podrobně popisovat. Z Pavliček jsme vyrazili po modré a následně po žluté do kopce na Čáp. Celkem jsme spěchali, takže jsme ani nefotili les zalitý zapadajícím slunkem. Ostatně jsme to stihli tak tak, krátce po vystoupání na vyhlídku se sluneční kotouč schoval za hory/mraky v dáli.

 

Krkonoše (inverze a západ slunce na Sněžce)

Pomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch. > Svorová hora > Sněžka > Jelenka tur. ch. > Pod Jelenkou > Pomezní Boudy

Krkonoše (inverze a západ slunce na Sněžce)Našlapáno: 16,5 km
Stoupání: cca 820 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

inverze
západ slunce z nejvyšší hory ČR
cesta dolů s minimem světla…
…co víc si přát :)

Konečně jsem se vypravila napravit jednu ostudnou záležitost, aneb poprvé jsem si vyšlápla na Sněžku.

Vyrazili jsme v celkem dobrý čas a roční dobu, neboť jsme na celé trase v jinak extrémně navštěvovaných Krkonoších potkali jen málo lidí. Cestou do výchozího bodu už jsme se to chystali i vzdát, vzhledem k nemožnosti rozumně zaparkovat v Peci pod Sněžkou. Nakonec jsme dojeli do Malé Úpy a zcela neplánovaně vyrazili z Pomezních Bud.

Cestou nahoru jsme se nemohli vynadívat na stále zřetelnější inverzi, z ničeho nic jsme s šedivého údolí vyjeli do hor pod modrou oblohou, a jen jsme doufali, že to vydrží, než na tu Sněžku dojdeme. Vydrželo. Časový plán (jít z celé trasy jen cca hodinu ve tmě) jsme neměli šanci dodržet, takže jsme se už cestou do prvního kopce rozhodli, že na Sněžce zůstaneme i na západ slunce. Jak se nám šlo 8 km ve tmě neznámým terénem s miniaturní baterkou, se dočtěte na konci :)

červená turistická značkaPomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch.
→ 4 km | ↑ 280 m | ↓ 80 m

Z Pomezních Bud jsme vyrazili po červené směrem k Sovímu sedlu. Cesta stoupala plynule, poměrně rychle jsme zahřáli svaly a přizpůsobili tempo. Cesta po výstupu zase klesla k Sovímu sedlu, aby mohla stoupat k chatě Jelenka.

Brzy se začaly ukazovat první výhledy na mlhu válející se všude pod námi.

 

Vysoký vrch (rozhledna)

Vysoký Vrch - západ slunceNašlapáno: 3 km
Stoupání: cca 50 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne (tam a zpět)

Na Vysokém vrchu u Malých Kyšic stojí nevysoká (8m) dřevěná rozhledna z roku 2007, ke které nevede turistická trasa. I přesto je však poměrně známá a na západ slunce jsme se tam nedostavili jediní. Ba dokonce jsme nebyli jediní, kdo na vrchu přespával :)

Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 5 metrů a nabízí téměř kruhový výhled na Rakovnicko, Křivoklátsko, Hřebeny + Brdy a České středohoří.

Cestu jsme zvolili od nedaleké modré turistické značky po lesnické cestě. Na samotný vrchol Vysokého vrchu, který se tyčí cca 30 metrů nad okolním terénem, jsme se drápali velmi ostrým svahem po kamenech a mezi borůvkami. S krosnou je to výborný zážitek ;)

 

Jizerské hory (letos podruhé)

Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk > Łącznik > Stóg Izerski > Streitův obrázek > U Spálené hospody > U Zemánků > Obří sud > Lázně Libverda

Jizerské hory Našlapáno: 24 km
Stoupání: cca 1100 m
Náročnost: střední
Okruh: ano

Druhou návštěvu Jizerek jsme pojali jinak než posledně. Túru zvolili jako procházkový okruh a neměli jsme v plánu se nijak odrovnat.

I tak se nám povedlo zdolat poměrně slušné stoupání dosti rychle a okruh jsme dokončili (včetně přestávek na rozhledně a na občerstvení) za 7,5 hodiny.

červená turistická značkamodrá turistická značka Lázně Libverda > Hubertka > Tišina > Smrk (1124 m.n.m.)
→ 7 km | ↑ 760 m | ↓ 100 m

Do Lázní Libverda jsme dorazili před dvanáctou. Rozbité silnice a uzavírky nás donutili jet značnou oklikou, takže jsme začali nejméně o hodinu později, než jsme plánovali. Vyšli jsme tedy poměrně svižným krokem. Babí léto panovalo v plné síle a nám po pár kilometrech bylo i vedro. Kromě vyhlídky Hájnikova Kohouta a Francouzských kamenů o několik kilometrů dál nebylo co fotit. Cesta se táhla z velké části sice lesem, ale po asfaltce, takže jsme se snažili mít tyto úseky co nejdříve z krku.