veruce.cz

zdraví

Přirozený porod vs. císařský řez (5)

maly3Tento seriál nenese svůj název pro nic za nic. Vzpomínám si, jak jsem jako hloupoučký středoškolák kdysi prohlásila, že nechci rodit jinak než císařem. Z tohoto postoje jsem samozřejmě vyrostla hodnou chvíli před tím, než jsem otěhotněla. Vzpomněla jsem si však na něj někdy okolo čtvrtého nebo pátého měsíce, kdy mi v hlavě naskočila myšlenka, že za žádnou cenu nechci rodit císařem. Přece dokážu porodit své dítě normální cestou. Zda to byla předtucha či jen obyčejná obava, to se neodvažuji soudit.

Jak jsem rodila a nerodila v Neratovicích

Jak jsem se zmínila v minulé části, do neratovické porodnice jsem začala jezdit na pravidelné kontroly jednou týdně. Brala jsem to jako příjemné rozptýlení na mateřské a aspoň jsem si procvičovala řízení. Po zkušenostech jiných lidí mě příjemně překvapilo už jen to, že se monitory natáčely nejčastěji v sedě, což mi bylo nejpohodlnější. Žádné nucení do polohy, která by mi nevyhovovala. Sestřička, která je obstarávala, se chovala neuvěřitelně mile, takže povinných 20 minut vždy uběhlo jako voda a já se tak trochu na další návštěvu i těšila. Vše se zdálo být v pořádku a papírový termín porodu se rychle blížil.

Porodní plán

Nastal čas sepsat porodní plán, se kterými v Neratovicích nemívají problém a snaží se je dodržovat. Nu, musím se nevesele smát, když si ho teď připomínám, je to docela ironické čtení. Nicméně třeba bude pro někoho inspirací k vlastnímu.

 

Přirozený porod vs. císařský řez (4)

ultrazvukPsát o něčem tak intimním a soukromém jako je těhotenství a porod mi nejde snadno, ale ostatně s tím jsem tento miniseriál začala psát. Nejvíc se v popisu zaměřím na nespolehlivý triple test, jehož falešně pozitivní výsledky zbytečně děsí spoustu rodičů.

 

O jednom bezproblémovém těhotenství

Zjištění těhotenství mi nepřišlo nijak překvapivé. Jediné, co nás velmi pozitivně překvapilo, bylo to, jak rychle to přišlo. Žádné měsíce, ba ani týdny, snažení jak tomu dneska často bývá. I když jsem věděla, že těhotná jsem, testem jsem si to potvrdila až po měsíci a teprve o další dva později jsem si našla gynekoložku. V životě jsem totiž gyndu nenavštívila a nijak jsem se do toho nehrnula ani tehdy. Nikdy jsem totiž k doktorům nechodila ráda a návštěvy omezovala jen na ty nezbytně nutné. Navíc jsem se cítila dobře (zcela mě minuly jakékoli nevolnosti), tak nač spěchat.

Nespolehlivý triple test

Kombinovaný screening v 1. trimestru jsem oddalováním návštěvy gynekologa prošvihla. Trochu toho lituju, protože bych pak mohla odmítnout triple test, který mi doktorka udělala právě proto, že jsem screening neabsolvovala. Vnitřně jsem si byla jistá tím, že je všechno v pořádku, takže mě její telefonát, že dostala špatné výsledky, nepříjemně překvapil. A samozřejmě vyděsil.

Tehdy jsem o spolehlivosti tohoto testu nevěděla nic. Doktorka mi jen doporučila objednat se na genetiku, jinak mi ale k výsledku a jeho možné interpretaci neřekla ani ň. Začala jsem tedy hned zjišťovat informace sama.

 

Přirozený porod vs. císařský řez (3)

maly2Během svého těhotenství jsem si vzpomněla na články od Onni, které publikovala na svém blogu o rok dříve (první ze série zde). Její nový web jsem sem tam navštívila a v jedné diskuzi znovu natrefila na knihu Fascinující mysl novorozeného dítěte od Davida Chamberlaina. Chvíli trvalo, než jsem ji sehnala, ale jsem ráda, že se mi do ruky dostala dříve, než jsem odjížděla do porodnice.

Fascinující mysl novorozeného dítěte

Co víme o ještě nenarozených a nově narozených dětech? Není tomu tak dlouho, co si lidé mysleli, že novorozenci jsou zcela hloupá a vůči bolesti necitlivá stvoření vybavená sotva sacím reflexem. Z novodobých výzkumů vychází najevo něco zcela jiného.

Před narozením

Na konci minulé části jsem se zmínila o tom, že si děti pamatují vlastní narození. Jejich vědomí, smysly a paměť tedy musí fungovat ještě předtím. I dnes se najdou lidé, kteří považují mluvení na ještě nenarozené miminko za zbytečné a před nastávajícími maminkami, které s ním komunikují doteky přes břicho i mluvením, si ťukají na čelo. Ženy v sobě nosí odjakživa vědomí toho, že je dítě v jejich lůně vnímá, Pod tíhou názorové převahy ve společnosti však v některých dobách od komunikace upouštěly a některé dodnes upouští.

Je všeobecně známo, že plod v děloze slyší. Doléhají k němu zvuky z placenty, žaludku a střev, hučení krve v cévách a samozřejmě ten nejdůležitější a neustále přítomný jako kulisa pro vše ostatní – tlukot matčina srdce. Tento zvuk miminka uklidňuje i několik měsíců po porodu, což dokazují nejen různé výzkumy s nahrávkami, ale zejména zkušenosti samotných matek. Děti, které mají možnost tlukot srdce matky poslouchat po narození často, méně pláčou a více prospívají. Venkovní zvuky se k plodu dostávají značně ztlumené několika překážkami, přesto však dítě rozpozná i hlas otce, který v matčině přítomnosti často mluví. Matčin hlas mají samozřejmě nejraději.

 

Přirozený porod vs. císařský řez (2)

rucka

V předchozí části jsem se zaměřila na to, jak se rodilo za minulého režimu, kdy se porod stal výhradně institucionalizovaným úkonem. V této části bych se ráda zaměřila na to, jaké možnosti mají ženy dnes. Těch možností není málo, je jich nesrovnatelně více než kdysi, zároveň však méně než na západ od nás. Ne každý má zároveň možnost dosáhnout na to, co si představuje (zejména má-li porodnici, která odpovídá jeho představám, vzdálenou např. 300 km od domova).

Domácí porod, přirozený porod, institucionalizovaný porod

Institucionalizovaný porod ve své nejhorší podobě ze 70. let už naštěstí k mání není. Jeho „light“ verze však ano. Mnoho porodnic ustrnulo v době před cca 20 lety a novější – dnes již obecně známé poznatky z oblasti porodnictví zcela ignoruje.

Co přetrvalo z doby socialismu v mnohých porodnicích?

  • Personál a jeho chladný přístup
    Zejména ve větších porodnicích zůstává přítomna rutina a jakási nutnost odbavit co nejvíce rodiček za den. Splnit nepsanou normu, odrodit co nejvíce dětí a jít konečně domů. Urychlit, co urychlit jde, způsobené komplikace vyřešit a vyslechnout si upřímné děkování od zachráněné ženy tisknoucí k sobě zachráněné dítě.
  • Rutinní postupy bez diskuze
    Nástřih hráze (epiziotomie) bezdůvodně, holení, klystýr, podávání umělého oxytocinu pro urychlení porodu, umělé propíchnutí vaku blan pro odtok plodové vody (amniotomie), vyvolávání porodu pár dnů po termínu, nucení k porodu na zádech, nucení k monitorům při ležení na zádech a další zákroky jsou prováděny buď zbytečné, nebo jsou přinejmenším stresující pro rodičku.
  • Oddělení matky od novorozence po porodu
    Stále se ještě plně neprosazuje bonding hned po porození dítěte. To je místo položení na břicho matky nejprve umyto, zváženo a změřeno a teprve poté je jí předáno, často na dobu kratší než je potřeba. Zcela zbytečně jsou novorozenci ukládáni na vyhřívaná lůžka, když by jim zcela stačilo ohřát se o tělo matky.

Opravdu tohle rodičky v dnešní době chtějí? Opravdu jim to nevadí a jdou do porodnice s tím, že lékaři ví všechno nejlíp a ony se jim do toho nebudou míchat? Nu některé ano, jak vyplývá z mnohých diskuzí na internetu. Ženy si i dnes, kdy nemusí, vybírají porodnici nejblíž domovu bez ohledu na reference jiných rodiček. Některé se potom sice diví a stěžují si, jiné jsou však spokojené s tím, že se dítě narodilo zdravé a ony to nějak přežily. Takové pojetí mi více méně připomíná stav popsaný v minulém článku a potvrzuje, že ženy dodnes přejímají názory rodiček rodících za minulého režimu.

 

Přirozený porod vs. císařský řez (1)

malyPůvodně jsem se zařekla, že na blog nezveřejním o svém soukromí nic víc než nějaký ten report z výletu. Už dlouho jsem ale chtěla sepsat svůj pohled na domácí porody, na porodnictví celkově, na moderní porodnictví vs. porodnictví ustrnulé v době před 30 lety, na pohlížení na těhotenství jako na nemoc. Vždy jsem si ale řekla, že bez osobní zkušenosti to bude sice můj názor, ale bude mu něco chybět. Něco, o co se budu moct opřít, až mi nějaký pošuk začne tvrdit, že jsem nezodpovědná, že bych se s takovými názory měla jít zahrabat a rozhodně je nepublikovat, abych náhodou někoho neponoukala ke „špatným“ myšlenkám. A tak jsem počkala na osobní zkušenost, která nakonec proběhla úplně jinak, než jak jsem si ve všech možných scénářích představovala, přesto se můj postoj k mnoha věcem vůbec nezměnil.

Dnešní rodičky mají o mnoho víc možností než jejich matky, které rodily před cca 25-35 lety. Nicméně jejich nezájem o informace způsobuje, že přerod institucionalizovaného porodnictví z doby minulého režimu, které se dá bez nadsázky označit jako zločin proti lidskosti, v porodnictví moderní nabízející téměř přirozené podmínky k přivedení dítěte na svět, postupuje jen velice pomalu.


Jak se rodilo za minulého režimu (a někde se tak rodí dodnes)

Totalitní režimy se vyznačují tím, že musí vše kontrolovat. Porody za bývalého režimu jsem výše označila za zločin proti lidskosti. Ne náhodou. Mnohé matky, které v té době rodily, si odnesly strašný zážitek, který poznamenal je i dítě. Chyběly informace a málokdo si tehdy dovolil protestovat nebo se byť jen na něco ptát. Personál se choval odměřeně, povýšeně, podle tehdejších předpisů a ke všemu přistupovali zcela rutinně bez špetky empatie.

Gynekolog i porodnice byly spádové. Na rozdíl od dneška se ultrazvuk dělal jen výjimečně, ačkoli se na prohlídky chodilo 1x měsíčně jako dnes. Informovanost od ošetřujícího lékaře však pokulhávala. Nemocnice se tehdy ani nesnažily působit na pacienty příjemně a porodní oddělení také ne.

 

Co se stane s dítětem, když jej zapomenete v autě

Jak může někdo v tomhle vedru nechat dítě v autě?! Říká se, že za to může uspěchaná doba, přepracovanost v kombinaci s únavou z vedra, roztržitost a snad i nezvyk na to, že se zrovna teď měli starat o dítě, když na něj jinak na každém kroku dává pozor matka. Jiní tvrdí, že je to absolutní selhání a nezodpovědnost. Všichni se však shodnou na tom, že je to neomluvitelné a viník je potrestán do konce života tím nejhorším způsobem.

Jak k tomu vlastně dojde

Žel právě velice jednoduše. Většinou blízký příbuzný (otec, dědeček) výjimečně dostane dítě na hlídání, má ho odvézt do jeslí/školky nebo domů. Dítě cestou v sedačce usne, příbuznému se starost o něj vytratí z hlavy a funguje podle svého obvyklého denního režimu. Jde do práce, na nákup, na úřad. Na dítě zapomene.

Až sem bych to dokázala se sebezapřením pochopit. Nedává mi však smysl, že některým trvalo i 8 hodin (celou pracovní dobu), než se k autu vrátili. Teprve poté jim to došlo. Rovněž nechápu, že řidič nemá přehled o tom, koho veze ve vozidle. Předpokládala bych, že dítě na zadních sedadlech uvidí několikrát během jízdy v zrcátku.

autoAž 70°C i po jedné hodině stání

Když necháte vozidlo stát na slunci, teplota uvnitř se snadno vyškrábe k 70°C během krátké chvíle. Stín během veder situaci zmírní jen trochu, teplota se často vyšplhá na 50°C během několika desítek minut.
V uzavřeném autě začne nehýbající se vzduch žhnout i bez přímého slunečního záření.

Nejen děti, ale i zvířata

V některých případech ale rodiče bez mozku nechají dítě bez otevřeného okýnka/zapnuté klimatizace v autě úmyslně. Ani nebudu myslet na ty, kteří to udělají úmyslně, aby se jej zbavili (nedávno se stalo v USA). Ostatní jsou přesvědčeni, že v autě zůstane příjemná teplota, protože jsou zvyklí na klimatizovaný prostor. Jejich IQ je asi moc nízké na to, aby jim docvaklo, že po vypnutí motoru se vypne i klimatizace.

 

Chronický únavový syndrom – diagnóza, která neexistuje

avatar - únava

Únavu či vyčerpání známe z vlastní zkušenosti všichni. Obvykle ji pociťujeme po přepracování či přetažení, spánkovém deficitu, fyzické aktivitě, nebo když na nás něco leze. Známe ji všichni, často ji nedobrovolně přemáháme, někdy ji dobrovolně vyhledáváme. Vždy však známe její příčinu a víme, že ji odpočinek zažene.

Lidé trpící chronickým únavovým syndromem její příčinu neznají.

Je to únava, na kterou neplatí ani sebedelší a sebekvalitnější spánek, je to bolest svalů a kloubů i hlavy bez zjevné příčiny a krom toho třeba i poruchy paměti a koncentrace. To vše několik měsíců v kuse. Tak se dá ve zkratce definovat chronický únavový syndrom (často označovaný zkratkou CFS – (chronic fatigue syndrome), o jehož existenci se vedou stálé spory mezi odborníky i laickou veřejností.

Příznaky, aneb o čem CFS je

Hlavním příznakem je chronická únava, která přetrvává i po kvalitním a dlouhém spánku, nesouvisí s vynaloženou námahou a značně člověka limituje při každodenních činnostech. Somaticky je tato únava nevysvětlitelná.

 

Migréna není obyčejná bolest hlavy

Každý migrenik by s chutí nakopal každého, kdo o svých občasných bolestech hlavy z nedostatku tekutin, spánkového deficitu nebo špatného vzduchu prohlásí: „Migréna? Jó to mívám taky. To je v pohodě.“

Migréna není obyčejná bolest hlavy, ale chronické onemocnění, které je vedle středně silných až velmi silných bolestí hlavy často doprovázeno nevolnostmi a dalšími příznaky. S ohledem na intenzitu bolesti je pak migrenik nucen omezit veškerou produktivní činnost, protože jednoduše není schopen ji naplno vykonávat. Při silném záchvatu opravdu není na místě migrenika podezírat z toho, že přehání nebo simuluje.

Migréna postihuje častěji ženy než muže. Poprvé se může objevit už během puberty, nejvyšší počet migreniků však patří do věkové skupiny 30-40 let. Okolo 60. roku života u části migreniků záchvaty zcela vymizí. U žen se zpravidla zmírňuje během těhotenství. Velká část migreniků toto onemocnění zdědila. S věkem se obvykle prodlužuje délka záchvatu, avšak snižuje se jeho intenzita.

 

Kvalitní med cukernatí, tedy správně krystalizuje

vcelaMed je jeden z darů přírody, kterých bychom si měli vážit. Mezi lidmi o něm koluje nejeden mýtus. Ten o jeho kvalitě, který tvrdí, že čím pomaleji med krystalizuje (nesprávně cukernatí), tím je kvalitnější, je jedním z nejčastějších.
Ve skutečnosti je tomu naopak.

Druhy medu a jak med vlastně vzniká

Včely pro tvorbu medu sbírají dva druhy šťáv – nektar rostlin, z nějž vzniká med květový/luční a medovici, kterou vylučují mšice, červci a larvy dalšího hmyzu a z níž vzniká med medovicový (někdy zvaný lesní). Dále může vzniknout směs těchto druhů (výsledku se také říká lesní med). Oba tyto druhy šťáv zároveň včele slouží jako potrava. Z tohoto důvodu je nikdy nesbírá zbytečně daleko od úlu, protože by je dříve spotřebovala, než by doletěla zpět.

Tvorba medu je pozoruhodný úkaz. Včela létavka sbírá nektar medným volátkem, které je odděleno od trávicího traktu. Když jej naplní, přiletí s ním do úlu a předá jej ke zpracování úlovým včelám. Ty si jej předávají mezi sebou, přeměňují jej a následně uloží do buňky v plástu coby vodnatý med. V plástu jej dále vysušují tak, aby vody v obsahu zůstalo do 20% (sebraný nektar přitom tvoří až z 95% voda). V poslední fázi včely med zavíčkují neprodyšným poklopem z vosku.

Tmavého medovicového medu včely vyprodukují méně než nektarového. Můžeme jej tedy považovat za vzácnější a snad i proto je dodnes považován za chutnější. Kvalitou se však tomu nektarovému více méně rovná. Vliv na jeho množství má zejména počasí (sucho ovlivňuje stav mízy ve stromech, průběh zimy zase počet mšic a dalšího hmyzu). Tmavší barva je způsobena barvivy, která obsahuje míza stromů, z nichž se drobný hmyz vylučující medovici živí. Nejedná se však o výkaly, jak se často uvádí, ale o výměšek, který se vylučuje po rozdělení sladké a bílkovinové složky sbírané šťávy. Hmyz pro svou potravu potřebuje právě tu bílkovinovou.

 

Péřovka a čepice při 12°C?!

avatar-podzimNedivím se, že jsou lidé pořád nachcípaní, když vědomě snižují svou imunitu naprosto zbytečnými vrstvami oblečení a co hůř, nutí do toho i své děti. Dnes ráno mi teploměr ukázal 12,5°C, reálně tedy nemohlo být méně než 10-11 stupňů nad nulou. Čekala jsem lidi v jarních/podzimních bundách a ty otužilejší v mikinách, ale z toho, co jsem viděla, mi bylo vedro i v tričku. Paní na zastávce v kožichu, cca desetiletí školáci v zimních bundách s čepicemi na hlavě, cestující v přetopené tramvaji (odhadem 25°C) v kabátech…
Chápu, že jsem divná, když sahám po mikině až poté, co teplota venku klesne pod 8 stupňů, ale tohle opravdu nechápu. Copak nikomu nedochází, že je v zimě neustále nachlazený právě kvůli těm 3 zbytečným vrstvám, co má na sobě? Přitom stačí tak málo – ráno mrknout na teploměr, zatnout zuby a prostě si vzít o vrstvu míň. Vážně to zdraví jedině prospěje.