Ze života Ver.

život na mateřské

Srpnový přehled

sedmy-mesicSrpen utekl jako voda. Promrhaný čas z července jsme doháněli, co to šlo. Stihli jsme i pár výletů včetně stanování. Nejvíc času samozřejmě zabral malý, který se rozhodl, že udělá pořádný skok kupředu, avšak stále zůstane i tím kontaktním a samostatně nespícím miminkem. Jinými slovy nestíhám(e) krom starání se o něj takřka vůbec nic :)

CO NOVÉHO U MALÉHO (7. měsíc)

Leze, ačkoli neochotně a dosti svérázným způsobem. K tomu pravému lezení už to ale nemá daleko. Plazení zcela přeskočil.

Sedí. Sedět se naučil hned první týden sedmého měsíce. Během pár dnů to vypiloval k dokonalosti a na nějakou dobu se sedání si stalo jeho oblíbenou činností (stejně jako o pár měsíců dříve přetáčení na bříško). Samozřejmě se to ze začátku neobešlo bez pádů. Jak jinak se ale měl naučit držet rovnováhu, že…

Staví se na nožičky, má-li oporu. Poprvé se postavil nějakých deset dnů před koncem sedmého měsíce. Průběžně to zkouší o nábytek a ani tohle se neobejde bez pádů.

Je to malý velký rošťák. Velikost 68 je mu stále velká a už tu nacvičuje pohyby typické daleko větším dětem. Je to dosti roztomilé :)

Po dlouhých 3 měsících má venku 2 zuby. Konečně!!! Vylezly týden po sobě hned na začátku sedmého měsíce. Nu, radovat se ale moc nemůžeme, už ho stejným způsobem trápí další…

Další věc, ze které se nebudu radovat předčasně, je ta, že se pomalu učí usínat i sám, tedy aniž by se houpal nebo měl v puse mlíko. Máme ale opravdu kontaktní a samostatně nerado spící dítě, takže se to povedlo jen párkrát a spíš náhodou. Hodlám to však zkoušet dál, jednou se to naučit musí. Nijak ho ale nutit nebudu. Rozhodně na něm nebudu zkoušet násilné metody jako je ta Estvillova. Jeho uspávání je náročné, ale nejsem sadista.

sedmý měsíc sedmý měsíc sedmý měsíc
 

 

Červencový přehled

sesty-mesicČervenec je za námi a doufám, že tím všechno špatné, co se v něm přihodilo, končí. Bez nadsázky to byl jeden z nejhorších měsíců vůbec a malý v tom rozhodně prsty nemá. Sešel se nám jeden úraz, který následoval druhý úraz, téměř čtyřdenní žlučníkový záchvat (o tom podrobněji níže) a do toho odcizené doklady a lítání po úřadech. Prostě dovolená a volno k nezaplacení…

CO NOVÉHO U MALÉHO

Malý nám dělá radost, je ještě pohyblivější než minulý měsíc. Hbitě válí sudy, otáčí se kolem do kola a nově péruje na kolínkách. Snaží se lézt, už umí couvat. Pokud nebude líný po nás, tak do týdne leze úplně a nám definitivně končí ty klidnější časy (pravda, už teď se umí dostat z jednoho konce místnosti na druhý, ale pořád ne tak rychle, jak to brzo zvládne lezením).

Šestý měsíc Šestý měsíc Šestý měsíc
 

Dalším velkým posunem jsou příkrmy. Začali jsme mrkví místo obědového kojení. Mrkev se mu zamlouvala, pastinák o týden později o něco méně. Naposledy baštil mrkev s bramborem a toho by se mohl ujíst :) První příkrm tedy probíhá hladce. Malý si dokonce nechal vysvětlit, že mi nemá do lžičky strkat prsty a má si na ni jen otevřít pusu. Ze začátku mi lžičku totiž s oblibou bral, její obsah opatlal všude okolo sebe a pak se rozčiloval, že mu do pusy nic nezbylo :D

 

Červnový přehled

paty-mesic

Až si říkám, zda vůbec tento měsíc psát zvlášť, zda ho nespojit s tím dalším. Nějak se toho sešlo tolik, že chyběl čas sepsat tento přehled v obvyklém termínu.

V průběhu června s námi malý poprvé stanoval. Připravili jsme mu takové spaní, že skoro nepoznal, že neleží doma v posteli. Venku se mu to líbilo natolik, že si ani nevzpomněl na zuby. To se nám ostatně potvrdilo ještě mnohokrát, že na rozmrzelost platí čerstvý vzduch (a samozřejmě mlíko).

CO NOVÉHO (ZEJMÉNA U MALÉHO)

Malý je čím dál pohyblivější. Plynule se přetáčí a otáčí, kam se mu zrovna zamane. Uhlídat ho se stává čím dál náročnějším. Na bříšku se opírá už nějakou dobu o dlaně/pěstičky, nejen o celá předloktí. S nadšením a lehkostí se přitahuje do sedu. Miluje hru na letadlo (po chycení v podpaží se zpevní a dokáže se udržet vodorovně) a velkýho kluka (zvednutí v rukou nad hlavu).

V hrací postýlce sice polehává, ale je čím dál složitější ho zabavit. Z hraček už si vybírá a pokaždé je potřeba jich několik vyzkoušet, než ho nějaká dostatečně zaujme.

Zuby trápí čím dál víc, ale pořád ty mrchy nevylezly. Někdy pomůže kousátko, někdy šalvějová masáž, ale většinou nic jiného než mlíko.

Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc
Koupání krátce bojkotoval, ale už se mu zase začalo líbit, resp. se mu zamlouvá hraní si na bříšku ve vaničce a vykopávání vody do celého obýváku.

 

Květnový přehled

kvetenCO NOVÉHO (ZEJMÉNA U MALÉHO)

Nevěřila bych, že to za další měsíc už budu psát, jak se malý umí překulit na bříško. Umí to od třetího týdne čtvrtého měsíce. Od chvíle, kdy to zvládl poprvé, to zkouší pořád dokola a už ho nemůžu nikde výš než na zemi nechat bez dozoru ležet. Dva týdny předtím se začal otáčet na boky. Vtipné je, že to poprvé udělal poté, co od paní doktorky slyšel, že už by s tím měl pomalu začít :D Při ležení na zádech si nedávno začal hrát s nožičkama a pěkně je k sobě přitahuje.

Taky ale začal bojkotovat hrací postýlku a nechce v ní ležet déle než pár minut, většinou se do ní ale ani nenechá položit. Museli jsme tak konstatovat, že nemáme moderní miminko, neboť opravdu není bezkontaktní. Na druhou stranu si náš malý (nespo)kojenec s nadšením nechává kontrolovat, zda už nevykukují nějaké zoubky. Bere to jako hru a přijde mu to nanejvýš legrační. Zoubky sice ještě nevylezly, ale pěkně trápí i tak. Už měsíc se snaží zahnat bolení tím, že si něco strká do pusy a žvýká to. Nejraději má prsty rodičů, kousátka rychle zahazuje.

Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc Čtvrtý měsíc

Koupání se mu líbí čím dál víc a s nadšení vykopává vodu z vaničky. Plánujeme, že až se venku ještě trochu oteplí, napustíme mu tu vaničku až po okraj a zkusíme s ním „plavat“. Očekáváme, že ho to bude bavit.

 

Dubnový přehled

houpacka

CO NOVÉHO (ZEJMÉNA U MALÉHO)

Začátek roku vždycky rychle utekl a teď utíká čas dvojnásobně rychle. Malému budou brzo tři měsíce. Pěkně roste a přibývá, do krabice jsem první malé hadříky odložila už začátkem dubna. Směje se, chechtá se, vydává mnoho nových zvuků, hraje si s plyšáky na řetězu nad postýlkou a na hrací dečce už se poprvé překulil z bříška na záda (3x po sobě, takže to náhoda nebude :)). Jinak na bříšku ze dne na den začal krásně zvedat hlavičku. Přestává mu vadit koupání (ještě nedávno ho celé prokřičel) a s nadšením se po něm nechává masírovat. Pořád nesnáší kočárek, takže veškeré vycházky a výlety ho nosím v šátku. Krmení a přebalování v polních podmánkách mu ale nevadí, takže brzo bude snad příležitost k delšímu výletu. :) Venku je čím dál zvědavější, místo rychlého usnutí se raději dívá okolo sebe a pak křičí, protože najednou zjistí, jak je unavený. :) Usínat sám pořád neumí, ale v noci poslední týden naspí i 7(!!!) hodin v kuse. Koliky jsou snad už zcela na ústupu (a to občas sním něco, co bych si ještě před měsícem nedovolila), místo nich se nejspíš začnou brzo klubat zuby, pár věcí tomu nasvědčuje (třeba dost silné slintání a strkání si všeho do pusy – od vlastních pěstiček, přes moje prsty až po chrastítko) a já se už připravuju na probdělé noci. :)

Třetí měsíc Třetí měsíc Třetí měsíc

Jo a taky jsem se naučila pít Caro. Dřív jsem všema těma protektorátníma náhražkama opovrhovala, jenže jak nemůžu pít kvůli kojení kafe, z nouze jsem vyzkoušela tohle a ono mi to kupodivu zachutnalo. :)

 

Přirozený porod vs. císařský řez (6)

maly4Zkušeností s porodnicí v Neratovicích

V minulé části se už nějak nedostalo na podrobnější popis toho, jak se personál v Neratovicích vlastně chová. Z těch pár zmínek by si někdo mohl myslet, že to má k ideálu daleko. Opak je pravdou. Od nástupu po propuštění se 99% personálu (doktoři, sestřičky, porodní asistentky, pomocný personál, uklízečky) chovalo po celou dobu mile a ochotně.

Vyzkoušela jsem dva různé pokoje. Na třílůžkovém se během 4 dnů vystřídalo 6 rodiček a pokoj byl vyhříván na 28°C, což mě přivádělo k šílenství. Naštěstí většinou ani jedné nevadilo větrání. Po uvolnění nadstandardu jsem se na poslední dva dny přestěhovala na jednolůžkový pokoj. Ty jsou permanentně plné a čeká se na ně podle interního pořadníku, o němž jsem se dozvěděla až 4. den hospitalizace, jinak bych na něm strávila více dnů. Nadstandard za to opravdu stojí, neboť umožňuje 24hodinovou přítomnost partnera.

Porodní plán samozřejmě dodržet mohl vzhledem k okolnostem jen částečně, ale co mohli, to dodrželi. Nenutili mě do holení (vyjma místa pod náplastí držící cévku před císařem a to bylo pro moje dobro :D), před porodem ani před operací mi nenutili klystýr, nenabízeli mi žádné léky na utišení bolesti, manžel se mnou byl celou dobu vyjma doby na operačním sále a jinak nás přišel jen jednou za hodinu zkontrolovat doktor (pokud se nepletu tak sám primář, holt jsem byla případ :D), u monitorů jsem si mohla zvolit jakoukoli polohu, umělé urychlování dle mého taky probíhalo co nejjemněji (špatný výraz, ale lepší mě nenapadá) a k císaři dospěli až poté, co to už vážně jinak nešlo.

Prakticky ze všech stran byla cítit jejich podpora, ať už šlo o překonání porodních bolestí či opakované dotazy ke kojení. Díky nim mi dny po císaři (zejména mimo návštěvní hodiny) utíkaly jako voda. Co si ale budeme povídat, chtěla jsem už domů, nemocničního prostředí jsem měla plné zuby. Navíc jsme se neměli rádi s dětským doktorem, jak už jsem nakousla minule.

Jediné, co mě opravdu na Neratovicích mrzí je to, že partner nemůže být u císaře (některé porodnice to umožňují) a že nedávají miminko po vytažení matce na hruď ani u částečné anestezie. I přesto však plánuji v Neratovicích rodit znovu i za předpokladu, že by případné komplikace během těhotenství znamenaly plánovaný císařský řez. Personál na oddělení šestinedělí je k nezaplacení.


Šestinedělí po císařském řezu

O císařském řezu koluje stále hodně mýtů. Častěji, než by mi připadalo normální, narážím na to, že si některé ženy císařský řez přímo přejí. Neuvědomují si (nebo si to ani uvědomit nechtějí), že vážně není o co stát.

Císař sice nebolí hned, ale o to déle bolí potom.