V České republice existuje vícero míst a celkově v českém jazyce více slov, u kterých se spisovný rod liší od toho často používaného. Mezi nejfrekventovanější/nejspornější patří Aš, Olomouc, Třebíč, sršeň, Florenc, Kroměříž…
Ten Olomouc nebo ta Olomouc?
Pravidla českého pravopisu uznávají jen ženský rod – tedy ta Olomouc. Zatímco jedni používají striktně tento tvar, existuje řada odpůrců používajících mužský rod. Ten Olomouc se vyskytuje zejména v hovoré češtině a hlavně na Moravě. Nicméně i mezi Olomoučany a obyvateli Hané se najdou příznivci obou rodů.
Pro zajímavost dodám, že Olomouc se v nářečí nazývá též /ten/ Holomóc a nově se můžeme setkat i s výrazem /ten/ Olmík.
Ten Budapešť nebo ta Budapešť ?
Ačkoliv jsem si říkala, že že u Budapešti je ženský rod zřejmý, při spisování tohoto článku jsem narazila i na dotaz, zda je Budapešť ten či ta.
Budapešť je tedy skutečně ta. Logicky to můžeme odvodit od názvu města, který vznikl ze jmen sloučených obcí v jednu (ten Budín + ten Starý Budín + ta Pešť), nicméně někdo by jistě mohl namítat, že Pešť může být i ten :)
A co Florenc nebo Pankrác?
Stejně jako se na Moravě říká ten Olomouc, říká se v Praze ten Florenc a ten Pankrác častěji, než správný tvar – tedy ta Florenc a ta Pankrác.
Celkově se jména končící na -c v minulosti užívala často v mužském rodu. Ke sjednocení došlo teprve ve 20. století, kdy se jako spisovný tvar určil ženský rod.
A co potom Aš, Kroměříž, Třebíč, Litovel?
Některé místní názvy můžeme užít jak v rodě mužském, tak v rodě ženském :
ten i ta :: Aš, Bohdaneč, Bubeneč, Ostřihom, Unhošť, Želiv…
Další místní názvy mají ve spisovném názvu rod ženský, ačkoli se často užívají i v mužském rodu :
ta :: Florenc, Kroměříž, Litovel, Pankrác, Třebíč
Pokud si nebudete jistí, není zas takový problém člen vynechat, stejně jako můžete používat neutralní spojení typu to město Olomouc, ta obec Třebíč, ta městská část Florenc.
Ta sršeň či ten sršeň?
A ještě na závěr jedno sporné slovo, o kterém se často vedou dlouhé diskuze. Pravidla českého pravopisu zde uznávají oba rody – čili ten sršeň i ta sršeň.
Ještě si dovolím jednu osobním poznámku…
Jelikož jsem vyrůstala na Moravě, jsem často označována za hotentota. Mám totiž zafixováno, že Olomouc je ten. I přesto, že znám pravidla českého pravopisu, často tento rod používám :) Ráda bych k tomu dodala, že sice ctím pravidla českého pravopisu všude, kde to jde, ale na něco si prostě po deseti letech na Moravě nezvyknu. Někdo při výrazech „ten Třebíč“ a „ten Olomouc“ obrací oči v sloup a myslí si něco o neandrtálcích a mně je to zase jedno, když je někdo použije :)
Zajímavé, Veroniko! Přestože žiji od narození na Moravě, nikdy jsem nepřidávala k uvedeným městům, čtvrtím, … zájmeno ten, vždycky jenom ta. Přiznám se, že když někdo řekne „ten Třebíč“, vidím rudě! ;-) U sršně je to jiné, pro mě to byl ten, ale poslední dobou si zvykám na ženský rod! :-) Opět velice poučný článek.
Já říkám „ta Třebíč“, ale nikdy mě nenapadlo, že je „ta Olomouc“ :D U mě bude vždycky „ten“
Ja tiež vždy hovorím ten Olomouc, ideme proste do Olomouca :-D ale tá sršeň ma naozaj dostalo, síce by sa to dalo povedať, ale u nás sa hovorí vždy striktne ten sršeň. Pekný článok ;-)
Hanka: vida a já „ten Třebíč“ používala celé dětství, narozdíl od Olomouce jsem se to docela rychle přeučila :))
Letície: tak „do Olomóca“ říkam taky každou chvíli :D sršeň je vskutku zajímavá/ý, ještě si někdy najdu čas a zjistím, jestli ve dvou rodech byla tak nějak odjakživa nebo ne, mnoho slov dvojí rod v českém jazyce nemá :)
Je ještě jedna skupina slov. Například slovo trh. Někdo řekne, že byl na „trhách“ a někdo na „trzích“. Podle mě je správně trzích, ale většina lidí říká právě druhou možnost.
Jinak s lidma s přízvukem je vždycky hrozná sranda :-) Mám kamaráda z vysočiny, který zakončuje podst. jm. písmenem „u“. „Vypni tu televizu, komoru.“ Nebo „Podej mi žlicu“ místo „Podej mi lžíci“. Já jsem ze severních čech, takže je to dost nezvyk. Říkám si, jestli tak mluví na jihu i učitelky. :-) Každopádně po pár měsících spolupráce s ním už jsem si pár slov převzal a místo „odemnkout“ používám docela rád pro srandu „odemčít“ :-)
Když už jsem se rozepsal, tak ještě jeden příklad. Zájemno já ve tvaru „mě“. Znám lidi, kteří říkaj třeba „Je mě zima. Podej mě ruku. apod.“, což je mluvnicky naprostej nesmysl a když se náhodou zmínim, že je to špatně nebo divný, že se takhle prostě nemluví, tak na mě koukaj, jak na idiota :-)
Legrační je poukazování na správnost, ale přitom používání nesprávných tvarů: s lidma, říkaj, naprostej, divný, koukaj a svým způsobem i takhle (místo s lidmi, říkají, naprostý, divné, dívají nse příp. koukají, tak nebo takto). Váš (SiriusNoir) komentář svědčí o tom, že používáme minimálně dva jazyky: český a českej, nehledě k našim moravským zvyklostem, které jsou uměle stavěny na druhou kolej. Jazyk na Moravě tvoří zcela přirozený přechod mezi češtinou a slovenčinou. Čeština je jediným ze slovanských jazyků, který má přehlásku a/e v ženském rodě (duše ulice, místo všeslovanského i moravského duša, ulica, televiza). Na Moravě často není přehlasované u/i např.Jura, televizu, v Třebíču, v Kroměřižu, v Olomócu ev. v Olomoucu. I mužský rod místních jmen jako Kuřim je spíše slovanský, než český, i když kousek severně ob Prahy je Veliký Brázdim! Pokud musíme strpět nehorázný diktát obecné češtiny (českýho jazyka), není divu, že se bráníme po svém a vracíme se k zvyklostem našich moravských předků.
To je zvláštní, na Vysočině se mluví obecnou češtinou. Kamarád si asi na něco hraje. Jsem z Vysočiny a takovou kamarádku mám tady taky. Tramvajím říká „šalina“, a v Brně byla dvakrát v životě. A když vypráví, jak „s ňou byla venku“, mám chuť uříznout si uši a profackovat jí jimi. Ale je to jeden člověk z pěti tisíc.
Otázku, jestli tak příšerně mluví i učitelky nebo hlasatelky v regionálních televizích, si kladu u Ostravanů. Tohle zlo by se nemělo šířit dál :-D
Stačilo by málo – přiznat, že náš jazyk je českomoravský (podobně jako na jihu srbochorvatský), trochu víc tolerance a bylo by po problému..
Pokud používají zájmeno ve tvaru „mě“, tak by to jistě napsali jako „mně“ (Je mně zima, podej mně ruku) – 3. pád, takže je to v pořádku.
SiriusNoir: správně je na trzích a naštěstí jsem nikoho říct na trhách ještě neslyšela, zní to strašně :D
zakončení na „u“ je typické i pro Moravu (jižní i severní), takže mi to není cizí, občas tak taky mluvím a pokud si dobře vzpomínám, tak tam i učitelkám spisovná čeština nešla přes hubu :)
Mě resp. mně mi příjde i mluvnicky naprosto v pořádku, jen se to píše „Je mně zima.“ Mně a mi se dá dle libosti ve většině gramatických tvarů zaměňovat. Jen se to nedělá v celé republice :)
Tak já nevím… ve spisovném jazyce je samozřejmost, že to píšu správně, ale kdyby mě někdo nutil spisovně i mluvit tak ho asi na místě zabiju, protože svoje nářečí, které jsem „zdědila“ po rodičích, považuju za součást folklóru, je to věc která mě poutá k domovu, říká odkud jsem. Sice bohužel za tu dobu, co jsem jezdila do školy do Brna a snažila se nevypadat moc jak exot a trochu se přizpůsobit městské mluvě, všímám si, že už říkám některé věci odlišně než naši. Ale zkuste si mluvit vlastním nářečím, když půlka lidí (dobře, na Moravě rozumí všichni, ale hlavně myslím Čechy) nechápe co jim říkám. Tak pro mě bude vždycky „ten Olomóc“, i když vím, že pravidla říkají něco jiného.
tak pro me, prestoze vim, ze spisovne je ta olomouc, je zasadne ten olomouc:D a ta srsen mi vylozene trha usi, ale to je asi otazka zvyku..este se cesto hadame jestli je ten okurek nebo ta okurka a ten brambor nebo ta brambora nebo kedluben a kedlubna, ale to je mi celkem sumak a pouzivam oba tvary podle toho jak mi to zrovna prijde na jazyk:)
Tak to koukám, že používám správný tvary. Jsem to ale lingvistka!:D
Zajímavý článek, víc takových, baví mě:)
Většinu dokáži odhadnout a logicky odvodit, jen u stanice metra Pankrác jsem se netrefila. Brala jsem to totiž podle jistého mužského jména, takže děkuji za vysvětlení :-)
Sršeň jsem nikdy moc neřešila, jednoduše to byl sršeň. A omlouvám se za špatný odkaz O:-). Správně je http://polgara.pise.cz
Nefi: tak třeba já musím mluvit spisovně v práci, to by mi asi neprošlo, kdybych na klienty do telefonu vybafla moravštinou :D Je ale fakt, že něco jiného je mluvit a něco jiného je psát a je zajímavé, že se nářečí liší i oblastech od sebe ne zase tak moc vzdálených.
elysia: ta okurka/ten okurek – jsem si všimla, že se o tomhle taky vedou dlouhé diskuze a taky je mi to jedno, už ani nevím, co patří do které oblasti ČR, taky používám obojí :)
Nebožka: proč ne, mě je taky baví psát :)
Polgara: Pankrác je asi nejspornější… a stejně je to ten Pankrác a hotovo :)
Jako pro moraváka pro mě existuje jen ten Olomouc, protože používáme Olmík, stejně u Kromeříže Kromcl:) Ale třeba kousek od nás máme vesnici Konice a hodně lidí pořád říká „v Konicích“, ale to je špatně, protože je to ta Konice. Nebo u Brna je vesnička Ochoz, ale jako jediná vesnice v čr to není ten ochoz, ale ta Ochoz:) Holt čeština je občas zvrácená:)
Lúmenn: ty nebo ta u některých vesnic bývá taky problém, ještě větší problém ale nastane ve chvíli, kdy vlastně nikdo neví, co je správně a že pár takových vesnic u nás je :D
Jak to končí na -ice, dá se čekat komplikace. Všechny ty Kamenice, Kozmice, Letovice a jiný tasemnice…
Třebíč bez Třebíča… podle vzoru Long Beach, pochopitelně.
Sršeň obecná (Vespa crabro)
odtud je zřejmě ten ženský rod :)
Káně lesní. To káně? Ta káně?
Zbabělí jazykozpytci povolili oboje :o).
Ta káně? Cože? :) Dívala jsem se do pravidel a dosti mě překvapilo, že je správně obojí. U mě rozhodně to káně.
Nikoliv zbabělí jazykozpytci. Jazyky, které jsou užívány více národy (angličtina, španělština, francouzština, němčina ale i čeština má své varianty – zatímco u např.němčiny norma Duden respektuje i zvyklosti rakouské a švýcarské jako rovnocenné, čeština se spíše uchyluje k etnickému čištění a k moravským zvyklostem nebere ohled a to jak v rodu toponym /Kroměříž, Olomouc masc-fem/ tak i u přehlásky /duše,ulice-duša,ulica/
7. p. jedn. č. s kým s čím s Olomoucí jako s písní. Nikoliv s Olomoucem jako se strojem :)
Ještě v roce 1930 platil úřední územní plán pro VELKÝ OLOMOUC, schválený dokonce zákonem. V r.1929 vyvíjel iniciativu ve prospěch ženského rodu dobříšský jazykovědec Václav Ertl s poukazem na koiné (řecky vzájemnost, sounáležitost) v používání jednotného jazyka. Čechové této koiné dávají bezohledně na frak svou obecnou češtinou: a proto s Olomoucem jako strojem, aspoň pro nás Moraváky.
a co tramvaj? ta tramvaj nebo ten tramvaj!
Anglický (americký) pojem Tramway je převzat také slovanskými jazyky; rod se různí (čeština femininum, ruština masculinum).
Jsem z Moravy a nikdy by mě nenapadlo, že Olomouc by mohla být jiného rodu než ženského. Když to někdo říká blbě, rve mi to uši.
Vidíš, já jsem také z Moravy a vyrůstala jsem v tom, že Olomouc je ten. Líbí se mi, jak to mají lídé v každém koutu naší země jinak vžité :)
Som Slovák, ale významnú časť svojho života som prežil v Olomouci, kde som i maturoval z češtiny (a mal som z nej jediný z celej triedy jednotku!). Viem že spisovne je ta Olomouc a hanácky ten Holomóc a nikdy som s tým nemal žiadny problém. Pravdu povediac, nijako mi nesedí ta Pankrác, ale čo už…
My na západě říkáme ten Olomouc, ten Kroměříž, ten Třebíč, ten Florenc, ten Pankrác, kupujeme tuten kedluben a tutu vokurku. A rozhodně neříkáme „ze z Plzně“. Pouze „ze zhora a ze zdola.“ :D