veruce.cz

Beskyde, Beskyde, kudy ta dálnice ide?

Jak napovídá posledních pár článků, jeden zářijový týden jsme strávili v Beskydech. Dovolená nám začala dosti zajímavě. Já jsem cestu absolvovala během žlučníkového záchvatu, který se připomínal ještě další dva dny na místě (tedy i během výšlapu na první kopec), vedle toho se v naší výpravě objevila střevní chřipka, (za kterou mohlo zelí v níže zmíněné restauraci). Jenže my jsme nevolnostem a bolestem vyhlásili boj a těch deset dnů jsme si v rámci možností užili i tak (tipy na výlety naleznete dále v článku :)).

Cesty, dálnice, řidiči a hlavně objížďka pro sebevrahy

Cesta dlouhá bez mála 300 kilometrů uběhla celkem poklidně až na zádrhel za Litomyšlí (semafor na rozkopané silnici zajistil delší kolonu) a nečekané uzavírky v Královehradeckém kraji. Páteční provoz byl hustější, než by zřejmě býval sobotní, ale i tak jsme nikde nezůstali dlouho trčet. Rozhodně si nemůžu stěžovat na výběr horní trasy místo D1, která posledních pár let spíš stojí, než jede. Malý to celé prospal, čímž nás opravdu mile překvapil.

Během pobytu jsme se téměř denně přesouvali někam autem. Místa, která jsme hodlali navštívit, se nacházela i 80 kilometrů daleko. Celkově jsme jen na místě najezdili přes 650 kilometrů. Toliko kilometrů už umožní zažít na silnicích ledasco. Neukáznění řidiči, kteří např. nedodržovali svůj pruh ani s přimhouřením oka, se řadili mezi ty méně nebezpečné. Inu do Polska kousek. Že se pověst polských řidičů nevzdaluje od reality, jsme na vlastní oči viděli před dvěma lety při cestě na Wolin. Zajímavé také bylo, že nás zdržovali převážně řidiči v autech s pražskou espézetkou, což by jeden nečekal :)

Nejstrašnější zážitek, který nás potkal, byla jistojistě cesta z Hrabyně přes Ostravu do Frýdku-Místku. Ostravu jsme chtěli objet, ale nedopatřením jsme do ní stejně vjeli. Netrvalo dlouho a zůstali jsme stát. Pátek odpoledne = zasekané tahy ve všech směrech. Opravy snad na každých sto metrech nás zbrzdily natolik, že jsme se nakonec krokem loudali Ostravou dobrou hodinu. Když už jsme v koloně dohopsali ke sjezdu na F-M, mylně jsme se domnívali, že je to za námi. Dálnice pár kilometrů za Ovou stála. Příčinou bylo svedení našeho směru do protisměru, dva pruhy do jednoho. To malého vzbudilo, takže jsme se rozhodli sjet (naštěstí to šlo nekorektně vzít přes odstavný pruh, jinak by nám asi popraskaly bubínky a malý by si vyřval hlasivky). Po krátké přestávce jsme se rozhodli se na dálnici vykašlat (protože na stejném místě byl nájezd kvůli svedení do protisměru uzavřen) a jet přes Brušperk. Nicméně nás cestou zlákala značená objížďka na F-M. Tak jsme ji sledovali a nestačili se divit.

Projeli jsme obec Nová Bělá – Mitrovice a minuli standardní nájezd, který byl z výše uvedených důvodů uzavřen, nadjeli dálnici a stále sledovali oranžové šipky. Ty nás dovedly k protějšímu nájezdu, tedy nájezdu do opačného směru, kde jsme se podle všeho měli připojit přes pruh jedoucí doprava směrem na Ostravu do druhého pruhu jedoucího doleva na F-M. Auta v těchto místech jezdila +- 80km/h a provoz na dálnici neumožňoval se bezpečně do druhého pruhu připojit. Navíc mezi pruhy stály sloupky. Po krátkém zamyšlení, že tohle nemohl nikdo myslet vážně, jsme jeli raději směr Ova. Nejsme sebevrazi. Čáry na vozovce ovšem poukazovaly na to, že takto několik řidičů opravdu jelo. Dospěli jsme k závěru, že šipky zřejmě někdo poupravil k obrazu svému, protože tohle by snad nemohli vymyslet ani v tom našem absurdistánu.

Aby to bylo z popisu zřejmé, přikládám ukázku místa i foto z naší kamery.

Co jsme viděli, aneb tipy na výlety

GodulaZa těch deset dnů jsme toho i přes zdravotní komplikace viděli celkem hodně. Začali jsme výšlapem na Godulu, kterou jsme navštívili i při minulé návštěvě na začátku jara. Tentokrát jsme ale kvůli nevyhovujícím světelným podmínkám ani nic nevyfotili. Navštívit tuto mýty opředenou horu však doporučuji snad v jakoukoli roční dobu.

Muzeum Tatra v KopřivniciNásledující den jsme se vypravili do muzea Tatry v Kopřivnici, které je věnované zejména osobním vozům. Předloha pro notoricky známou plastovou dětskou tatrovku je zde k vidění jen v podobě hasičské stříkačky. Osobáky však také stojí za vidění :) Muzeum bude brzy věnován vlastní článek.

Zřícenina hradu ŠostýnPo muzeum jsme se rozhodli pro hrad ve vedlejším Štramberku. Zároveň jsme chtěli vidět i jeskyni Šipka. Žel ve Štramberku jsme neměli šanci zaparkovat. Hezkého dne využilo neuvěřitelné množství lidí se stejným nápadem. Vyrazili jsme proto zpátky do Kopřivnice a vydali se na zříceninu hradu Šostýn (psala jsem o něm zde).

Po krátké procházce už jsme měli celkem hlad, ale na oběd jsme si nevybrali nejlepší místo. Restaurace Na koupališti nás nechala na jídlo čekat téměř hodinu i přesto, že jsme si objednávali takřka jediní. Jedno z objednaných jídel zřejmě obsahovalo zkažené zelí, neboť jednoho z nás ještě téhož dne večer postihla střevní chřipka. Obsluha se tvářila jako kyselá prdel okurka a ještě nám nepřinesla jednu z objednaných věcí. Sem už nikdy.

Cesta na PrašivouChtělo to zase vyrazit do kopců, takže jsme se vydali na okruh přes Prašivou. Ke konci září panovalo větší teplo, než by se nám líbilo, ale procházka to byla více než vítaná. Report z ní si můžete přečíst zde.

Lysá horaNásledoval výšlap na Lysou horu, který absolvoval jen muž, protože já si tam se svým žlučníkem, který se po snídani toho dne zase ozval, netroufla. Zrcadlovku se mu tahat nechtělo, takže si na tuhle horu snad brzo vylezu i já. Výšlap prý stojí za to, ale tak nebude to první kopec, na který polezu :) Navíc by to mohlo být dobré v zimě za pořádné vrstvy sněhu.

Následující den už jsem i já cítila strašnou potřebu někam vyrazit, takže jsme se vydali do Valašského muzea v přírodě. Jeho prohlídka nám zabrala prakticky celý den a i tak mi přijde, že jsme Valašskou dědinu obešli rychleji, než by bylo potřeba. Články s fotkami z jednotlivých areálů si prohlédněte pod následujícími odkazy:

Valašské muzeum v přírodě - Valašská dědina Valašské muzeum v přírodě - Valašská dědina Valašské muzeum v přírodě - Valašská dědina

Archeoskanzen ChotěbuzNejdelší okružní jízdu jsme absolvovali hned poté. Během ní jsme narazili na výše popsanou situaci na dálnici. Nejprve jsme se vydali do archeoskanzenu v Chotěbuzi. Očekávání jsme měli asi větší, ale i přes negativa, která popisuju v tomto článku, nemůžeme popřít, že se nám líbil skanzen alespoň z venku. Ta monumentální palisáda na kopci za vidění stojí.

Opevnění na OstravskuNaše cesta pokračovala do oblasti československého opevnění Hlučín–Darkovičky, kde jsme navštívili expozici pěchotního srubu MO-S 19 Alej. Jiné objekty otevřeny nebyly, takže se sem určitě ještě někdy pojedeme podívat znovu.

Památník II. světové války v HrabyniTematicky blízký Národní památník II. světové války v Hrabyni jsme ten den navštívili rovněž. Příšerná socialistická stavba nám připomněla podobně příšernou stavbu Múzea SNP v Banské Bystrici a trochu jsme se děsili toho, zda vevnitř nenajdeme expozici odpovídající době jejího otevření. Naštěstí ne. Interiér byl nedávno zcela zrekonstruován a nabízí mnoho informací nejen o ostravsko-opavské operaci. Synovi se však vevnitř příliš nelíbilo, takže jsme museli prohlídku urychlit. Máme však v plánu se tam jet podívat ještě jednou a prostudovat info cedule a interaktivní panely důkladněji.

Velká ČantoryjePo dni stráveném v muzeích jsme opět vyrazili do hor, tentokrát na nejvyšší horu Slezských Beskyd – Velkou Čantoryji. Nestihli jsme však otevírací dobu rozhledny, takže ani sem jsme nestoupali naposledy. Reportáž z výletu si můžete přečíst zde.

S posledním výšlapem skončilo pěkné počasí. Další den jsme se pokusili navštívit hrad Hukvaldy, avšak skončili jsme u obnovené Lišky Bystroušky, poté jsme se ukrývali před deštěm v restauraci (na rozdíl od té výše uvedené tuto doporučuji – Hukvaldská restaurace Leoše Janáčka) a cukrárně. Na stánku jsme si zakoupili dostatečné množství štramberských uší a jeli zpět :) Další den nás čekala opět ta strašná cesta dlouhá 350 kilometrů, která proběhla naštěstí bez sebemenšího zádrhele.


zdroj mapky: mapy.cz

Kam dál?
 

2 thoughts on “Beskyde, Beskyde, kudy ta dálnice ide?

  1. BaMa

    Vážně mi děláš neskutečné chutě se někam podívat, takhle akční dovolenou už jsem dlouho (co „dlouho“, možná nikdy) nezažila :-D
    Jenom to dlouhé cestování autem bych asi nepřežila – jednou jsme cestovali na Slovensko skoro 23 hodin :-D Stačilo, už nikdy… No, „nikdy“… Cíl cesty bych ráda zase někdy viděla :-D

     
    1. Ver. Post author

      Akční dovolenou není problém naplánovat :D Cesta autem sice byla dlouhá, ale zase trvala jen něco okolo 5-6 hodin, přestávka byla nutností už po 4. Na Slovensko jsme dříve (pár let před narozením malého) jezdili autobusem, a to mi těch 8 hodin v jedné poloze taky celkem stačilo, 23 už bych asi dneska nedala, i když moje nejdelší cesta trvala ještě o 3 hodiny déle :D

       

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.