Ze života Ver.

Listopadový přehled, aneb desáté výročí

desaty-mesicOslavili jsme desáté výročí našeho vztahu, resp. „oslavili“ tím, že jsme si připili vodou. Cokoli jiného by v ten den i dnech následujících vyhodnotil můj žlučník jako pokyn k dalšímu záchvatu. Malý se potýká se separační úzkostí a prořezávajícími zuby, které dávají zabrat nejen jemu. Tenhle měsíc byl prostě na palici.

CO NOVÉHO U MALÉHO (10. měsíc)

Zlobí (ho zuby). Všechno se ale na zuby svádět nedá, ač bych řekla, že to je výhradně těmi zuby. Alespoň mu po třech měsících vylezl další, čili zatím třetí. Na ten druhý do páru čekáme už třetí týden a pokládáme ho za zdroj vší té protivnosti, nespokojenosti, ukřičenosti a bojkotu jídla

Během tohoto měsíce se naučil obstojně držet rovnováhu a postavit se v prostoru bez opory, nově tedy rovnou z kleku na čtyřech. Bez opory také udělá tak tři čtyři kroky, aby se mohl něčeho chytit. Zatím tedy nechodí, ale pokud do konce roku začne, vážně nás to nepřekvapí. S oporou chodí celkem jistě. Za ruku/ruce ho vodit nechceme, ač se tomu úplně vyhnout nedá, ale i okolo nábytku chodí už poměrně rychle. Jinak umí vylézt na nižší postel a taky na několik schodů. Když má náladu, umí navlékat plastové kroužky na tyč. Hraje si se vším, co má po ruce, a je mu jedno, zda je to jeho hračka nebo cokoli jiného (hlavně, že se to dá kousat).

desátý měsíc desátý měsíc desátý měsíc
Ze začátku měsíce říkal u kaše mňamňamňam, ale to se nějak vytratilo i s chutí k jídlu (to ty zuby). Jinak od něj občas slyšíme nenene a podsouváme mu význam tohoto výrazu. Tatata a mamamam říkat nepřestal :)

Co se toho jídla týče, to je posledních 14 dnů celkem síla. Kaši k snídani vnímám jako bizarní nácvik na divadlo – mezi každou lžičkou si demonstrativně mne oči, jako by ho to jídlo strašně unavovalo, a doprovází to vzteklým křikem. Většinou ale i s tímto doprovodem větší část sní. Většinou. Začal odmítat i masozeleninové příkrmy. Neznamená to ale, že by nechtěl jíst nic. Jen si usmyslel, že rozmixovaná strava patří menším miminům. Potřebuje něco, co si může sám vzít do ruky, sám strčit do pusy a pořádně to požvýkat (to zase ty zuby). Jen nějak nepochopil, že si to do ruky má brát z toho talíře (jak vidno na prostřední fotce výše). Tak už všechno dostává rovnou na ten pult k dětské židličce. S jídlem se pojí i jedna úsměvná historka, kdy si na návštěvě u prababičky vylezl z dětské židličky na stůl, aby se zmocnil volně položených housek. Jednu prakticky celou rozžvýkal (ostatní jsme rychle klidili z jeho dosahu).

Ječí jako siréna. Fakt. Zaléhají z toho uši. To se naučil právě s počátkem separační úzkosti. Kdesi jsem četla, že děti kontaktních rodičů jí vůbec trpět nemusí. Je vidět, že se na tom internetu píše kdeco, že to má každé dítě jinak :) Nu tak nějak musím všechno dělat s malým na jedné ruce (zejména po ránu a k večeru), v lepších okamžicích stačí, když ho vezmu do stejné místnosti. Dolézt si za mnou sice umí už několik měsíců, jakmile mu ale teď zmizím z dohledu, spustí srdceryvný nářek, který pokračuje, i když za mnou doleze. Už nemůžu jít sama ani na záchod :D

Koupání probíhá v klidu jak kdy, někdy se malý rozhodne rozkřičet se, jakmile ho postavím do vaničky. Do zaběhlých kolejí bezplenkové metody jsme se ale časem naštěstí vrátili, avšak i tady se mi zdá, že mi to občas bojkotuje, když nemá na nic náladu.

Změnil se i zaběhlý režim v usínání. Dlouhé měsíce usínal okolo 21. hodiny. Po změně času ale nezačal usínat o hodinu dřív, jak jsem čekala, ale naopak se teď okolo deváté večer nakojí, pak si chce ještě hodinu v posteli hrát, okolo desáté se znovu nakojí a teprve usne.


JSME SPOLU 10 LET

Deset let není v lidském životě zrovna málo. Poznali jsme se ještě na základce a jen málokdo z vrstevníků věřil, že takový vztah může vydržet. Inu vydržel. Během deseti společných let jsme zažili už leccos. Na úřední komorní svatbu (= o čtyřech lidech) se dostalo až před necelým rokem, krátce před tím, než se nám narodil syn. Žili jsme spolu tou dobou už tak dlouho, že by se z pořádné pohanské svatby, čili z důležitého přechodového rituálu, stala pouhá fraška. Vyřešili jsme to tedy skromným rodinným obřadem při poslední Mokošině slavnosti. Potřeba přechodu do rodinného života tím byla naplněna a představu pohanské veselky se vším všudy jsme při té příležitosti obětovali. S narozením malého nám začala ta náročnější a zároveň v jistých ohledech krásnější část života. Nu nejednou jsme si zavzpomínali, jak to bylo dříve ve všem jednodušší. Rozhodně bych ale neměnila :)


ČETBA

  • Král králů – Harry Sidebottom (376 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Lev pouště – Harry Sidebottom (352 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Stroncium – Jiří Kulhánek (468 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb
  • Dítě zvané „To“ – Dave Pelzer (108 stran) hvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdbhvězdička čbdb

POSLECH

Začala jsem si vést statistiku. Nechápu, že jsem se do toho nepustila dřív.

  • Wardruna to tenhle měsíc táhne. Museli jsme pořádně naposlouchat nové CD  Runaljod – Ragnarok. Projekt Runaljod uzavírá se ctí. Skladby Tyr a Urur to u mě vedou.
  • Крыница také vydala nové album – В вихре метели, takže je to tentýž případ. Skladby Любо братцы, любо!, Что ж вы, зори росные, утром в кровь багрянитесь a Рождение Весны jsem si oblíbila opravdu rychle.
  • Nechybí ani klasika, která nám doma/v autě hraje pořád – Khors, Burzum, Темнозорь, Kūlgrinda, Nokturnal Mortum, Kroda, Sólstafir.
  • Za objev měsíce považuji kapelu Is, skladbu La nuit d’hiver sans fin jsem jeden den slyšela snad 20x (a možná i víckrát). Z nějakého důvodu mi tvorba Is připomíná Igric, které jsem si též s chutí pouštěla.
  • Ještě nesmím zapomenout na Osterweg, Stworz, Ygg a SSOGE.

DĚLÁ MI RADOST

  • každý slunečný den, kterých je pramálo
  • každé „nebezpečné“ jídlo, které mi projde (třeba pečená kachna se zelím a knedlíkem, pikantní guláš nebo jitrnice s lepenicí)

PĚKNĚ MĚ ŠTVE

  • mám dojem, že mě v listopadu štvalo snad úplně všechno :D

PSANÍ

Tento měsíc jsem toho stihla sepsat oproti minulému měsíci celkem málo.


TURISTIKA A KULTURA


FILMOVÉ A SERIÁLOVÉ OKÉNKO

Purpurové řeky (2000) ***  
Purpurové řeky 2: Andělé apokalypsy (2004) ***  
Rekvalifikace (2011) *  
Nepřemožitelné zlo (2005) ****  
Černý jestřáb sestřelen (2001) ****  
Aliance (2016) **  
Stranger Things (2016) ****  
Anthropoid (2016) ***  
Kniha džunglí (2016) ****  
Polednice (2016) ***  

HISTORICKÉ OKÉNKO


LISTOPADOVÁ ANKETA

Kam dál?
 

2 thoughts on “Listopadový přehled, aneb desáté výročí

  1. Lilian

    To je kluk šikulík.. Naše malá udělala první 4 kroky do prostoru když měla 11 měsíců, ale hned ten den už pak zvládla i kroků deset a pak to jelo jak po běžícím páse.. Přeju hodně radostí s ‚desetiletým‘ manželem :-) i synem.

     
    1. Ver. Post author

      Tak to je také šikula, většinou dětem trvá, než se rozchodí :)) A jinak děkujeme :)

       

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.