Ze života Ver.

Pro-Ana jídelníček

pro-ana_03Pondělí

  • snídaně – nic
  • oběd – nic
  • večeře – houska a půl

Úterý

  • snídaně – půl rohlíku se šunkou
  • oběd – jedna vařená brambora
  • večeře – nic

Středa

  • snídaně – půl rohlíku
  • oběd – nic
  • večeře – rýžový chlebíček

Čtvrtek

  • snídaně – rýžový chlebíček
  • oběd – dva rýžové chlebíčky
  • večeře – nic

Pátek

  • snídaně – půl rohlíku
  • oběd – vařená rýže pokapaná omáčkou
  • večeře – houska se šunkou a tvrdým sýrem

Ten pátý den už jsem to posrala, takový pěkný jídelníček to mohl být!!! :( Kromě toho jsem poslední dva dny sežrala balení gumových medvídků!!! :((

A teď vážně

Chcete rychle zhubnout? Pořiďte si pár žlučníkových kamenů a jednou za čas si dejte tučnou večeři. Nemusíte se bát přijatých kalorií. Vaše tělo vše ochotně do několika hodin vyzvrací. Žlučníkový záchvat není příjemný, ale ta bolest za to vážně stojí. Několik následujících dní totiž nebudete mít na jídlo ani pomyšlení. Pokud pak sníte něco náročenějšího, žlučník vám to hlasitě připomene a dieta vesele pokračuje dál.

pro-ana_02

Výše uvedený jídelníček je jídelníček člověka se žlučníkovými kameny, kterého postihlo několik záchvatů po sobě a snažil se nějakým způsobem do sebe něco dostat. První tři dny to vypadalo více než marně. To je snad jasný důkaz toho, že ty kameny by brala každá pro-ana nána, protože by si pak nemusela stěžovat na to, jak je to hladovění náročné.

A teď už opravdu vážně

Předpokládám, že každému došlo, s jak velkou nadsázkou a ironií je celý článek napsaný. Když se člověk skoro 2 týdny pořádně nenají, protože jakékoli (bezpečné!) jídlo u něj vyvolá další několikahodinový žlučníkový záchvat, a při tom se pohybuje v místě, kde se samozřejmě dále vaří a jí normálně, nemůže celou věc brát jinak než s humorem. A já miluju jídlo! Chodit provoněnou kuchyní s vědomím, že si nic z toho dát vážně nesmím, bylo utrpení.

I přes tyhle potíže dále syna kojím několikrát denně a jsem vděčná za to, že mi to moje tělo umožňuje. Od porodu jsme shodila 18 kilo, z toho cca 2/3 za poslední čtvrt rok během 3 pořádných žlučníkových záchvatů. Když pak někde narazím na nějaký blog pošahané pro-ana blbky, mám chuť ji nakopat. Ty holky si prostě neváží svého zdraví. Do článku jsem proto vybrala i pár jejich motivačních obrázků, skvěle se mi hodí do krámu.

Tohle se jinak než s humorem přežít nedá. Žlučníkové kameny bych přála leda svému úhlavnímu nepříteli. Všem ostatním přeji pevné zdraví.


zdroje obrázků: netuším, kdysi dávno jsme si je uložila jako ilustrační ke svým článkům o pro-ana fenoménu

Kam dál?
 

9 thoughts on “Pro-Ana jídelníček

  1. Alice

    Já sama jsem si anorexií prošla a chci tě ujistit, že anorektičky nejsou žádný blbky. Ve většině případů jsou to naopak velmi inteligentní dívky. Často v tom hraje roli perfekcionismus, šikana, nízké sebevědomí a podobné faktory. Věř nebo ne, anorektičky nejsou blbky, které by nevěděly co dělat a jen se takto bavily. Sice to začíná kvůli hubnutí, ale pak už to vůbec není o postavě. Je to psychická nemoc. Nemoc. Ty holky za to nemůžou a takto je nazývat jim opravdu nepomůže. Spíš by se společnost měla zamyslet, jaké šílené nároky na ženy klade ve smyslu vzhledu a dalších věcí, ve kterých se očekává, že prostě budou perfektní.
    Anorektičky by se takto neměly urážet. Často je jejich cílem upoutat pozornost, které mají nedostatek, tak bys to mohla jen zhoršit.
    Pokud tě toto téma zajímá, radši si o tom něco nastuduj, než se pustíš do diskuze a pokud ne, radši ruce pryč. Abys někomu jen neuškodila.

     
    1. Ver. Post author

      Tak já to napíšu podrobněji, když to z mého rozhořčení nebylo patrné.

      Anorektičky, tedy ty holky, které do toho spadly, protože začaly hubnout a pak se toho už nedokázaly vzdát, možná inteligentní jsou. Anorektičky jsou nemocné. Anorektičky by se ode mě dočkaly i podpory v boji s psychickou nemocí, o kterou se neprosily. Anorektičky zpravidla neurážím.

      O anorexii jsem toho načetla a napsala hodně (třeba i třídilnou povídku, ze které je celkem patrné, že jsem se do kůže jedné anorektičky snažila vžít opravdu hluboko – http://blog.veruce.cz/v/povidky/vy-chcete-umrit-ja-chci-zit-1-cast/).

      Pro-ana blbky, tedy ty holky, které v anorexii vidí styl života a nejlepší možnost, jak vyhubnout na kost, zveřejňují jídelníčky, ve kterých dominuje slovo nic, a motivují se k hubnutí hesly jako „Lepší mrtvá než tlustá“ a „Hlad bolí, ale štíhlost za to stojí“, tyhle blbky blbkami nazývat budu.

       
  2. Swicth

    No, bylo mi jasné, že se nějaká ex-anorektička v komentářích ozve :D

    Je mi fakt líto, že si musíš procházet těmi žlučníkovými kameny, můj táta měl teď zase ledvinový kámen (jo, to je sice úplně něco jiného… :D) a skoro rok se nemohl hýbat bez bolesti.

    Každopádně já se tak nějak snažím anorektičky podporovat. Pořádně vlastně ani nevím proč. Poslední dobou mi jsou (hlavně mojí rodinou) předhazovány věci jako, že jsem tlustá a zároveň, že nic nejím. Za prvé, kde je logika? Za druhé – ee, ne fakt nejsem tlustá. Mým otcem mi ale bylo například řečeno, že jsem „vypatlaná, protože nevím, kolik vážím“ nebo že „sice chodím běhat, ale ho*no uběhnu a spíš na to se*u“… nevím, kam mě tím chce dostat :D Jediné moje štěstí je, že už pro mě rodiče nejsou nic moc autorita (vím, že to asi není něco, co jsi jako matka potřebovala slyšet, ale tím se netrap, moje rodina je… jiná) a tak si z toho nic nedělám, nicméně své spolužáky jsem taky nenáviděla, a dokázali mě vydeptat k slzám a záchvatům řevu s pláčem… někdy si říkám, že by mohla být jen otázka času, kdy k nějaké poruše příjmu potravy sklouznu. Zvlášť když mám teď občas totálně nulovou chuť k jídlu :/

    Pěkný den :)

     
    1. Ver. Post author

      Předhazování rodinou nechápu. Občas třeba i rodičům narážka na postavu ratolestí ujede, ale mělo by to být buď se slušností, nebo s humorem. Snad to ustojíš bez nějaké PPP ;)

      Jinak ledvinová kolika se prý v bolesti té žlučníkové vyrovná. Naštěstí to ale nemůžu srovnávat a doufám, že ani nebudu mít příležitost.

      A co se té autority týče – tak už to s příchodem puberty chodí, všichni jsme si tím prošli ;)

       
    1. Lucka

      Není o co stát. Už se toho nikdy nezbavíš a bohužel na o přijdeš pozdě. Začni pravidelně a zdravě jíst a věnuj se sportu. To úplně stačí k tomu, abys vypadala víc než dobře :-)

       
  3. Lucka

    Ahoj sem vyléčená anorektička. Ukázka mého jídelníčku nyní: Snídaně: bílý jogurt, vločky, rozinky, oříšky, chia semínka. Svačina: ovocné smoothie. Oběd: gnochi se sýrem a zeleninou. Svačina: zeleninový salát, tm.houska. Večeře: rýže se zeleninou a masem. Vše dělám zdravě. Používám kokosový olej, nesmažím. Piju 2l vody denně, 2x Caro a 2x čaj. Čím víc jíš – tím víc hubneš. Pokud budeš takhle jíst: nic nic nic nic a nic tak za rok budeš buď mrtvá a nebo opravdu tlustá. Nic mezi tím není. Nehledej v tom vědu. Pokud máš nějaký problém, vyhledej si pomoc, nebo se někomu svěř. Já to tenkrát neudělala a stálo mě to málem život. Držím palečky, ať k tomuhle taky dojdeš. Je to jen o jednom – musíš se mít ráda. Ať se daří.

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.