Ze života Ver.

Souboj decibelů

Vždycky jsem při poslouchání MP3 v hromadné dopravě brala ohled na ostatní a nepouštěla si hudbu do sluchátek příliš nahlas, aby to se mnou nemuseli poslouchat i ostatní. Je mi jasné, že můj hudební výběr každý neocení. Samotné mi vadí, když musím v tramvaji/autobusu/vlaku poslouchat z několika stran něco, co se mi absolutně nelíbí. Proč bych to pak dělala sama, že… To, co jsem ale zažila posledně ve vlaku na cestě ze slezských hranic do Čech, mě donutilo svou zásadu porušit.

A porušila jsem ji s dostatečným zadostiučiněním.

Inu stalo se, že se mnou v kupéčku seděli puberťáci, tedy mírně přerostlý puberťák a dvě mírně přerostlé puberťačky ve věku cca 16-20 let. Jejich další část se nacházela v kupéčku vedlejším, z něhož se ozývaly divné zvuky podobné průmyslovým linkám (jak se tomu žánru „hudby“ říká, vážně netuším). To jsem ještě zkousla, začetla se a nevnímala okolí. Puberťačky dokonce po půlhodině znuděně usnuly, takže jsem si užívala příjemného ticha. Nevydrželo jim to však ani hodinu. Začaly se bavit o té děsivé nudě, kterou na této strašně dlouhé cestě zažívají (Ostrava -> Praha za 3,5 hodiny, měla jsem nutkání jim doporučit cestu min. Praha -> Banská Bystrica za 8 hodin nebo nějaké milé 11 hodin dlouhé čekání na první možný neplánovaný spoj, to by se asi zbláznily). Poté se snažily nudu zaplašit s ostatními puberťáky napříč vlakem pomocí alkoholu, který proudem tekl po celém vagonu. Ani to jim dlouho nevydrželo, tak se vrátily do kupé a někde u Pardubic se rozhodly pustit si pro mě neskousnutelné skladby.

Nahlas.

Než jsem vytáhla sluchátka, ještě si postěžovaly, že repráky zůstaly doma. I přes jejich nebraní ohledů na ostatní jsem si pustila něco mému uchu lahodícího celkem potichu. Ani po desítce minut to nevyply ani neztišily. Přidala jsem proto na hlasitosti. Dokonce jsem měla tolik slušnosti, že jsem si svou hudbu ztišovala, když jsem zjistila, že jejich na chvíli dohrála. Alespoň ze začátku. Po nějaké době jsem už přestala řešit, jestli jim to furt ještě hraje nebo ne. Když telefon chvíli před Prahou sbalily, já volume už neubrala. Za to, že mě ochudili o klidnou cestu, během níž bych toho přečetla 2x tolik, se jim do jejich tuc tuc fujtajkslů ozývalo trochu tlumeného black metalu. Jak to nakonec vyply, mohly si ho se mnou poslechnout docela zřetelně. Holt i můj pohár ohleduplnosti někdy přeteče.

PS: Druhý den jsem potkala 2 mladší puberťačky (13-15 let), které si na procházce po jednom městě na Vysočině také pouštěly jakési hovadiny nahlas na celou ulici. Po zážitku z vlaku jsem měla chuť jim ten telefon omlátit o hlavu. Proč tohle náctiletí vlastně dělají? Jakákoli hudba zní z telefonu jako chrastítko. Nechápu to.

 

6 thoughts on “Souboj decibelů

  1. Hanka

    Docela chápu to, co jsi udělala, Veroniko. Já sice vlakem vůbec nejezdím a autobusem jen minimálně, ale stačí mi to. Puberťáci neberou na spoluobčany ohled ani v nejmenším, a to nejen v autobuse, ale i na ulicích a kdekoliv jinde. Poslouchají fakt příšernou muziku a z telefonů zní šíleně!

     
    1. V. Post author

      Já to nechápu, v době mé puberty jsme si tohle nedovolili. Zřejmě za to bude moci i výchova…

       
      1. Hanka

        A to jsi proti mě hodně mladá, Veroniko. Rozhodně na to má vliv výchova v rodině.
        Dneska si něco dovolíš puberťákovi říct a rodiče tě rozcupují, i když budeš v právu. :(

         
    2. Anonym

      Vy zase zníte jako někdo, kdo nadává na všechny mladé, jak jsou nevychovaní, rozmazlení, chovají se strašně, neprokazují starším dostatek úcty atd. Správně by měli „držet hubu a krok“, ne? Minimálně tak to alespoň zní. Přístup jak za socíku.

      Tohle generalizování se mi moc nelíbí. A nakonec – tohle chování některých mých vrstevníků rozhodně není vina nikoho jiného, než jejich rodičů, potažmo Vaší generace, která „to nedovedla pořádně vychovat“. V mém okolí z lidí mého věku vyrostli naprosto normální, slušní, pracující lidé. Ale kvůli 10 % těch, kteří jsou vidět, odsoudíme všechny, že? :)

      Jinak autorku plně chápu. Osobně bych si asi přesedl do jiného vagónu, pokud by to bylo možné.

       
  2. lmetalgirl

    Celkem tě chápu :) já však žiju ve městě, kde si hodně lidí pouští hudbu nahlas, tak proč jim neukázat taky svou hudbu (jak si to popsala: souboj decibelů)? Ale taky si to nepouštím moc nahlas. Z mobilu to ani příliš hlasitě nejde…
    Jinak ta tvoje fotka s miminkem je roztomilá. :)

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.