veruce.cz

Zpráva z praxe na oddělení Dětské psychiatrie

plotJiž od konce prváku jsem plánovala, kam se podívám v následují praxi. Měla jsem jasno – znovu navštívit oddělení Dětské psychiatrie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Krči (Praha 4). Částečně jsem pochybovala, že by mě tam vzali, ale rozhodla jsem se to se spolužačkou zkusit. To byl tehdy leden. Mile mě překvapil přístup hlavní sestry a soc. pracovnice, které nám ochotně poradily, kam máme jít vyřizovat. Vydaly jsme se tedy do tamějšího vzdělávacího centra, kde s námi bez problémů (skoro, ale to nestojí za zmínku) vyřídili smlouvy a jen jsme domluvili termín, kdy a kam dorazit. Poté už jsem se jen nemohla dočkat….

Schválně jsem řekla znovu navštívit, protože jsem tam před dvěma roky navštěvovala kamarádku. Už tehdy jsem tak nějak věděla, kam moje budoucí zaměření povede, takže ačkoli to byly jen návštěvy, byl to zajímavý poznatek. Chtěla jsem to tam poznat zblízka, ačkoli ne jako pacient, a to se mi na konci května povedlo.

První dny byly seznamovací. Na starosti nás měla sociální pracovnice, která nás poučila o chodu oddělení a pověděla, jak se máme a jak nemáme chovat. Také nás provedla oddělením, ukázala, kde co je a jak to tam funguje. Nepředstavujte si však obraz psychiatrie, jak je často představován. Zde není jediné klecové lůžko, sestry nikoho nedopují prášky, aby od něj měly pokoj, ani jej nenutí dělat činnost, kterou zrovna nechce, když má důvod a slušně jej vysvětlí. Musí se zde ale plnit jistá pravidla – například nelhat nebo si nevymýšlet a akceptovat jistá nařízení….

Popravdě, když se vrátily děti ze školy na oběd a v poklidu jedly, vypadalo to spíš jako obraz z jídelny mateřské školy, u těch starších jako ze školy v přírodě. Stejně tak svačina – děti tam mají tašky se sladkostmi a jinými dobrotami z domova a o svačině si mohou vzít, co chtějí. Zároveň je tu dohlíženo na pitný režim.

Místní školku jsme bohužel nenavštívily, zato školu ano. Je udělaná stylem speciální, každý tu má individuální přístup. Učitelé mají děti rozdělené na 4 hlavní skupiny – žáky 1, třídy ZŠ, 2. a 3. třídy ZŠ, 4. a 5. třídy ZŠ a poslední jsou všechny starší. Psychiatrie je totiž primárně určena dětem do 12let. Nás si k sobě vzala učitelka té poslední skupiny. Dozvěděly jsme se, jak se k výuce přistupuje – ve třídě je maximum 8 dětí, pro každé je připraveno vlastní cvičení a je mu řádně vysvětlena jak látka, tak co v něm bude dělat. Děti mají k dispozici i počítačové programy na procvičení pravopisu i jiných znalostí. Zvláště se zde dbá na to, aby uměly to, co v životě budou potřebovat – přímo paní učitelka nám řekla, že je nebude učit blbosti jako je postupně rozvíjející přívlastek, když jim k ničemu nebude, a učila je naopak velmi použivanou shodu podmětu s přísudkem, ve které dělá spousta lidí chyby i v dospělosti. Vzhledem k tomu, že spousta dětí bývá vystrašená, když je zkoušená, je to tu také udělané jinak – zkouší se v klidu v lavicích bez nějakého tlaku a ponižování či se píší cvičení na známku.

Byly jsme přítomny taktéž při příjmu nových pacientů – pomáhaly jsme při jejich měření, vážení a také a ukládaly jim věci do skříněk.

Dvakrát jsme dostaly někoho i na starosti. Poprvé to byl 14letý chlapec, kterého jsme se měli vyptávat na koníčky a oblíbené věci. To nebylo nijak náročné, v klidu jsme pokecali. Podruhé to byl malý chlapeček, kterému mohly být tak 3 roky. Měly jsme ho pohlídat, než příjde jeho vychovatelka, která byla s ostatními dětmi na procházce. Celou dobu plakal a nebyl k utišení, sotva přišel po víkendu, kdy byl s rodiči doma a chtěl tatínka. Asi po hodině vydatného pláče a křiku se trošku uklidnil, ale vždy jen na chvíli a začal znova. Nezajímala ho žádná hračka déle než pár minut. Uklidnil se až když uviděl známou tvář své vychovatelky.

Měly jsme také možnost nahlédnout do karet pacientů (tedy jen do těch, kde rodiče souhlasili s případným prohlížením studenty). Viděly jsme, jak se taková karta vede, co se v ní všechno píše a dozvědely se něco o stavu, problémech a rodinném zázemí dětí, které jsme vídaly denně. Párkrát si i nás spletly sestry s pacienty či novými příjmy, protože jsme neměly pláště, pouze bílé košile….

Praxe to byla velmi zajímavá, odnesla jsem si spoustu poznatků, nový zkušeností a pouze mě utvrdila jít si za svým cílem a pokračovat v tomto oboru….

Stěny byly plné obrázků a obrázků dětí…. (foceno mobilem)
psychiatrie psychiatrie psychiatrie psychiatrie psychiatrie

Kam dál?
 

4 thoughts on “Zpráva z praxe na oddělení Dětské psychiatrie

  1. Werwolfin

    Juj, (ja viem že závisť je zlá, ale..) závidím ti. Ja by som chcela byť veľmi psychiater (neviem prečo ma to teraz tak chytilo) a pracovať na psychiatrii. Je to veľmi zaujímavé!

     
  2. veruce Post author

    Werwolfin: taky bych ráda, ale psychiatrie jako oboru jsem se už vzdala, takže se tam snad jednou dostanu jako psycholog nebo terapeut. Přeju, aby ti to taky vyšlo.

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.