Ze života Ver.

Dlužím, kam se podívám…

Po roce 1989 se zde začala objevovat čím dál větší nabídka podnikatelských úvěrů, hypoték a později i spotřebitelských úvěrů. Otevřely se hranice, na trh přibylo zboží, o kterém kde kdo léta předtím jenom snil, a každý si mohl prakticky dělat, co chtěl…. Jen na to mít. Na tohle začaly reagovat banky, společnosti a lichváři obrovskou nabídkou půjček všeho druhu. Tento trend jsme přejali od americké společnosti, je to typický příklad na komerci založené konzumní společnosti. Lidé nejenže neuznávají skromnost, dokonce ji označují za špatnou, špinavou, nelidskou…

„Nikomu nic nedlužím…“ aneb velice vzácná fráze

Zamyslela jsem se nad sebou. Já nikomu nic naštěstí nedlužím, dokonce ani tradiční jedno pivko spolužačce, což mezi námi funguje jako nepsaná dohoda. Občas z někoho vytáhnu dvacku na svačinu, když vím, že sem si prachy nechala doma a vím, že to budu mít z čeho vrátit. Ale že bych si půjčila nějaký větší obnos, když už můžu? Třeba na nový komp, nové hadry, nové nevímcoještě? Tak hloupá nejsem. Moc dobře si uvědomuji, že bych to neměla jak splácet, popř. si uvědomuji, že se může cokoli stát a najednou na sebemenší splátku nemusí být peníze. Mimoto mě neskutečně odrazují úroky. Pokud si nějakou dobu počkám, našetřím si dost na to, abych danou věc mohla dovolit i bez půjčky.

To si ale mnozí uvědomí až pozdě. Málokdo vám řekne, že nikomu nic nedluží. Kdekdo splácí barák, kdekdo splácí pračku, ledničku, auto… Kdekdo už dluží tolik, že pomalu nemá na jídlo, když všechno splatí…

Ty lákavé reklamy na výhodné půjčky…

Dost lidí se ale nechá strhnout všemožnými reklamami. V televizi i novinách, časopisech, kdekoli na ulici… všude jsou reklamy na půjčky, lichvy, hypotéky, úvěry podpořené slovy „minimální úrok“ „půjčka pro každého“ „na cokoli a bez ručitele“ a fotkou usmívající se slečny či rodiny s dětmi s balíkem peněz v ruce. Většině lidem hned nedojde, že i takových 50 000 Kč budou splácet třeba 84 měsíců (to je 7 let) a věřiteli vrátí ne 50 000 Kč ale klidně i 75 500 Kč (při běžné měsíční splátce 899 Kč). Češi jsou ale mimojiné i líní počítat. V reklamách je hejno klamných a psychologických prvků, které přesvědčí průměrného člověka dřív, než začne přemýšlet. Žádná půjčka není výhodná, vždy se bance i soukromníkovi vrátí daleko víc, než on sám půjčí.

A najednou peníze na splátky nestačí

Začne to nevinně, splátka je pouhých 899 Kč měsíčně, to si může dovolit kde kdo. Tedy může si to dovolit do chvíle, že musí zaplatit třeba nějaký nečekaný výdaj. Řekněme pobyt v nemocnici a hromadu léků nehrazených pojišťovnou. Když není na jednu splátku není to spravidla žádný problém. Většina věřitelů je dokonce tak ochotných, že jim to skoro nevadí. Problém nastane, když najednou nejsou zaplacené tři splátky po sobě. Člověk ztratí práci a najednou na splácení peníze nejsou. Někteří to začnou řešit v tu chvíli jediným, ale zato velice stupidním způsobem – vezmou si další půjčku, aby mohli splatit tu první. Vznikne začarovaný kruh, ze kterého se dostává velice špatně. Někdy to nejde vůbec, dluhy narůstají, hrozí exekuce, soudy… Nemálo lidí už tuto situaci „vyřešilo“ sebevraždou nebo pokusem o ni, nemálo lidí se tak dostalo do vězení.

Na co si lidi vlastně půjčují? Na vánoční dárky, na kadeřníka…

Typický příklad je „na dovolenou“. Rodina zaplatí vše, co musí (nájem, energie, voda, jídlo, a jiné potřeby), zbyde ji minimum peněz, dejme tomu 2000 Kč. Kdyby se rodina uskromnila a 1000 – 2000 Kč si měšíčně schovala, za rok si na tuzemskou dovolenou našetří. Ale lidé rádi utrácejí, neumějí šetřit, chtějí tohle a támhleto a na dovolenou si prostě půjčí. Další rok, dva, pět to splácejí a co když zase budou chtít jet příští léto na dovolenou? Zase si půjčí a dostanou se do výše zmíněného kolotoče. Časté jsou především nákupy na splátky, které v případě lednice, pračky a podobných spotřebičů ještě dokážu pochopit. Pračka/lednička se najednou rozbije, nová není úplně levná a je potřeba ji koupit hned. Nákup na splátky se zdá jako optimální řešení. Podle výzkumu je to ale nejčastější ukázka toho, kdy najednou lidé na splátku nemají. Řeknou si „Tohle by se mi líbilo a není to za moc“ a po pár měsících na to najednou nemají…

Existují ale i daleko stupidnější důvody, proč lidé sáhnou po půjčkách. Nejnovější trend je „půjčka na vánoční dárky“. Nedávno jsem četla odpověď jedné slečny na otázku ohledě tohoto tématu a prozradila, že si letos půjčí 20 000 Kč jen na vánoční dárky. Dřív to prý bylo 15 000 a 10 000 Kč. Půjčku prý splácí následující rok, aby si před vánoci mohla zase půjčit. Tohle opravdu nepochopím. Kupovat dárky za desetitisíce? Jenže reklama na vánoce začíná už v říjnu a spěch okolo nich dokáže pěkně zamotat hlavu. Slevy ale vůbec nejsou slevami a já budu dál tvrdit, že buď se dá i na dárky našetřit během roku, nebo se dají kupovat postupně ve chvíli, kdy na ten a ten dárek zrovna mám. Půjčit si na dárky ale není ojedinělý jev, je to nový trend a jistě bude takových lidí přibývat.

Lidé si ale půjčují na úplné zbytečnosti. Jedna (matně) známá si vzala zálohu na (nevelkou) výplatu jen proto, aby si mohla dojít ke kadeřníkovi za kdo ví kolik set korun. Vím o ní, že má problém dojít od výplaty k výplatě, takže mě to celkem zarazilo. Ani to ale není ojedinělé. Je to tím, že všude okolo se na nás valí reklamy na tohle a támhleto, všude se propaguje to nejdražší a prý nejlepší a všichni to musí mít. Je lidskou přirozeností, že chce víc, víc, víc, ale stojí to za ty problémy?

Závěrem

Ne, nepůjčím si. Rozhodně ne na takové věci jako jsou dárky a dovolená. Zařekla jsem se, že si nikdy nevezmu žádnou stupidní půjčku. Jediné, co udělám, je, že si vezmu hypotéku. Chci vlastní barák někde v klidné oblasti. Mám ale rozum a nepoženu se do toho dřív, než budu už pěkných pár let pracovat a něco budu mít našetřeno, kdyby se něco přihodilo.

Souhlasím s názorem, že by se reklamy na půjčky měly omezit. To se ale nestane, když z toho kapou peníze nejen věřitelům…

Kam dál?
 

7 thoughts on “Dlužím, kam se podívám…

  1. Huntmaster Post author

    Článek je pravdivý. Viděl jsem (a ještě vidím) z blízka, co se stane, když se rodina zadluží.
    Tudíž se taky nebudu zadlužovat, radši se omezím a spokojím se s levnějším výrobkem (“neznačkovým”) nebo s vůbec žádným.

     
  2. Lúmenn Post author

    Moje rodina nic nedluží – dům máme léta, když jsme kupovali auto, platili jsme ho na splátky, když jsme kupovali druhé, měli jsme něco našetřeno a část nám půjčili příbuzní, kterým jsme vše vraceli bezúročně. Teď nedlužíme nic, jediné co ale využíváme jsou kpupě na splátky. Třeba ségra chtěla k Vánoců nový počítač, to je nějakých 15000,- které je třeba našetřit, což se ne vždy podaří včas a tak ho máma koupila na splátky, přičemž jsem spláceli tu nejkratší možnou dobu a bylo to tedy bez navýšení a za půl roku jsme měli pokoj. Díky tomu, že mamka vydělává poměrně dost peněz to nebyl žádný problém.
    Splátky tedy chápu, protože ne vždy má člověk možnost šetřit předem (když se třeba něco pokazí apod.). Hypotéku do jisté míry taky chápu, i když podmínky jsou odporně nevýhodné, che-li člověk bydlet ve vlastním, je to jediná volba. Ale půjčovat si na dovolenou, na auto, na dárky? Žít na dluh? To mě děsí. U nás doma vždy platilo – na co nemáme, to si nekoupíme a nebo si na to našetříme. Od dětství jsem si zvykala na to, že když něco chci, musím šetřit a nebo mám prostě smůlu, i některé dražší hračky nebo třeba mobil jsem si částečně platila z kapesného a naši mi na to dali třeba půlku k narozeninám, abych si uvědomila, že peníze snerostou na stromech. A já za to volám: Mami, tati, DÍKY:)

     
  3. Sima Post author

    Hehe, zrovna o tom jsme se bavili dneska v dějepise :D Učitel nadával na to, jak fungují banky, a že by se s tím mělo něco udělat…

     
  4. veruce Post author

    Huntmaster: taky to vidím pořád, jak to dopadne…

    Lúmenn: tak má výchova vypadat :) u nás zas peněz nikdy nebylo dost, takže jsem kapesné nedostávala a když jsem chtěla něco dražšího, tak jsem si musela vydělat třeba pomáháním a tak, taky mě to něco naučilo :)

    Sima: s tím ale nic dělat nejde, jen přesvědčit lidi, že ty půjčky vážně nejsou tak výhodné, jak se zdají…

     
  5. Huntmaster Post author

    Svůj první komentář jsem odbyl, takže to teď vykompenzuji.
    Největší hloupost je brát si půjčku, když se někdo “urve” do podnikání a nepromyslí všechny možnosti. Potom si vezme třeba půl mega a s penězma se snaží realizovat, to co vždycky chtěl. Ale to musí mít člověk zodpovědnost a brát s rozvahou svoje šance. Ono se to totiž pěkně dělá, pokud ještě drží svejch 500000 v ruce nebo má to, za co peníze utratil. Ale pak nastane zlom. “Ono to nejde, tak jak jsem chtěl a se svým platem to nezvládnu”, to si pak začne člověk říkat. Peníze nejsou, tak si třeba vezme další půjčku, půjčku od “ještě” kamarádů, protože si nedokáže přiznat svoji chybu a bohužel dělá to, co mu vůbec nejde. Kolotoč se roztočí ještě rychleji,ztráta práce, zabavení mejetku, ztráta přátel, rodiny, žítí ze dne na den a to už nemá vlastně nic, jen svoji nenávist na svět a na všechny, kteří “mu bránili” ve splnění jeho snu. Třeba tak nebo i jinak to může skončit.
    Tímto netvrdím, že takto dopadne každé podnikání, ale občas takto skončí a pokud přijdou exekuce na majetek a pokud dotyčný má ještě rodinu, je to ta nejhorší kombinace. Ohrozit rodinu je blbost a jen kvůli vyhlídce na MEGA úspěch. Zvládnout půjčku totiž vyžaduje
    zodpovědnost. Někomu to přijde směšné, ale je to tak.
    Já si půjčky “na svůj sen” brát nebudu. Splátky na třeba televizi bych si ještě možná někdy vzal. V době, kdy mi je ještě 17 si rád nepůjčuji ani třeba na sladkosti od kamarádů a pokud ano, tak jen v případě, že mám doma svoje peníze, které budou stačit na vrácení. Hypotéku bych si asi vzal, i když asi (určitě) Portabello Estate mít nebudu, ale mám rád prostor, takže bych taky chtěl svůj dům. Jako podmínku jsem si určil stabilní zaměstnání nebo obecně, stabilní příjem. Jinak by mě stačil i moderní byt, ale ten je záležitostí taky dost drahou.

    veruce: Přijde mi to smutné, ale vím, že to naučí, i když to člověka v danou chvíli strašně bolí.
    Ale nezbývá než doufat v lepší časy, to je důvod, který mě ještě drží naživu.

     
    1. V. Post author

      sys: kdysi dávno to byla potřeba ventilovat pubertální názory a „vysoce intelektuální“ myšlenky:)

       

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.