veruce.cz

Estivillova uspávací (vyplakávací) metoda, aneb o spánku miminek

Spinkací miminkoO uspávání miminek vyřváním se jsem četla někdy v průběhu těhotenství. Zírala jsem na popis s otevřenou pusou a hned jsem věděla, že tohle praktikovat nebudu, protože něco tak drastického bych tomu malému prostě udělat nemohla. Raději jsem ale s úplným odmítnutím této pseudometody počkala, dokud malý nepřijde na svět, aby mě někdo nenařknul z toho, že nevím, o čem mluvím. Teď, když je synovi sedm měsíců, považuji tuto metodu za ještě absurdnější.

Naše miminko nespinká tak, jak by mělo, co s tím?

Ještě v šestinedělí jsem samozřejmě pročítala internetové články i diskuze a získala jsem hrubou představu o tom, jak by správně mělo miminko v tom a tom měsíci spát. Jako mnoho jiných maminek jsem nabyla dojmu, že náš malý už musí každým týdnem začít usínat sám. Tu jsem si přečetla, že jedno miminko začalo samo usínat ve třetím měsíci, tu nemá problém prospat ve čtyřech měsících celou noc. Na mnoha místech jsem si přečetla, že se miminko sice musí uspat chováním, ale potom se položí a spí klidně až do rána už v prvních měsících života.

Naše miminko tohle neumělo a neumí to do dneška. Dříve jsem z toho byla nesvá. Říkala jsem si, co jsem udělala a dělám špatně, že pořád nepřichází to samostatné usínání, ba alespoň samostatné spaní. Malý v šestinedělí usínal pozdě v noci po dlouhých desítkách minut hopsání na míči a spal na mém břiše. Okolo dvou měsíců, kdy už začal být na takové spaní velký, usnul vždy u kojení (vleže) a dokud jsem se od něj nevzdálila (jen výjimečně jsem velice opatrně mohla opustit postel), spal velice spokojeně vedle mě několik hodin v kuse. Přes den také neuměl usnout jinak než v mojí přítomnosti, dokonce začal někdy v prvním měsíci bojkotovat i kočárek. Dudlík odmítal (snad až na 3 případy, kdy ho uklidnil, jinak ho jazykem vystrkoval ven), tak jsem ho uspávala kojením i přes den nebo jsem ho nosila v šátku, kde usínal také rád.

Jediné, co jsem v takových chvílích mohla dělat já, bylo čtení, koukání do počítače při hopsání na míči nebo procházka po venku. Do toho mi v hlavě pořád naskakovaly přečtené univerzální rady typu: „Nedávejte dětem prso jako dudlík.“ a „Věnujte se jen miminku, všechno ostatní dělejte jen, když spí.“ A to mám jako udělat jak? ptala jsem se nespočetněkrát sama sebe. A jak mám naučit malého samostatně spát?

Nebude ono něco na té Estivillově metodě? Narážela jsem na ni všude, kde jsem se chtěla dočíst něco spánku miminek. Narážela jsem na ni i na blozích jiných maminek, na které jsem zavítala náhodou nebo je už delší dobu sledovala. Nemohly si ji vynachválit a nadšeně psaly o tom, jak jejich dítko prospí i 12-13 hodin. Znělo mi to až lákavě a hlavně neuvěřitelně.

Estvillova uspávací metoda, aneb klidně si křič, já jdu koukat na telku

Znovu jsem si pročetla, co obnáší Estivillova vyřvávací metoda, a znovu jsem odmítla se do ní pustit. Co se má tedy praktikovat, že mi to přijde neprůchozí?

Příprava pro maminku (a další blízké)

  • obrnit se trpělivostí a železnými nervy
  • nepolevit za žádných okolností

Příprava prostředí pro spaní miminka

  • vyhovující teplota
  • tma
  • izolace od nežádoucích zvuků (televize z vedlejšího pokoje apod.)

Příprava pro miminko

  • do ruky hračku
  • do pusy dudlík
  • strčit ho do postýlky

Postup samotného „uspávání“

  • přečíst pohádku a odejít z pokoje >> nemazlit se, nepohladit, pouze popřát dobrou noc a rozhodným hlasem pronést něco o tom, že je to pro jeho dobro
  • začne-li miminko plakat, přijít po určitém intervalu zpět, informovat miminko, že je to takto v pořádku, že se takto naučí spát a zase odejít, opět bez doteku
  • bude-li miminko nadále plakat, po větším intervalu opakovat postup popsaný v předchozím bodě
  • ony intervaly by měly vypadat asi následovně:
    1. den – první čekání 1 min, druhé 3 min, každé další 5 min
    2. den – první čekání 2 min, druhé 5 min, každé další 8 min
    3. den – první čekání 3 min, druhé 7 min, každé další 11 min
    4. den – první čekání 4 min, druhé 9 min, každé další 14 min
    5. den – první čekání 5 min, druhé 11 min, každé další 17 min
    6. den a další – první čekání 6 min, druhé 13 min, každé další 20 min

Jak dlouho to trvá? Prý zhruba týden. Stejným způsobem se má postupovat, pokud se miminko vzbudí v noci, aby se naučilo spát až do rána. Za týden by mělo být miminko schopno usnout samo snad i bez pláče. Prý to má fungovat až u 96% dětí, já tomu ale nevěřím. Navíc to může fungovat jen měsíc dva, poté se miminko začne znovu snažit upoutat rodičovu pozornost a co udělá rodič? Znovu ho bude trápit celým procesem?

Spinkající miminko

Estivillova metoda vznikla kvůli novému modernímu vychovávání dětí, respektive kvůli novodobým potřebám rodičů. Zapadá do konceptu odcizení se od dítěte, který začíná tím, že novorozence někteří odkládají do vlastní postýlky ve vedlejší místnosti hned po příjezdu z porodnice. Jedná se o pěkný protiklad ke kontaktnímu rodičovství, ke kterému se uchyluje stále více rodičů, kterým se odloučení od miminka zdá nepatřičné.

Separace a „výchova“ od prvních měsíců

Při hledání informací jsem narazila i na takové názory, že metoda vznikla, aby se rodiče měli čas dívat na televizi. Je však o něco starší. Podobný koncept zřejmě přišel s rozvojem průmyslu, kdy ve velkém začaly pracovat i ženy a ty se chtěly nebo musely co nejdříve do práce vrátit. Tím se otevřela cesta zejména doktorům, kteří začali vymýšlet, jak miminko co nejdříve osamostatnit. Začaly se vydávat knihy o tom, jak má dítě spát hned od narození samo ve svém pokojíčku, jak se nemá rozmazlovat nošením a chováním, jak se má naučit usínat samo vyplakáním.

Separaci matek od dětí podporoval i minulý režim. Po porodu držel ženu a miminko v jiných místnostech (článek o běžném porodnictví v té době zde). Vedle toho se prosazovalo umístění miminka na noc striktně v postýlce i toho, aby se naučilo co nejrychleji samo spát. Nabádalo se i k tomu, aby se dětem nevyhovovalo během separační úzkosti. Prý aby je nerozmazlily. Matky, které takto vychovávaly své dcery i syny, jim tak mnohdy předávají, že se mají pokoušet o totéž, že je to normální a potřebné.

Naštěstí se našly i takové matky, které to dělaly vždy po svém. Když jsem se v rodině zmínila o tom, jak náš syn špatně spí a nedokáže usínat sám, dočkala jsem se odpovědi, že na tom není nic divného. I za minulého režimu, kdy se dětský pokoj umisťoval v panelácích co nejdál od ložnice rodičů, s dětmi matky usínaly. Zůstávaly s nimi v jejich pokoji, dokud neusnuly. Třeba až do předškolního věku. Ať si kapacity té doby diktovaly, co chtěly, matky to prostě cítily jinak.

Co je na metodě vyplakávání tak strašného? Všechno.

Pokud někomu nepřipadá výše uvedený popis strašný sám o sobě, nechť si představí několik málo měsíců staré miminko, které je zcela závislé na matce. Neumí mluvit, takže jeho jediným hlasovým projevem při bolesti, nespokojenosti, strachu a stresu je pláč. Zcela přirozeně by maminka na pláč měla reagovat. Při Estivillově metodě dělá přesný opak.

Miminko je zavřeno do tmy a necháno samotné. Máma ignoruje jeho pláč, který se změní v srdceryvný zoufalý nářek. Miminko v tu chvíli může být tak vystresované, že z toho začne i zvracet. Pak se po nekonečně dlouhých minutách dočká. Do místnosti vejde ta jediná osoba, na kterou se v tom novém velkém světě spoléhá, třeba k ní i natáhne ručičky v očekávání, že ho k sobě přitiskne a utěší. Obličej i oči má zarudlé od pláče a pozoruje ji s nadějí i úlevou. Co ale v tu chvíli udělá moderní maminka? Řekne odměřeným hlasem, že teď bude samo, že se možná zlobí, ale že je to pro jeho dobro, protože se naučí spát jako velký. Miminko jí nerozumí, jen vidí, že si ho k sobě nepřivine, že téměř hned odejde. Co může dělat jiného, než začít znovu plakat, aby na sebe upoutalo pozornost? Vše se několikrát opakuje, až miminko usne. Neusíná však spokojené s pocitem bezpečí, usíná vyděšené a vysílené pláčem, nejspíš i s bolavou hlavou a bříškem.

Jak tohle může vydržet máma? Asi existují matky, které to nebudou nijak prožívat. Pro ně ostatně ta metoda byla vynalezena. Pak se najdou matky, které trpí spolu s miminkem, každý v jedné místnosti. To, co dělají, se jim ani trochu nelíbí, nejraději by si ihned to malé vzaly k sobě a na celé uspávání se vykašlaly, ale musí vydržet v iluzi, že tohle dělají pro jeho dobro. Samozřejmě existují i matky, které tuhle pseudometodu na nátlak okolí vyzkouší a vzdají ji hned první den. Našla jsem i zajímavou diskuzi, kdy z toho některé matky samy měly trauma.

Zdravotní rizika Estvillovy metody

Jistě jste už slyšeli a možná i zažili, co s člověkem udělá pořádný stres. Miminka to mají stejně. V genech mají zakódováno, že pokud zůstanou sama, hrozí jim nebezpečí. To vidíme všude v přírodě – osamocené mládě se stává snadnou kořistí pro predátora. Osamocené dítě prožívá přímo obrovský stres a jak známo, mnoho stresu škodí zdraví. Velký stres může oslabit imunitu a vést k různým onemocněním i k poruchám chování a dalším psychickým problémům v pozdějších letech.

Copak není jiná možnost?

Spinkající miminko

Estvillovu metodu jsem, jak jsem uvedla několikrát výše, zavrhla. Něco takového bych přece svému dítěti nemohla udělat! Zůstala mi tedy otázka, co dělám špatně? Nalezla jsem na ni překvapivou a snadnou odpověď – nic.

Jednoho dne jsem konečně objevila stránky věnující se spánku malých dětí, jejichž autorka nejen že nepodporuje tuhle zvrácenou metodu, ale poukazuje na to, že prakticky všechno, co jsem si myslela a co mi intuice napovídala, je možné a přirozené.

Na spánek má vliv i porod

Každé miminko je jiné a má jinou potřebu jak spánku, tak kontaktu s matkou. Na těchto potřebách se může hodně projevit způsob, jakým se dítě narodilo. Po těžkých porodech, císařských řezech a odloučení od matky po narození mohou miminka jednoduše vyžadovat více pozornosti a mazlení. Mohou být celkově plačtivější, mohou se víc bát zůstávat sama v postýlce. Stresovat taková miminka samotou mi přijde kruté.

Spinkající miminko

Našeho syna se nejprve snažili vypudit dřív, než sám chtěl. Poté ho po 26 hodinách menších i větších kontrakcí vyřízli a zavřeli do inkubátoru (o svém porodu píšu zde). Jeho potřeba kontaktu mi přišla přirozená hned od prvního dne. Dopřávala jsem mu ho dříve a dopřávám mu ho i teď. Přes den ho už od prvního měsíce několik hodin nosím v šátku či nosítku. Při nošení si rád zdřímne, protože mu nemohu nikam utéct. Já si zase zaposiluju a projdu se na čerstvém vzduchu. Časem jsem dospěla i k pochopení, že spánek prostě po takovém příchodu na svět nemusí být ideální. Můžu se mu ale divit, že se po takovém zážitku bojí zůstat v posteli sám? Každý měsíc se to lepší. Dny, kdy můžu večer opustit po synově usnutí postel, začínají nad těmi, kdy spolu s ním usnu, výrazně převažovat. Věřím, že se to bude časem dál lepšit, protože malý ví, že tu pro něj jsem já i táta a jeden z nás vždycky přiběhne, když ho něco vzbudí.

Každé dítě se naučí samo spát celou noc

Jednoho dne se každé miminko naučí, jak samo usnout. Stejně tak se dříve či později naučí v noci nebudit rodiče. Noční probouzení je ale ze začátku zcela přirozené a vlastně i žádoucí. Lehký spánek je prevencí před syndromem náhlého úmrtí kojence (o SIDS zde). Noční kojení zase podporuje tvorbu mléka.

Takové noční probuzení může mít hned několik příčin. U těch nejmenších třeba může být hlad nebo jen potřeba se pomazlit s mámou, tátou a zase spokojeně pokračovat ve spaní. Může to stejně tak být i nevyhovující teplota v místnosti či bolest prořezávajících se zoubků. V noci se budí i dospělí, ač si to třeba nepamatují, protože umí sami obratem usnout. Miminka, která to neumí, jednoduše vyžadují naši pomoc. Každé dítě se samo usínat jednou naučí. Některé to skutečně zvládnou už ve čtyřech měsících, jiné třeba až ve dvou letech.

Je to vážně takový problém?

Pro unavenou maminku s často se budícím miminkem existuje prostá rada jménem společné spaní. Noční kojení probíhá v polospánku. Miminko se vzbudí a nakojí, kdy potřebuje, a máma u toho může dál spát. I miminko u toho samo usne. Po probuzení nemusí ani začít křičet, mámu probudí tím, že se začne vrtět. Společné spaní podporuje vzájemný vztah a snižuje riziko SIDS. Krom toho se zpravidla dobře vyspí i tatínek, protože ho v noci nikdo nebudí pláčem.

Pokud maminka usne při večerním kojení spolu s dítkem, stane se tak nejspíš proto, že je sama po celém dnu unavená. Je ale vážně takový problém, že se sama vyspí, když to potřebuje?

Nenechat si do toho kecat a dál se řídit intuicí

Spinkající miminko

Internet je plný protichůdných rad. Každý si tam najde podporu v tom, co považuje za správné. To je v pořádku, protože každý by měl vychovávat své dítě podle toho, jak mu radí hlava a srdce, nikoli jak mu radí anonymní uživatelé internetových diskuzí a autoři pochybných článků.

Tento článek vznikl zejména jako jiný pohled na oblíbenou „uspávací“ metodu, kterou zkusí mnoho rodičů. Ani se neodvažuji hádat, jak vysoké procento z nich ji zkouší pod nátlakem, kdy všude čtou a od všech slyší, jak by jejich půlroční dítě mělo samo usínat a spát bez buzení až do rána.

Článek vznikl zejména pro ty, kdo by se do takové situace mohli v budoucnu dostat nebo se právě potýkají s tím, zda nechat své miminko dlouze plakat místo toho, aby ho uspávali dál, jak jsou zvyklí a jak by to nejraději udělali. Pokud miminko uspáváte, v noci několikrát kojíte a vyhovuje vám to, tak nad touhle trýznící metodou nemáte důvod ani uvažovat.


Zajímavé články k tématu:

Další články a zdroje informací: mojetehotenstvi.cz/holky-netrapte-sva-mimika | jaknamiminka.cz/jak-naucit-dite-spat-celou-noc-aneb-estevillova-kricici-metoda | baby-cafe.cz | maminkov.cz/estvillova-metoda | bambiklub.cz/clanek-118-Estvillova-metoda-kdyz-se-diteti-nechce-spat | sadio.blog.idnes.cz | doma.nova.cz/dite-nechce-spat-samo-poradime-co-s-tim

Kam dál?
 

7 thoughts on “Estivillova uspávací (vyplakávací) metoda, aneb o spánku miminek

  1. Lúmenn

    Super článek a doufám, že až budu mít dítě já, nebudu ze všech stran poslouchat rady, ať ho nechám vyřvat, protože i jako bezdětné se mi z toho dělá špatně. Ať se tobě i malému daří a a´t brzy překoná svůj obtížný vstup na svět a jenom roste do síly a sebevědomí:) Evidentně má k tomu po boku super rodiče:)

     
  2. Pingback: Koncept kontinua – J. Liedloffová (recenze) | Ze života Ver.

  3. MarijaKes

    Už je to dávno, co jsem měla miminka. každé dítko chce své, každé je jiné. Měla jsem 3 miminka a tak vím, že kontakt maminky s miminkem je velmi důležitý a i za nás se říkalo, že máme vydržet a nechodit večer k plačícímu dítku, že ono se „uřve“ a bude spát. Dítě pláče, když mu něco chybí. A možná mu chybí v prvních měsících ten kontakt. Vždyť byl v tom nejužším kontaktu s maminčiným srdcem tak dlouho. Proč najednou to razantní odstrčení. Ovšem zase na druhou stranu pozor s rozmazlováním. Aby si nakonec miminko neochočilo naši lásku a nezjistilo, že stačí zabrečet a my běháme. Později si bude vynucovat své potřeby vztekem. Není to tedy vůbec jednoduché. A každá maminka si musí tu svou metodu vypozorovat, prožít, vytrpět, odzkoušet…..a to u každého jinak. :)

     
    1. Ver. Post author

      Díky za komentář :) Na tom ochočování jistě něco bude v pozdějších měsících. Vůbec nepochybuju o tom, že to dítě časem začne zkoušet. Je pak ale na rodičích, aby to rozpoznali a chci věřit tomu, že to rozpoznám také. Nu uvidíme, ale rozhodně syna nenechám řvát, aby se tak naučil sám usínat :)

       
  4. Seqeen

    Tak já jsem Estvilovu metodu použila. A u alespoň trošku mluvících batolat i doporučuji. Dcera se vztekala jen první večer, druhý už si volala mamí. Použili jsme ji v devíti měsících, když už jsme nevěděli jak uspat. Hned první večer spala už do půl hodiny. A to do té doby řvala klidně i hodinu, než padla. Prostě potřebuje na spaní svůj vlastní prostor a klid. Ale u mimin je to rozhodně blbost

     
    1. veruce Post author

      Děkuji za názor. V devíti měsících a mluvící batole? To mi trošku nesedí, možná překlep? V devíti měsících mi právě syn připadal spíše jako mimino než mluvící batole ;) Za mě je křičící metoda stále neprůchozí, syn má 14 měsíců, usíná u kojení, přes den v šátku, bez křiku, bez nervů.
      Umím si představit, že dlouhé uspávání je pro rodiče náročné, ale ani tak bych se do toho nepustila. Podle mě existují i jiné způsoby, jak dítě uspat. Snažím se je nastudovat dopředu, abych je případně později uměla u syna použít (je mi jasné, že jednou ze šátku vyroste a kojit se také nebude pořád). Hodně mi k tomu pomáhá uvedená stránka http://prosimspinkej.cz

       

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.