Ze života Ver.

Nedotknutelnost osobního vlastnictví vs.moderní skleníky v historické části města

Jako zastánce nedotknutelnosti osobního majetku řeším neustále názorové dilema, když vidím nehezké až odporné novostavby v historické části města. Ano, moderní design mi nic neříká. Skleníky bez možnosti otevřít okno nebo nákupní centra se mi vysloveně hnusí. Pokud se takové budovy nachází ve čtvrti, která je celá taková, případně na periferii, jsou mi u zadní části těla. Problém vidím tam, kde se nějaká taková šílenost postaví nebo má postavit v historické části, kde vedle sebe stojí jedna památka za druhou nebo výhled na historické jádro města kazí nebo má kazit.
Vedle toho však ctím osobní vlastnictví. Jakmile někdo vlastní pozemek, je absolutně jeho věc, co si na něm postaví (samozřejmě pokud je veden jako stavební parcela), nebo co s ním bude dělat. Na druhou stranu nechápu tendence bourat stávající budovy v dobrém stavu, aby je mohl nahradit další skleník (jako např. stoletou vilu Aničku v Hradci Králové, čtěte třeba zde). Častým důvodem takového kroku je pouze to, že ta budova prostě není moderní. Inu což takhle si v takovém případě raději koupit pozemek jinde a postavit si ji tam, hm?
Ve výše uvedených příkladech vidím pouze svůj osobní problém. Jak někdo v nějaké diskuzi celkem trefně poznamenal, město není skanzen a přirozeně (je-li to ten správný výraz) se vyvíjí. V některých případech je však chování majitelů pozemků tak trochu na přesdržku.

 

4 thoughts on “Nedotknutelnost osobního vlastnictví vs.moderní skleníky v historické části města

  1. Monica Otmili

    Takhle nějak se mi na nábřeží nehodí Tančící dům… Nicméně opět jsem si říkala, že tolik staveb z minulostio vydrželo věky a dnes nevydrží nic. Buď se to nechává chátrat a spadne to „samo“, nebo se to chátrat nechá a pak to trhnout (Štvanice), nebo to rovnou pobourají, aby tam vyrostlo něco nového, co dlouho nevydrží. Kdesi u Výstaviště se v létě nalomil kus nějakého moderního baráku, a to to bylo postavený nedávno. Ale to už jsem někde jinde. Mix moderních budov a těch historických může vypadat dobře, ale radši v Londýně, než v Praze (není to zrovna tím, že jakmile to mají jinde, je mi to šumák, ale doma ne? :D).

     
  2. Hanka

    Musím přiznat, že moderní stavby v historických centrech mě dovádějí k zuřivosti. Jsem na tom podobně jako ty, Veroniko. Sice taky ctím osobní vlastnictví, ale chtělo by to i trochu citu a soudnosti. Je pravda, že město není skanzen, jenže historické jádro by mělo zůstat zachováno, nesouhlasím s bouráním starých zachovalých budov, přiklonila bych se spíš k opravám. Moderní zástavba se snad může realizovat mimo. Jenže je to tak, že kdo má peníze, může si ledacos dovolit.

     
  3. Aailyyn

    Že část města je „historická“ je samozřejmě silně zjednodušený pohled. Laik to vidí tak, jakože sto let a dál a to novější je fuj. Jenže víte, jak změnilo urbanistický ráz krajiny třeba baroko? Taky mu pěkných pár starších staveb muselo ustoupit. A jak jsme za ně dneska rádi a jakou má historickou hodnotu. Moderní umění se mi nemusí líbit, ale svoje místo má. Pokud se vysloveně neničí stavby, který mají historickou a kulturní hodnotu, tak mi nevadí. Přece jen už dneska máme vyspělou historii (to jako tu vědu, takže dějepisectví, chcete-li) a uvědomujeme si, že bychom si měli chránit svoje kulturní dědictví. Město není skanzen a dějiny nejsou zakonzervované. Dějiny jsou stále živá věc, která se posouvá, třeba bude za sto dvě stě let Tančící dům pro soudobé historiky jedna z architektonicky nejcennějších staveb. :-) Myslím si, že je mylný si nabubřele myslet, že jsme dosáhli vrcholu vývoje a můžeme tudíž svévolně rozhodovat o tom, co tu hodnotu má a co ne. Musíme chránit stavby staršího data, protože nám umožňují poznat, ale od těch současných nám chybí potřebný odstup, abychom mohli posoudit jejich hodnotu. Praha je město s bohatými kořeny, nikoli soudobá metropole, ale zakonzervovat ji nelze.

     
  4. Lúmenn

    Tak já chápu, že i dnešní architektura je významná a měla by se uchovat pro příští generace, ale hernajz, co ty další generace budou mít ze starší architektury, když jim ji zboříme? Mě se obecně nové domy prostě nelíbí, kromě zajímavých a pěkných budov, jako je třeba tančící dům, ten je podle mě velice povedený, ale nové mrakodrapy a skeněné hrůzy se mi tedy nelíbí ani za mák a proti takových gotickým katedrálám nebo renesančním zámkům jsou vyloženě nechutné. I secese je krásná, baroko…ale postmodernismus nebo ještě hůř socialistický realismus? Fuj!

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.