Ze života Ver.

Bez dechu

avatar-podzim Mladý učenec a čerstvý misionář se opatrně posunul tak, aby mu pod nohama nezapraskala jediná větvička. Našel si pohodlnější polohu a z úkrytu mezi křovisky a balvany sledoval děsivé dění před sebou. Na to, co měl zažít, jej však nemohly připravit ani měsíce, během nichž mu starší bratři z jeho řádu předávali zkušenosti a vědomosti.

Odhadem čtyři desítky lidí stály ve dvou kruzích okolo dřevěné modly vysoké tak, že ani na ramenou dvou dalších mužů pod sebou by na její temeno nedohlédl, ba ani nedosáhl. Viděl ji jen z boku, kde měla vysekané dlouhé vlasy a na hlavě zřetelnou přilbu. Rozeznal i loket paže, avšak skryto mu zůstalo, co drží v ruce. Dole u její paty stál starý muž, který čekal, až jeho dva pomocníci obejdou přítomné se zapálenými bylinami. Zejména intenzivním vůně šalvěje doputovala až k jeho skrýši. Ti sami mladí muži předtím s bubnem a chřestidlem třikrát obešli kruh zvenčí a napůl provolávali, napůl prozpěvovali slávu nějakému jemu neznámému božstvu, jehož jméno ani nedokázal zachytit. Ostatně tak daleko na severovýchod se dostal omylem a místnímu jazyku téměř nerozuměl.

Učenec si během vykuřování prostoru bylinami pozorně prohlédl oděvy přítomných. Bílé dlouhé tuniky žen a dívek zdobily výšivky i tkané pásky, které některým z nich visely i okolo boků. Zhruba polovina z nich si schovala vlasy pod bílé plátno stažené ve výši čela tkanou čelenkou ozdobenou kruhy po stranách hlavy. Muži i chlapci si oblékli pro tento rituál tuniky kratší než ženy, avšak stejně bohatě vyšívané, kolem pasu měli převážně kožené opasky. Kalhoty a ovínky ovázané koženou šňůrkou už zůstaly prosté od všech zdobení.

Zaujalo jej, že všichni do jednoho z pochev před vstupem do obřadiště odložili své zbraně. Jakoby snad věřili, že se jim tu nemůže nic stát, pomyslel a nechápavě zavrtěl hlavou. Ideální pro případný útok, to si musí zapamatovat. Uvědomil si ještě, že ve vnitřním kruhu stojí pouze muži a dospívající chlapci. Ženy, dívky a děti mladší odhadem deseti až dvanácti let stály v kruhu za nimi.

Vykuřování skončilo a stařec u modly zvedl ruce k přítomným a něco zahřímal. V pravé ruce držel zdobenou hůl. Na rozdíl od ostatních na něm zářily kalhoty červené barvy (nechápal, jak docílili tak syté barvy), všechny lemy jeho tuniky zdobila bohatá výšivka. Jeho dva pomocníci už stáli vedle něj a v rukou třímali sekery a štíty. Z řady žen a dětí vystoupili dva sotva dvanáctiletí chlapci a počali křesat oheň. Dlouho trvalo, než plameny pohltily vyskládané dřevo jakéhosi snad posvátného ohniště. Během té doby zaznívala monotónní vícehlasá píseň, jíž rovněž nerozuměl. Oba chlapci se následně uklonili modle a padli před ní na kolena. Další dva muži k nim přispěchali s kroužkovými košilemi (dle velikosti pro dospělé válečníky), které jim předali. Chlapci se do nich s námahou nasoukali a s ještě větší námahou se postavili na nohy, aby od pomocníků převzali štíty a zbraně.

Z poza modly se náhle vynořila vysoká žena a její zjev spojený s její nenadálou přítomností způsobil, že učenec na chvíli ztratil pevnou půdu pod nohama. O hlavu převyšovala starce, tvář s hranatými rysy jí lemovaly havraní vlasy a k chlapcům se blížila s dlouho dýkou. Už se začal obávat, že se je chystá zabít, ona však pouze každému zkrátila vlasy nad provázky, kterými je měli svázané do copu, a ty vrhla do plamenů. Z chlapců se zjevně stali muži, kteří se zařadili do první řady mezi ostatní.

Opět promluvil stařec, ale tentokrát promlouval k modle. Učenec mu nerozuměl ani tentokrát, mohl jen předpokládat, že se jedná o nějakou modlitbu, během níž pomocníci vkládali do ohně jakési předměty a lili do něj nerozeznatelnou tekutinu. Toto pravděpodobné obětování se opakovalo třikrát, poté stařec něco vykřikl a už tak tichý dav se ještě více utišil. Snad se neodvažoval nikdo ani dýchat a i ptáci v korunách utichli a napjatě čekali, co se bude dít.

Bez dechu zůstal i učenec, neboť vzduch naplnil omamný pach celé náruče bylin, které pomocníci vhodili do vatry. Děsivá žena jej nasávala a vykřikovala slova, z nichž rozeznal jen dvě – sláva a bitva. Když nějakou chvíli už neřekla nic, ujal se slova opět stařec, atmosféra se však neuvolnila ani náznakem. Snad děkoval božstvu, k jehož modle se obracel, a dav jej následoval. Do kruhu byla přivedena ovce a žena předala starci dýku, jíž předtím zkracovala vlasy. Jenže ve chvíli, kdy učenec stále téměř nedýchaje sledoval, jak se její čepel přibližuje ke krku zvířete, žena úkon zastavila pozvednutím ruky a zahleděla se skrze jinak dokonalý úkryt přímo do jeho očí.

Šokem se nemohl nejen nadechnout, ale ani pohnout. Snad jediný okamžik trvalo, než ho za paže popadli dva nejbližší muži a přitáhli ho na zdřevěnělých nohách ke starci a oné ženě. Oba jej propalovali zkoumavým pohledem, před kterým nedokázal uhnout. Jakoby mu snad četli myšlenky!

Čarodějnice! Chtěl to slovo vykřiknout, ale zůstal jen u důrazné myšlenky.

Žena se po ní zle usmála a jakoby ho snad chtěla opravit, v mysli mu naskočila slova vědma a kněžka. Z krku mu strhla koženou šňůrku s křížem a hodila jej do plamenů. Pak pokynula mužům, aby jej položili na obrovský placatý balvan, kterého si předtím sotva všiml. Snažil se bránit, proti svalnatým pažím však jeho útlé tělo nemělo sebemenší šanci. Chvíli pak byl nucen ležet tak, že si mohl modlu konečně pořádně prohlédnout. Náznaky nelidského obličeje nahoře lemovala helma, po stranách vlasy a zespoda plnovous. V ruce držela postava sekeru. Ve chvíli, kdy si pozorně prohlédl oči té bytosti, se mu nedostávala dechu stejně, jako když ona vědma prohlédla jeho úkryt. Ty oči jej sledovaly!

Zaujat vlastním děsem nad touto skutečností, si sotva všiml bolesti, která mu projela krkem, když mu stařec prořízl hrdlo. Chvíli pak z povzdáli sledoval, jak jeho krev proudem opouští jeho tělo a vědma s žercem jí potírají onu modlu, která mu teď připadala děsivě známá. Bludy o nové víře v něm však stihly přece jen zakořenit, takže mu chvíli trvalo, než pochopil, kam se to po své smrti vlastně dostal.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.