Zamyšlení nad plastem, aneb sáčky, pytle a igelitky

Sáčky z plastu. Jednorázové nádobí z plastu. Různé pomůcky z plastu.
Hračky z plastu.
Jídlo v plastu. Pití v plastu. Kosmetika v plastu. Drogérie v plastu.
Plasty se musí třídit. Plasty je třeba omezovat. Plasty by se neměly vůbec používat.
Plasty si plavou v mořích. Plasty se dostávají do střev mořských živočichů. Plasty se už oklikou dostávají i do střev člověka.
Doba plastová.

Tak, teď se v klidu nadechneme, zastavíme se a probereme si to od začátku, pokud možno bez emocí. Tento článek bude dlouhý a nezůstane jen u jednoho. Když jsem si připravovala tento příspěvek, každou chvíli jsem narážela na to, že je třeba další a další věci rozvádět. Myšlenky se rozvětvovaly, článek bobtnal, až začal dosahovat délky takové, že by si ho nikdo nepřečetl. A já samozřejmě chci, aby si ho někdo přečetl. Chci tady diskuzi, chci názory všech, kteří k tomu chtějí něco říct. Začínám tedy svůj malý osobní seriál Zamyšlení nad plastem.

Co mě nakoplo k tomuto článku?

Jsem člověk, který dlouho nad něčím přemýšlí, než se do toho pustí. Hledám si informace, ověřuji si fakta (je-li to možné), dumám a snažím se domyslet důsledky. Jen málokdy se bezhlavě vrhnu do něčeho, co mě v tu chvíli pohltí natolik, že na přemýšlení nezbude čas. Objeví-li se někde „zaručená“ zpráva o čemkoli, co mě zaujme, dokážu strávit dlouhý čas tím, že si k ní hledám zdroje a podklady. Zaujme-li mě někde titulek, přečtu si celý článek, nešířím dál jen tu „pravdu“ z titulku. 

Proč začínám takto a na co tím narážím? Na konci minulého roku jsem narazila na článek, jehož titulek zněl (a zní stále) „Australský rekord: za pouhé 3 měsíce omezila země plastové obaly o 80 %“. Kdo čte pouze titulky (a takových lidí se najde dost), jásá, že nějaká země omezila veškeré plastové obaly na minimum. Pravda je však podle dalších odstavců taková, že „Dva největší australští provozovatelé supermarketů se rozhodli, že doba plastová by měla skončit, a tak zrušili plastové sáčky na jedno použití. Díky tomu v zemi poklesla jejich spotřeba o neuvěřitelných osmdesát procent, a to pouhé tři měsíce po zavedení zákazu.“ [Zdroj]

Jak vidíte, v zemi klesla o 80 % spotřeba jednorázových sáčků, nikoli plastových obalů jako takových. Tohle zjednodušování mě už dlouhodobě v novinařině vytáčí, ale ještě více mě vytáčí lidé, kteří titulek vezmou za fakt, na jehož základě dále šíří mylné informace.

V tomto článku mi však jde o plasty, takže se zastavíme i u obsahu uvedeného příspěvku.

Kolik sáčků spotřebujeme?

Jednorázové plastové sáčky představují jistý podíl v celkovém objemu vyrobeného a spotřebovaného plastu. Jak velký podíl, to nedokážu odhadnout a najít relevantní údaje se mi nedaří. Můžeme se alespoň zamyslet nad tím, kolik jednorázových sáčků vlastně spotřebuje jedna průměrná domácnost.  Rovnou říkám – bude to nepřesné, protože přesná čísla nemám k dispozici, a je mi jasné, že odchylek na obě strany bude mnoho. Krom toho nemám ráda, když někdo podle sebe soudí jiné, takže je to opravdu čistě a jen soukromý odhad podle chování lidí v mém okolí, prostě taková hrubá představa.

  • Člověk jde na nákup pro celou domácnost zhruba 3x týdně.
  • Při každém nákupu si domů bere pečivo – průměrně 2 druhy ve 2 sáčcích.
  • K tomu si nabere 1x týdně nějakou zeleninu a ovoce, dejme tomu 6 druhů v 6 sáčcích.
  • To máme 12 sáčků na člověka za 1 týden za předpokladu, že si z domova nenosí své sáčky (opakovaně užívané plastové nebo třeba látkové).
  • Někdo nepoužívá sáčky vůbec, rodiny s dětmi jich  třeba spotřebují ještě více. Ať se nám to lépe počítá, uděláme z toho 10 sáčků na domácnost a týden.
  • Domácností v ČR je okolo 4,3 milionu a každou z nich obývá průměrně 2,3 lidí  (dle údajů ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011). Zaokrouhleme si to na 4 miliony. 
  • Vychází to na 40 milionů sáčků za týden, 226 sáčků na člověka ročně.

Přes 200 sáčků na člověka za rok?

Je tohle vůbec možné?

Vyšlo mi 226 sáčků na člověka. To číslo je poměrně velké, ale očividně nejsem jediná, kdo k řádu stovek spotřebovaných sáčků na občana za rok dospěl. Podle těžko ověřitelných údajů na aktualne.cz spotřebuje každý občan ČR od 150 do 300 kusů plastových tašek + sáčků ročně. Studie pro Evropskou komisi dospěla v roce 2011 k číslu 297 jednorázových tašek + sáčků na člověka za rok (ovšem neuvádí se v rámci jakého území). [Zdroj] V Lidovkách jsem zase narazila na informaci o 400 sáčcích (pouze sáčcích, nikoli i taškách). [Zdroj]

Kdo mě zná, ví, že EU nemám ráda a nemám ráda ani různé průzkumy veřejného mínění, do kterých si může každý uvést, co se mu zrovna hodí do krámu. Nedělám si iluze, že by to s průzkumy týkající se životního prostředí bylo jiné. Tady mě však zaujalo, že jakýmsi záhadným způsobem dospěly různé zdroje k podobnému číslu. (A ano, vím, že to nemusí vůbec nic znamenat. Můžu být ve svém výpočtu naivní optimista, i zveličující ekofašista podle toho, k jakému světonázoru máte blíž. ;))

Nuže, co s tím?

Totéž, co s igelitkami.

Snižovat počet spotřebovaných igelitek se z mého subjektivního pohledu celkem daří (podle některých to samozřejmě nejde dost rychle). Čím dál častěji vídám lidi s vlastní látkovou taškou nebo třeba síťovkou. 

Z hlediska jednotlivce se zdá být řešení mikrotenových sáčků snadné – vadí mi jejich počet = snížím ho. S lidmi v okolí, kteří sáčků spotřebovávají hodně, si o tom mohu pokecat (ale zároveň jim nebudu vnucovat svůj názor a nebudu je urážet, to nikam nevede).  Sáčky mohu používat opakovaně (třeba ze svého dětství si pamatuji, že se každý sáček použil několikrát, než se vyhodil, a to jsme nijak ekologicky založená rodina nebyli) a/nebo si mohu pořídit látkové pytlíky na pečivo i zeleninu.

Z hlediska plošného řešení se uvažuje o tom, že i mikrotenový sáček by si zákazník v obchodě zaplatil, stejně jako už několik let platí za igelitku. Sáčky na pečivo se také dají nahradit papírovými pytlíky (o tom, že jsou ekologičtější ale přesvědčena nejsem), ty na ovoce a zeleninu ale těžko, takže tady můžeme uvažovat o tom, že by se zákazníkům mohly nabízet rovnou látkové pytlíky, které si při příštím nákupu prostě přinesou, nebo si zaplatí za další. Jde to, ač to opět zvedne vlnu nevole jako dříve u těch igelit, to je jisté už teď.

Kdyby byly obchoďáky co k čemu, resp. kdyby jim o nějakou ekologii opravdu šlo, prostě nabídnou vedle sáčků i látkové/síťové pytlíky ke koupi a umístí je do jejich těsné blízkosti (žel teď ale nevím, jak je to proveditelné z hlediska hygienických nařízení a zda takový látkový pytlík může ležet např. vedle nebaleného pečiva). Stejně tak by mohli vedle těch igelitových a papírových nákupních tašek prodávat i ty skládací či látkové (tak to třeba dělá DM – skládací tašky bez loga obchodu tam najdete mezi drobným zbožím u pokladny a dále si můžete vybrat igelitovou, papírovou či látkovou tašku s logem obchodu podle vlastního uvážení).

Jenže skládací/látkové tašky by lidem vydržely déle a prodalo by se méně těch jednorázových (byť „eko“ papírových), což se vedení takového obchodu tak říkajíc zrovna nehodí do krámu, že…

Ano, trošku tím narážím na Lidl, který igelitky před nějakou dobou zrušil. Popravdě mi tam tak trochu chybí doteď i přesto, že si v 95 % případů s sebou nosím tašky skládací. Měli jsme to doma totiž vyřešeno tak, že já si nakoupím do svých a Martin bral většinou igelitky, které se pak použily přinejmenším na odpadky. Sáčky do košů jsme tak kupovali jen málokdy. Teď musím místo igelitek častěji kupovat sáčky do koše. Mnoho lidí v mém okolí to tak také dělá, a to tu igelitku předtím ještě využijí víckrát. A je lepší víckrát použitá taška nebo jednou použitý sáček do koše?

Papírové tašky a krabice?

A když už jsme u toho – lidlovské papírové tašky dlouho nevydrží a jsou tím dost pověstné. Několikrát se nám roztrhly už před obchodem, případně se jim alespoň urvalo ucho. Mám je s čím srovnávat. Ze dvou různých on-line obchodů s potravinami mi vozí nákup také v papírových taškách. Ty však vydrží výrazně více. Jejich slušnou zásobu teď používáme nejčastěji na tříděný odpad, případně na tvoření s malým.

Papírové tašky však podle více zdrojů zas tak moc ekologické nejsou. Obvykle sice nekončí ve střevech živých tvorů, ale přírodu zatěžují zase jinak a jen málokdy jsou využívány víckrát než jednou. „Výroba je energeticky poměrně náročná, papírová taška je ve srovnání s plastem relativně těžká a na její výrobu je potřeba více materiálu.“ [Zdroj] Papírové tašky jsou méně skladné a je třeba zvážit i jejich náročnější přepravu (např. z výrobny do obchodů apod. – do auta se jich vejde méně, bude tedy muset vyjet více aut).

Na lepší řešení jsem narazila u on-line obchodů v podobě krabic – nákup přivezou v krabici podobné banánovce. Buď ji na něco využijete, nebo ji můžete u dalšího nákupu vrátit do oběhu. Bude se používat, dokud se neroztrhne. Za mě dobrý nápad, který jsem už pro vlastní nákupy obkoukala taky – v autě s sebou prostě na velký nákup vozíme krabici (nebo pár velkých pevných igelitek, které vydrží mnoho let).

Ekologické sáčky do koše?

Zmínila jsem i sáčky do koše. Pytle na odpadky jsou také sáčky, takže se můžeme zastavit i u nich. Už několikrát jsem narazila na to, že existují i ekologické sáčky na odpadky, které se prostě za pár let samy rozloží. Nezatěžují přírodu, nebudou plavat v oceánech a trápit mořské živočichy.

Jak je to s jejich cenou?

  • Ekologické pytle – 35 l, 30 ks, 50 Kč, tedy 1,6 Kč za kus
  • Obyčejné pytle – 35 l, 50 ks, 30 Kč, tedy 0,6 Kč za kus

Pokud vás napadá, že ten rozdíl je zanedbatelný, tak ano, v absolutních číslech zanedbatelný je. V případě sáčků do košů je to rozdíl opravdu minimální i v případě, že byste zlikvidovali jeden sáček denně, což zvládne málokdo. Tímto si ale chci připravit odrazový můstek pro další článek, který se bude zaobírat cenami v normálních a bezobalových obchodech. Tam jsou ty rozdíly zcela nesmyslné.

Co se mi však nedaří dohledat, je náročnost výroby rozložitelných pytlů, resp. dopad na přírodu  při procesu jejich výroby. Ono je totiž hezké, že je něco tak moc eko, že to po využití neničí životní prostředí, ale na tu zátěž na životní prostředí je potřeba myslet i u výroby, nejen u likvidace (viz problém u papírových tašek).

A co snížit produkci domácího (netříditelného) odpadu?

Méně odpadu= méně sáčků do koše.

Papír, plasty, sklo, kartony se vytřídí (což ale v případě těch plastů také není výhra, o tom si také ještě v dalších článcích povíme). Co zbývá? Hlavně zbytky jídla. Neplýtvat jídlem? Tak jistě, ale co takové šlupky, jádřince, nepoživatelné kousky masa, kosti? A co teprve zbytky od oběda/večeře, které se opravdu nesní, byť je jich minimum? Pokud vás napadají hnědé popelnice na bioodpad a dojídání všeho, něco vám k obojímu povím.

Do hnědé popelnice na bioodpad se rozhodně nemůže házet všechno.

Co tam patří:,

  • ze zahrady: tráva, plevel, listí, větve, kůra, hoblin;
  • z kuchyně: slupky a zbytky ovoce a zeleniny (vyjma kůry citrusových plodů), kávová sedlina, sáčky s čajem, skořápky z vajíček.

Co tam naopak nepatří:

  • z kuchyně: zbytky jídel, oleje a tuky, kůra citrusových plodů, maso, masné výrobky, kosti;
  • jiné: uhynulá zvířata, zemina, pařezy, kořeny.

Za svoz bioodpadu se většinou také platí stejně jako za běžnou popelnici a svoz bývá sezónní, takže to je řešení spíše pro ty, kteří ho vyprodukují opravdu hodně nebo se domluví se sousedy na jedné popelnici dohromady. 

Nu a pak tu máme ještě možnost nakrmit tím vlastní kompost a vlastní zvířata (nebo zvířata v okolí po domluvě s jejich majitelem). Tuto možnost ale zdaleka nemají všichni, zvířatům se nedá dát všechno a také ne všichni chtějí mít mikrokompostér v sídlištním bytě, což je další často doporučované řešení. Pořád ale zbývá odpad z kuchyně, který stejně do kompostu nesmí, hlavně zbytky kořeněného jídla, prošlé uzeniny, odřezky z masa (šlachy) a kosti.  Tak co třeba dojídat co nejvíc jídla? Prostě jím neplýtvat? Koupit a navařit jen to, co opravdu sníme? To je samozřejmě nejlepší řešení, ale ty nestravitelné zbytky pořád zůstávají.

Tady musím ale uznat, že to občas není lehké a od doby, co máme doma nepředvídatelného malého strávníka, s tím prostě bojuju. Nevyhazujeme toho mnoho, protože mě to samotnou dost dráždí, ale něco se stejně nesní. Děti toho totiž jeden den sní za dva a druhý den nesní skoro nic a nedá se to předvídat. Dá se s tím samozřejmě nějak naložit,dá se naučit se s tím počítat, ale občas to dost podkope stravovací plán na ten den i dny příští. Nutit sníst je způsob, na který jsem alergická, takže to u nás doma neprojde. Dojídat za dítě? Jistě, to jde. Kdybych to ale dělala pokaždé, vážila bych už asi 2x tolik. Nechat to dítěti k dalšímu chodu? I to jde, ale musíte si s ním dát totéž, jinak bude loudit to z vašeho talíře a ne vždy zbudou dvě porce. Tohle prostě může být každodenní boj, ať děláte, co děláte. ;)

Nicméně dospělý byl měl umět odhadnout, kolik toho sám sní a kolik toho má nakoupit, aby se mu nic nezkazilo a nemusel nic vyhazovat. Pořád se ale bavíme o domácnostech, kde se vyhazuje daleko méně jídla, než třeba v supermarketech, restauracích a školních jídelnách a i k tomu se vrátím v dalších článcích.

Ještě zpět k těm sáčkům do koše

Vrátíme se ještě k sáčkům do koše. Jsou lidé, kteří zvládnou fungovat i bez nich, protože všechno „hnusné a mazlavé“ prostě spotřebují jinak a do koše hází prakticky jen suchý odpad. Nicméně jsem tu chtěla ukázat, že takhle rozhodně nemohou fungovat všichni, ačkoli by čistě teoreticky mohli. Tu možnost můžete každému ukázat, ale tím to tak akorát končí, protože změna musí přijít od každého jednotlivce. Plošná nařízení čehokoli vzbudí často akorát vlnu nevole a bojkot.

Představují ale sáčky opravdu tak velký problém? Nedají se třeba spálit?

Hlavním tématem tohoto článku jsou sáčky, takže se ještě podíváme na to, jak by se daly na rozdíl od jiných plastových tašek likvidovat relativně bezproblémově. Mikrotenové sáčky se vyrábějí z polyethylenu (PE) s vysokou hustotou a Mikroten je jejich obchodní značka, pod kterou je začala původně prodávat firma Granitol Moravský Beroun. Název zlidověl a používá se dnes obecně pro všechny sáčky z této hmoty. Mikroten patří jednak mezi recyklovatelné hmoty a také mezi ty hmoty, které při hoření uvolňují pouze oxid uhličitý a vodu (dalšími takovými jsou polypropylenu (PP) a polyethylenglykol-tereftalátu (PET)). [Zdroj]

Pokud by se tedy tedy sáčky používaly opakovaně, následně se vytřídily a spálily, zas takový problém by nepředstavovaly. Jenže…

Co u sáčků a igelitek představuje opravdu problém?

Nezodpovědnost jednotlivce, ostatně jako všude.

Když už si musím igelitku koupit nebo se mi do ruky dostane sáček, nějak s ním naložím – uložím ho k opakovanému využití nebo ho alespoň hodím do žlutého kontejneru. Jenže takhle to stále nemá nastaveno každý a pak sáčky létají vzduchem, kde se do nich snadno chytnou zvířata (jako třeba jeden holub) nebo prostě jen vytvářejí nesmyslný bordel.

Za tohle si jako obyvatelé Evropy můžeme sami a můžeme s tím něco udělat. Existuje však mnoho věcí, které ekologové i „ekologové“ dávají za vinu nám, ale za které jako jednotlivci odpovědnost neneseme a hlavně se kterými jako jednotlivci opravdu nehneme. I o těch si něco povíme příště.

Závěrečné shrnutí

  • Sáčků spotřebováváme opravdu hodně, dalo by se říci nesmyslně hodně.
  • Mikrotenové sáčky je možné pálit, aniž by do ovzduší unikal nějaký velký sajrajt. To samé však neplatí pro igelitky a další plasty vyjma uvedených.
  • Igelitek také spotřebováváme hodně, ale skládacích a látkových tašek je k vidění čím dál více.
  • Sáčky a tašky se dají použít víckrát nebo se dají nahradit těmi na více použití.
  • Sáčky a igelitky představují jen zlomek celkové produkovaného odpadu.
  • Papírové tašky nijak moc ekologické nejsou a fungují pouze jako dobrý marketing.
  • Pokud se budeme jako jednotlivci chovat rozumně, nepředstavují ani sáčky ani igelitky ten největší problém, který momentálně jako lidstvo s odpadem máme nebo který nám hrozí.

A nějaké otázky k zamyšlení

  • Je lepší víckrát použitá igelitka nebo jednou použitý sáček do koše?
  • Připadají vám papírové tašky hodně ekologické?

A co bude dál?

Tento článek je, jak jsem několikrát naznačila, prakticky jen úvodní. Dál se budu věnovat problematice zero waste a celkově tomu, kolik jednorázových věcí vlastně běžně používáme (mnohé z nich zcela zbytečně z vlastní pohodlnosti). Na druhou stranu se ale zaměřím i na to, co je jen módní póza a proč někteří lidé nazírají na slovo ekologie jako na něco sprostého.

Budu se věnovat i tomu, že  my jako jednotlivci v porovnání s různými velkými společnostmi a hlavně jistými zeměmi světa jsme jen kapkou v moři vyprodukovaného odpadu.


Mýlím-li se, opravte mě (nejlépe i s relevantním zdrojem, ráda si doplním informace), jinak samozřejmě uvítám jakékoli vaše zkušenosti a názory. :)

 

16 komentářů: „Zamyšlení nad plastem, aneb sáčky, pytle a igelitky

  1. A já ještě naznačím druhou stránku mince, o které nemají normální kupující ani ponětí.
    Pracuji v obchodě 28 let, sáčky , tašky a obalový materiál jsou v měřítku , v čem všem chodí zboží, jen nepatrná a srandovní položka. Jsme malý provoz proti gigantům jako je Globus, Lidl.
    Díky různých směrnicím chodí zboží zavakuované, zabalené a zakurtované. Vše musíme vybalovat, protože zákazníci to chtějí na volno. Jen tímto naplníme kontejner několikrát týdně, nemluvě o každé zabalené šišce, balení párků, uzeného, kdyby tohle někdo viděl, to jsou ty tašky fakt jen prdeček proti skutečnosti, jak se nakládá s obalovým materiálem.
    Když jsem začínala, stačila nám jedna malá popelnice na týden, dneska, raději to ani nebudu psát.
    A to jsme maličkatí, co teprve produkují ti giganti ???

     
    1. Díky za poznatek z praxe. Dlouho už mám pocit, že tomu tak bude. Převáží se všechno možné přes půl země, přes půl světadílu, přes půl světa, takže je jasné, že to musí být zabalené tak, aby to přežilo. Ale jak koukám, úplně stačí naše směrnice a zboží třeba jen v rámci kraje. Vedle toho mi právě brojení proti lidem, kteří si vezmou x sáčků místo jednoho, přijde prostě směšné. Tedy směšné je zejména to, že takovým lidem někteří předhazují, že to oni mohou za to, že se v mořích válí tuny bordelu… No i o tom chci psát dál.

       
      1. Je to skutečně směšné. Daleko větší zlo jsou právě obchody, které nepozorovaně a nekontrolovatelně vyrábí každou vteřinu tuny igelitového obalu, kterým krmí kontejnery a na tím se nikdo nepozastavuje.
        Nikdo to neví, nikdo tohle neřeší.
        Dva pytlíčky navíc pro důchodce jsou k smíchu, až se někdo začne zabývat tímto, to teprve začne fičák.

         
        1. Přesně, právě mám taky pocit, že se řeší to, se je člověk strašný prase, když si jednou za týden koupí igelitku, namísto toho, aby řešili, že ten obchod, kde si ji koupí, denně vyváží x popelnic plastových obalů, nehledě na to, v čem všem je zabalené i jídlo samo o sobě. Třeba nechápu smysl balené zeleniny (okurky, mrkev např.), když se to v tom plastu leda tak zapaří a dřív to shnije.

           
  2. co jsem na domku, tak se na toto téma zamýšlím víc a víc a donutila mě k tomu banalita – vývoz popelnic, takže teď třídím jako blázen a snažím se nemít tolik obalů na vyhození
    Blbé je že Lídl je můj oblíbený obchod, akorát mi vadí že je vše zabaleno, i ta blbá zelenina, která by podle mě měla být na volno (ne všechna, narážím na mrkev:-))
    Máme koupené 2 tašky a ty používáme a co se dá beru na volno a pak mě štve, že mi nutí u pokladny sáček na všechno i když to nechci a já to nechci, protože si doma dokážu vytřít tašku:-)
    ale zrovna o víkendu jsem uvažovala, že si asi vyrobím nebo spíš koupím protože jsem levá jako šavle látkové pytlíky a konečně chlebník na uskladnění pečiva a vyřadím zase nějaké množství sáčků ze života

    Co se týče plastu, tím myslím nápoje v plastu, docela nechápu, proč se zrušily sklínky, mně by nevadilo mít mléko ve sklínce nebo cokoliv a odnášet to do krámu
    My teda „v plastu“ pití nekupujem, jedině když přijde návštěva, protože s manželem jsme zvyklí pít vodu, máme tu dobrou:-)

    No a v poslední řadě jsem ráda že jsem šla do látkových plen, původně z jiných důvodů ale když vidím (protože první týdny po porodu jsem používala papírové pleny) kolik odpadu udělá papírová plena, tak bych si z toho mohla postavit další domek

    ale i tak máme doma rezervy, i když mám pocit že poslední roky si věci všímám a začínám se o to zajímat, říkám si že když začneme u sebe aspoň trošku tak je to v pořádku, není to alibistické? nevím ale vždycky mě trochu napruží když mi někdo řekne že ta trocha nic neznamená a že to chce všechno nebo nic nebo že musí všichni…já si myslím že i ta trocha pomůže…

    ty zaručené zprávy, výzkumy a tak taky „miluju“…setkávám se s tím hodně, přiznám že kdysi jsem měla čas víc o tom všem číst a sledovat ale mě třeba nadzvihne téma pesticidy nebo energie, no nedávno jsem zahlédla zprávu jak si někde vyrobili 80% energie obnovitelné….ale že to nestačí a mají tam energetický kolaps to už neřekli…prostě ta zpráva byla zkreslená, už nevím jak to přesně bylo ale protožre jsem se zrovna o to zajímala, hned jsem si říkala jak se ty zprávy upravují aby to vypadalo na titulce!

     
    1. Do Lidlu také jezdím nejčastěji a ta balená zelenina mě celkem vytáčí. Když chci něco drobného (cibule, brambory), tak si ten sáček vezmu taky (o látkových taky už nějakou dobu uvažuju, tak snad se k nim brzo dopracuju :)), ale proč je sakra zabalená každá okurka? Každý pomelo? Proč jsou zabalený svazky mrkve? Stejně se to akorát zapařuje a najít neorosený balík mrkve je fakt umění…

      Já jsem celkem pro, aby se část nápojů dávala do skla. Dneska jezdí spousta lidí na nákup autem, nikdo z nich si nemůže stěžovat, že je to těžší než plast. Zároveň bych ale nechala klidně i plastovou alternativu a zavedla vracení zálohovaných plastových lahví. V Německu to funguje, nevím, proč to už dávno nemáme taky.

      Neplatí to ale jen pro nápoje. Ve skle by se mohlo prodávat více jogurtů a jiných mléčných výrobků (smetany čerstvé i zakysané třeba). Rýže, těstoviny, fazole a jiné suché potraviny by se třeba daly prodávat v látkových pytlících. Je to celé o tom, že kdyby se chtělo, šlo by to. Je ale jasné, že u všeho to nejde (maso, naporcované sýry a uzeniny a další potraviny) a tam mi zase ten plast tolik nevadí. U těch hygienických potřeb (řadím sem i plenky) je to složitější, i když i tady už důstojné alternativy existují (nebudu to rozepisovat teď, to by dalo na celý článek, který mám ostatně rozepsaný).

      A co se týká toho, jestli to má smysl? Má, ale musí to dávat smysl každému, kdo se do toho pustí. To, co dělám, má smysl pro mě. Nebaví mě chodit tak často se tříděným odpadem? Dělám všechno pro to, abych ho produkovala co nejméně. Přijde mi zbytečné používat jednorázové věci? Hledám řešení na více použití. Vadí mi představa, že celkově produkuju moc odpadu? Snažím se ho produkovat méně. Štve mě zaneřáděné okolí nebo místa, kam ráda chodím? Jdu tam vysbírat odpadky.

      Ale…

      Vadí mi, že končí tuny plastu v mořích? Nenadělám s tím nic, resp. nic moc. Bohůmžel je to tak. Tím, že tady u nás třídím plasty a používám co nejméně jednorázových produktů, nevyřeším ohledně odpadu v mořích prakticky nic. Pokud někdo tvrdí, že Lojza Novák z Horní Dolní může za to, že jsou oceány plné bordelu, protože si kupuje na každý nákup novou igelitku, tak je úplně mimo. Pokud někdo tvrdí, že díky tomu, že se zakážou plastové tyčinky na čistění uší, se sníží i bordel odvážený do moří, je mimo úplně stejně.

      Jo, články ohledně alternativních energií jsou hodně „veselé“…

       
  3. ach jo napsala jsem dlouhý komentář a on se neuložil….a už se mi to nechce psát znovu:-( kam zmizel?!

     
  4. Trefila jsi se mi s tím článkem do noty a těším se na další díly. Tímto tématem se zabývám už delší dobu a začala jsem od sebe. Na nákup pečiva a ovoce začínám používat hadrové sáčky, i když na některé druhy pečiva, které se lepí, to není zrovna vhodné. Učím se nosit vždy aspoň jeden při sobě, jako už léta nosím skládací tašku, abych při nečekaném nákupu nebyla překvapena.
    Když už si igelitovou tašku koupím, používáme ji opakovaně a následně ji použijeme ještě do koše. Což je podle mého takový „ideální“ koloběh.
    Díky tomu, že žiji na vesnici a máme jak zahrádku, kompost i zvířata, tak některý přírodní odpad od nás nekončí v popelnici, ale je navrácen do přírody… Přijde mi to takové intuitivní…
    Větší problém mi přijde nadbytek obalového materiálu v obchodech, především u zeleniny. Někde jsem dokonce viděla vyloupený pomeranč zabalený v krabičce a igelitu. Klepala jsem si prstem na hlavu. Nač to takhle balit, vždyť většina ovoce a zeleniny má svůj přirozený obal….
    Ono je to nejen v obchodem s potravinami. Když na brigádě vybalujeme zboží a já vidím, co je tam zbytečného obalu, tak nevěřícně kroutím hlavou.

    Přiznávám se, že jsem papírové tašky považovala za hodně ekologické, ale sama jsem si je nebrala, protože nevěřím jejich nosnosti. Ale zrovna před pár dny jsem se potom začala pídit a někde jsem si přečetla, co zde píšeš i ty. Že výroba je ekologický náročnější. Nikdy předtím mě to nenapadlo a myslím si, že na tom bude dost lidí podobně. Chybějí nám souvislosti, pozadí získaných informací, které jsou někdy docela obtížně dohledatelné nebo ověřitelné.

     
    1. Ten vyloupaný pomeranč? To jako vážně?! To není možné toto… :O Já si zase pamatuju, že jsem před pár lety v obchodě narazila na předvařená vejce…

      Na vsi to většinou bývá s odpadem z kuchyně jednodušší a opravdu to je celkem intuitivní, jelikož jsem ale značnou část života bydlela ve městě, tak vím, že tam je to s takovým odpadem horší. Vedle toho ale stejně vidím to, co vyhazují běžně jídelny a obchody, a to je úplně někde jinde.

      Když tak uvažuju nad tím, kolik obalového materiálu se kde použije (někdy pochopitelně, jindy ne), tak by mě celkem zajímalo, jestli se někde tenhle materiál používá opakovaně. Něco samozřejmě nejde, protože se to roztrhá, ale co třeba bublinkové/vzduchové výplně, polystyrenové desky apod.? Po tom zkusím zapátrat.

      O těch papírových taškách si to myslí hodně lidí, protože ta mediální masáž byla solidní. Když už člověk není liný a začne informace ověřovat, dost často narazí na to, že buď informace vůbec nejsou, nebo se dají najít informace přesně protichůdné, a pak babo raď… Na něco jen selský rozum nestačí.

       
  5. Tyjo, skvělý článek! Nasdílím ho, zapadá do mého kosmíru hlavně tím, že je prostě střízlivý, žádné výlevy na jednu nebo na druhou stranu. Díky, díky!
    Mě sáčky strašně šťvou, kupí se nám to doma, jsou všude, pořád… Hrůza. Takže jsem měla ekoježíška a mamka mi že zbytků příze naháčkovala síťované sáčky na ovoce a zeleninu a kamarádka mi šije na pečivo ze starých záclon. Tak jsem v omezení obalů udělala velký skok a jsem na sebe teda dost pyšná, neboť jsem se nemohla pořád dokopat. Vlastní tašky nosíme už dlouho, ještě před tím zpoplatněním.

     
    1. Děkuji, to mě těší! :)
      Já se přiznávám, že se k tomu teprve dokopávám, ale já se dokopu. Buď si je ušiju sama z toho, co doma najdu (jen co po stěhování konečně vybalím šicí stroj), nebo si je už brzo koupím. Napřemýšlela jsem se nad nimi dost a chce je to. :)

       
  6. Minulý rok jsem našla blog ženy, která se snaží žít co nejvíc zero waste. Ta si dokonce vyrábí svou vlastní zmrzlinu, aby nemusela řešit dřívka od nanuků. Zkoušela jsem jí taky. Je moc dobrá. Když už nic jiného, aspoň si člověk pochutná.
    A jak tak pročítám její blog, vlastně jsem si uvědomila, jak ekologicky se chovám, když nepoužívám papírové kapesníky. Papírové kapesníky fakt nechápu. Tolik stromů zahyne jen kvůli tomu, aby se do nich člověk dvakrát vysmrkal a vyhodil do koše. Jinak jsem neekologická, jako každý druhý člověk.
    Igelitové tašky my používáme až do úplného roztrhání. Což je docela dlouhá doba. Máme i jednu papírovou a já jí vůbec nemám ráda. Vejde se do ní více věcí, to je pravda. Je širší, je větší a láká k objemnějšímu nákupu. Nicméně mi přijde chatrná a celou cestu domů ji raději nesu v náručí, aby se mi snad neprotrhla cestou. A těch zabitých stromů. To je citlivé téma zase pro mě.
    V roce 2018 jsem ale zmenšila množství použitých igelitových sáčků. A to pouze tím, že jsem zjistila, že když dám svačinu do plastové krabičky, že mi neoschne stejně, jako když ji dám do pytlíku. To jsem si před tím vůbec nedovedla představit.
    Kdysi jsem nějakou dobu byla ve školní jídelně. Měla jsem na starosti špinavé nádobí. Žáci nosí více či méně nedojedené talíře. Vše se to nejdříve musí shrábnout do kýble a pak opláchnout a dát do myčky. Těch zbytků. Jedna paní kuchařka si to brala domů, protože měli prase a tyhle zbytky mu docela chutnaly. Taky jsme do malinkého kyblíčku shromažďovali zbytky masa pro pana školníka, který to měl zase pro svého rotweillera. Takhle jsme šetřili, i když se to snad ani nesmí a mělo by se to správně někam vyhodit. Kdo ví proč, když to tak funguje.
    V komentářích kdosi zmínil supermarkety a to, jaké odpady produkují zase tam. Znám to zase z jiného úhlu pohledu. Teď pracuju ve firmě, kde se balí hnojiva, zimní krmení pro ptáčky, lijové koule, velikonoční osení a podobné kraviny. Všechno v obalech. Odveze se to do supermarketu a co se tam do určité doby neprodá, to nám přivezou zase zpátky. Takovou máme smlouvu. Samozřejmě, když to přivezou, už nemáme ve skladu místo, protože jsou tam zase další výrobky. Samozřejmě, že se to nechá venku zmoknout. Potom, až je na to čas, se to teprve začne přebírat, všechny pytlíky se rozřežou a materiál, který snad zůstal suchý, se zabalí znovu. A nebo hůř. Už máme něco zabaleno v pytlících, ale přijde objednávka na to samé v kýblech. A protože zrovna na skladě nemáme ten výrobek v kýblech, a protože zrovna není žádný takový materiál na zabalení do kýblů, tak se musí rozřezat pytlíky a přesypat do do kýblů. Samozřejmě nám kýble přivezou zpět. Rozlámané.
    My vlastně neuvěřitelné šetříme materiál, ale vyplýtváme neuvěřitelně mnoho obalů.
    A co třeba takové lepení etiket. Papírových etiket na papírovém povoskovaném papíře, od kterého se odlepí a nalepí na pytlík. Taková hromada papírů.
    Takže lidi se někdy i snaží, ale pak jdou do nějaké blbé práce, kde se zpronevěří sám sobě a své vlastní snaze. Asi by se musel změnit celý systém. A se systémem se hýbe těžko. Ono je těžké pohnout i sama se sebou, což potom se sousedy, šéfem nebo systémem.

     
  7. Ja som plast v našej domacnosti zredukovala na. mimimum. Nehovorim že sa nenajde ale stale je vyuzity na maximum. Ked muz ide do obchodu donesie nejake to. pecivo v mikrotene lenze ja ho este 100x pouzijem. Balim si do toho jedlo do prace ci vonku, zbieram do toho odpadky. Ked idem do obchodu vyberam z vrecak a nikdy neberiem nove. Ale chcem poprosit mamu ci svokru aby mi zo starej zaclony usili vrecuska na ovocie a pecivo a uz nebudem potrebovat žiaden mikroten .
    kos na smetie sme zrusili a na odpad z domacnosti pouzivame sacky od cestovin, cukru, muky atd. Ja osobne pijem vodu z vodovodu, caje a moje vlastne domace sirupy takze nevlacim domov ziadne balene vody. Skutocne sa snazime ako sa da, bohuzial, moja svokra ma na plast iny nazor a stale tu zvlaca dzusiky, vyzivy a ine „zdrave“ chutovky plne obalov. Pritom mam spajzu plnu domacich kompotov, vyziv, peceneho caju v niekolkokrat pouzitelnom skle, ktore Ošo miluje. Ale nevadi, teraz budem mat cas byt s malym ja uz opat zredukujeme odpad na minimum. aspon na par rokov

     
    1. Využití sáčků od těstovin (a jiných sypkých potravin) na něco dalšího je super! Já někde četla, že v tom někdo zase dává zamrazit vlastní úrodu. Mohla bych se inspirovat a zkusit je taky na něco dalšího používat. :)

       

Napsat komentář: veruce Zrušit odpověď na komentář