Po nadšení z velice zdařílé akce Svatobor jsme se vydali na další vikingsko-slovanskou akci. Bitva Rogar se konala na zastrčeném místě u Neveklova. Do obce Brdečný vede jediná cesta (úzká pro jedno auto) a naše navigace ji vůbec neznala, takže jsme si udělali kolečko po okolních vesnicích a přemýšleli, jak se tam dostaneme (návod na stránkách akce jsme si jaksi opomněli opsat…). Zatímci jeden pán v Mstěticích nám místo popsání trasy řekl, že můžeme jet kterýmkoliv směrem a že to máme blbý, když nejsme místní, po okružní jízdě přes Neveklov nás paní ve Strážovicích už navedla a my sice pozdě (hodinu po začátku akce) ale přece dorazili na místo.

Rovnou jsme se vydali se skupinou na komentovanou prohlídku tábora. Dozvěděli jsme se (většinou si ale spíš zopakovali, co už jsme věděli) něco o pletení karetek, kovářství, výrobě doplňků, zbraních, zbrojích, idolech a celkově o běžném životě našich předků. Nejlepší byla přednáška o meči u jednoho z účastníků. Na jeho otázku – k čemu je ten meč vlastně dobrý? – všichni odpovídali, že na obranu, na útok a tak nějak se motali okolo toho. Martin tak při nabádání – na co ještě? – nemohl nedodat, že na zabíjení křesťanů :)

Dle programu následovala lukostřelba, kterou jsme promeškali tím, že jsme si pořizovali Perunovu sekeru a růžek s runama. Přišli jsme tedy na soutěž v rozdělávání ohně. Nejlíp to vyřešil následně diskvalifikovaný účastník, který si na místo přinesl trávu zapálenou ohněm z pod blízkého kotle. Další na programu byla rekonstrukce vikinského obřadu – vzývání bohů války. Kněžka nejprve povolala božstva k válečníkům, aby při nich v bitvě stáli, z run vyčetla, jaký osud je v bitvě čeká a poté každému bojovníkovi požehnala jednou runou.

Schylovalo se k bitvě, které počasí nikterak nepřálo. Slunce pražilo a ze stínu pod stromy nás vyhnali s tím, že tam budou létat šípy. Chtě nechtě jsme tedy museli za provaz na rozpálené prostranství. Příběh bitvy vyprávěl o dvou družinách válečníků, jedna přispěchala druhé na pomoc před nepřítelem, pod vlivem medoviny však došlo k roztržce o ženu jednoho bojovníka a potyčky, kdy jeden zabil toho druhého z příchozích válečníků, se rozpoutala bitva.

Po bitvě následovalo vyhlášení výsledků soutěže, kde jsme neměli sebemenší šanci uspět (to kopí jako cena pro vítěze bylo velice lákavé). Otázky pro nás byly lehké i bez nápovědy, kdyby tam však nebyly informační cedule, mohlo to být zajímavější. Těžko říct, kolik lidí by na ně potom odpovědělo správně :)

Na závěr nesměly chybět kruhy zrady a výpad bojovníků na diváky.

Stejně jako po Svatoboru jsem se i zde vydali po skončení domů. Tentokrát jsme neměli k dispozici stan, jinak bychom zústali i na druhý den přes noc (a viděli bychom dobový pohřeb, alespoň dle fotek se hranice s nebožtíkem v noci opravdu zapalovala). Akce to byla povedená i tak a už se těšíme na další v podobném duchu :)