Marie Fikáčková | Zdravotní sestra ublížila miminkům, vadil jí dětský pláč

„Obviněná Marie Fikáčková dne 23. února v dopoledních hodinách v oddělení porodnice v Sušici úmyslně novorozené holčičce Proserové, 20 hodin staré, pomačkala hlavičku. Ta na následky tohoto násilného jednání druhý den zemřela. Téhož dne v dopoledních hodinách několikrát udeřila do hlavičky Hanu Hamelbauerovou, která rovněž dne 25. února 1960 v osm ráno zemřela na následky tohoto vykonaného násilí.“

V únoru roku 1960 došlo v sušické nemocnici k úmrtí dvou miminek. Pitva zjistila, že holčičky ve věku 20 hodin a 5 týdnů zemřely násilnou smrtí. Oběma někdo zmáčkl hlavičky tak, že jim způsobil poškození mozku, jedna z nich navíc měla zlomené obě ruce. Čtyři dny od úmrtí policie přišla přímo na oddělení zatknout zdravotní sestru Marii Fikáčkovou, která onoho dne sloužila. K činům se přiznala.

Marie Fikáčková – oblíbená a pracovitá sestřička

Marie Fikáčková (roz. Schmidlová) se narodila v roce 1936 v Sušici. Pocházela z nemajetné rodiny, která se i po válce hlásila k německé národnosti. V domácnosti s násilnickým otcem alkoholikem neprožila příliš šťastné dětství, s matkou si nerozuměla. V roce 1955 vystudovala Střední zdravotní školu v Klatovech s velmi dobrým prospěchem. Po škole nastoupila do sušického Ústavu národního zdraví a roku 1957 se z ní stala zdravotní sestra na novorozeneckém oddělení sušické nemocnice. Pracovitá a oblíbená sestřička šla ostatním příkladem a uvažovalo se dokonce o jejím povýšení do funkce vrchní sestry. Místo do vyšší funkce však putovala k výslechu. Fikáčková pak vypověděla, že na novorozenecké oddělení nastoupit nechtěla. Práci přijala jen proto, že byla ujištěna, že její přeložení je pouze dočasné.

O zatčení oblíbené sestřičky se ihned dozvěděl širý kraj a začaly se šířit i nepodložené informace o počtu jejích obětí i o způsobech, jakými dětem ubližovala. Ne že by snad to, co miminkům provedla, nebylo strašné samo o sobě, lidé si však vyprávěli o tom, jak Fikáčková jistojistě novorozencům do hlav a očí vpichovala jehly. Všechna úmrtí novorozenců a kojenců pak samozřejmě přičítali jí.

Dětský pláč v ní vyvolával záchvaty vzteku

Výslech trval téměř 6 hodin. Fikáčková sama přiznala, že dne 23. února na porodním oddělení sušické nemocnice úmyslně pomačkala hlavu a zlomila obě ruce ani ne den starému novorozenci. Téhož dne opakovaně bouchala do hlavičky i 5týdenní miminko. Oběma způsobila vážná zranění, kterým miminka podlehla. Fikáčková dále uvedla, že ublížila dalším asi 10 novorozencům, kteří dle jejích slov přežili.

Vyšetřovatelé samozřejmě sami zjišťovali, zda v době služby zdravotní sestry Fikáčkové nedošlo k dalším podezřelým úmrtím nebo nehodám na oddělení. Po důkladném prostudování zdravotních záznamů, pitevních protokolů a rozpisu služeb lékařů a sester dospěli k závěru, že za žádným dalším úmrtím Fikáčková nestojí, resp. že se všechna úmrtí dají vysvětlit i jinak než jako následek úmyslného násilného jednání. Zjistilo se však, že má na svědomí dvě ublížení na zdraví, která se přičítala běžné manipulaci s novorozenci (vážení, přebalování a rozvoz na pravidelné kojení rodičkám).  

Natržení ouška

Důvodem pro její nepochopitelné chování k bezbranným dětem byl jejich pláč. Přímo uvedla toto:

“Bití dětí jsem dělala v době, když jsem měla dostat menstruaci, anebo v průběhu menstruace, neboť mě rozčiloval pláč dětí, což ve mně vzbudilo úplnou nenávist k dětem.”

Dětem ubližovala v afektu poté, co jejich pláč nedokázala utišit. Jak se sama přiznala, udeřila by i vlastní dítě, pokud by ji svým křikem podráždilo. Naštěstí zůstala bezdětná. Při výslechu ještě uvedla, že ji terorizoval mentálně postižený bratr a násilnický soused, což se na jejím psychickém stavu mohlo také podepsat.

„Novorozené dítě jménem Jana Motyková začalo křičet, což mě rozčílilo do té míry, že jsem se obrátila k boxíku, levou rukou jsem sáhla na vodovod, abych uvařila vodu, a pravou rukou jsem uchopila dítě za pravý ušní boltec a prudce trhla… pak jsem spatřila, jak za pravým ušním boltcem se řine krev… Rozhodla jsem se, že budu tvrdit, že ke zranění došlo tím způsobem, že jsem dítě vzala s peřinkou, přičemž jsem omylem uchopila i ouško, které jsem potom natrhla…“

Vzhledem k jejímu jinak vzornému chování její “nehody” nevzbuzovaly podezření. Za natržené ucho byla pouze slovně napomenuta primářem. Dalšímu dítěti zlomila ruku, to však primář považoval za zranění způsobené při porodu.

Mačkání hlavičky

Toho dne, kdy vážně ublížila novorozené holčičce, měla na starosti už 14 nebo 15 dětí a hromadu plen k žehlení, k tomu jí přidělili další dvě miminka – chlapečka a holčičku. Chlapečka od jejího běsnění zachránilo to, že se neprojevoval křikem, holčička však ano, což u Fikáčkové spustilo další záchvat zuřivost a miminku ublížila. Aby ji utišila, silně jí stiskla hlavu.

„Při stisknutí hlavičky Prosserové jsem cítila, jak se mi prsty boří do hlavičky, ale necítila jsem v tomto okamžiku žádné praskání lebečních kostí, pouze jsem cítila, že hlavičku mačkám a že tato povoluje. Po krátkém rozrušení jsem se uklidnila a pracovala jsem dále ve skládání plen na inspekční místnosti.”

„Necítila jsem při mačkání praskání lebečních kostí, ale byla jsem si vědoma, že to bude mít následek. Toto jsem si uvědomila, ale bylo již pozdě. Tento můj čin, který jsem provedla s děckem Prosserovou, jsem nikde nehlásila ani jsem to neoznámila lékařům.“

Teprve o několik hodin později řekla lékařům, že novorozeně má „nožky nepatrně chabějící“. Ti však už o jeho život bojovali marně.

Trest smrti

Soudní znalci ji shledali příčetnou se sklony k depresi, hysterii a nekontrolovatelným záchvatům vzteku. Za dvojnásobnou vraždu jí soud vyměřil trest smrti. Verdikt si vyslechla 7 měsíců po zatčení a dalšího půl roku čekala na vykonání rozsudku. Ve věku 24 let byla dne 13. dubna 1961 popravena v pankrácké věznici.

Bulvár jí přičítá daleko více obětí

V roce 2007 připomněly její činy bulvární média, která jí přičítala nejméně 10 vražd a dále nezjištěný počet ublížení na zdraví s trvalými následky v podobě mentálního postižení a předčasných úmrtí. Bulvár si zřejmě přibarvil statistiky úmrtí novorozenců v důsledku dětské obrny. Epidemie této nemoci se v Československu v 50. letech minulého století objevovala v pravidelných intervalech a na její následky umíralo až 1 novorozeně z 12. Kolovaly také informace o tom, že Fikáčková může stát za smrtí nejméně 10 miminek, u kterých nebyla provedena pitva. Pitva zemřelého dítěte však musela být ze zákona provedena už tehdy. Ve chvíli, kdy patolog dospěl k podezření, že dítě zemřelo násilnou smrtí, přizval k pitvě soudní patology, jejichž účast byla povinná. Závěry bulváru tedy měly za cíl pouze vyvolat senzaci, tak jak to ostatně mají tyto plátky ve zvyku.

Zdroje informací a zajímavé články k tématu: wikipedia.org | kriminalistika.eu | ceskatelevize.cz | zpravy.idnes.cz | zpravy.idnes.cz 

Fotky pochází z idnes.cz