Hradiště Velké šance se nachází na jižním konci Mostů u Jablunkova při vedlejší cestě na Čadcu (nedaleko hraničního přechodu Šance, přesně zde). My jsme na něj narazili prakticky náhodou, když jsme hledali místo k zaparkování před cestou na blízké kamenné koule v Megoňkách.
Velké šance byly součástí Jablunkovských šancí a stála zde jejich hlavní pevnost. Jablunkovské šance přestavovaly pás opevnění proti Turkům v Jablunkovském průsmyku – podél slezské zemské hranice. První předpokládané opevnění v těchto místech se předpokládá již ve 14. století. S jistotou zde stálo v první třetině 16. století, kdy hrozil vpád tureckých vojsk. O století později je rozbořili Uhrové a vzápětí byly urychleně opraveny pro hrozící vpád švédských vojsk. V průběhu 17. století došlo opět k poškození, opravám a následně k prohlášení za zemskou pevnost se stálou posádkou. Útoky uherských povstalců se odtud odrážely jak v druhé polovině 17., tak začátkem 18. století. V první třetině téhož století zde vznikla pevnost s hvězdicovitým půdorysem, kasárnami a sklady. Valy a příkopy byly při té příležitosti zpevněny.
Našlapáno: cca 3,5 km
Našlapáno: 4 km
Našlapáno: cca 7,5 km
Jak napovídá posledních pár článků, jeden zářijový týden jsme strávili v Beskydech. Dovolená nám začala dosti zajímavě. Já jsem cestu absolvovala během žlučníkového záchvatu, který se připomínal ještě další dva dny na místě (tedy i během výšlapu na první kopec), vedle toho se v naší výpravě objevila střevní chřipka, (za kterou mohlo zelí v níže zmíněné restauraci). Jenže my jsme nevolnostem a bolestem vyhlásili boj a těch deset dnů jsme si v rámci možností užili i tak (tipy na výlety naleznete dále v článku :)).
Našlapáno: cca 13 km
Vyrazili jsme od konečné autobusu v Komorní Lhotce po modré směrem k náměstí a následně po žluté. Cesta nejprve klesala, následně se táhla po sluníčku po rovině a teprve po skoro čtyřech kilometrech začala stoupat. Cestou nás však provázelo ostré sluneční světlo, takže se nám po asfaltce dobře nešlapalo a těšili jsme se z každého kousku stínu.
Našlapáno: cca 10 km
Našlapáno: cca 7 km
Godula a její okolí je mi důvěrně známé od raného dětství, takže jsem se s chutí vydala na místa, která jsem naposledy navštívila před cca 12 lety. Okruh jsme začali v Komorní Lhotce na konečné autobusu. Po modré vyrazili k rozcestí a dále po zelené vyrazili po asfaltce do kopce. Pohodové mírné stoupání i se šestikilovou zátěží v šátku :) Celkem rychle jsme se dostali k rozcestí Ropičník a cestou se kochali výhledy na částečně zasněžené okolní hory.