Jama Jezerina (nebo též Pečina v Borštu) je menší krasová jeskyně ve Slovinsku. Nachází se mezi Obrovem a Gradiščem pri Materiji asi 12,5 km jihozápadně od Ilirske Bistrice. Jedná se o volně přístupnou, avšak nikoli turistickou jeskyni. Pro vstup je nutná znalost bezpečného a nedestruktivního pohybu v jeskyních a běžné vybavení pro pohyb v mokrém a blátivém prostředí.

• Nutná výbava: kombinéza, přilba, čelovka nebo jiná svítilna, rukavice, gumáky
• Nutné znalosti: bezpečný a nedestruktivní pohyb v jeskyních
• Nutné lezecké vybavení: žádné

Velký rozdíl mezi turistickou a neturistickou jeskyní

Do Slovinska jsme se mimo jiné vypravili právě i za jeskyněmi. Po několika osobních zkušenostech s běžnou prací jeskyňářů, kdy se návštěva jeskyně diametrálně odlišuje od pohybu po vybetonovaných chodnících v těch turisticky přístupných, jsme věděli, že nás mufloní návštěvy neuspokojí, a to ani v případě těch skvostů, jakým jsou třeba Škocjanske jame. Ostatně právě po jejich návštěvě jsme ještě ten samý den zamířili sem, abychom si z té turistické rychlonávštěvy spravili chuť. Ve Škocjanských se nesmí fotit a celá prohlídka utíká jak na běžícím pásu. U všeho zajímavého se zastavíte jen na chvíli. Před sebou vidíte předchozí výpravu, na záda vám dýchá výprava další (chodí se po 10 minutách). Vše je osvětlené, vybetonovanému chodníku a schodům nechybí zábradlí. Fascinující atmosféru toho místa nemáte šanci si naplno užít. Podrobnosti chystám do shrnujícího článku o Slovinsku, samostatný článek nemá bez fotek smysl.

Tak vypadá běžná turistická jeskyně. Ta neturistická je úplně o něčem jiném. Světlo si nesete pouze vlastní, počítáte s pohybem v mokrém a blátivém prostředí. Místo dokonale rovných chodníčků se pohybujete po přirozeném povrchu jeskyně, který má do rovného zpravidla hodně daleko. V některých částech musíte počítat s plazením nebo překonáváním jinak náročných úseků (výškový rozdíl, menší jezírka, římsy apod.). Zároveň musíte myslet na to, že v žádném případě nechcete poškodit krápníky, kdy i ty nejmenší vznikaly desítky a stovky let. Samozřejmostí jsou tedy jednak rukavice, protože lidský pot je spolehlivě ničí, jednak opatrnost, abyste nějaký nesejmuli třeba přilbou při plazení. Otázku bezpečnost načnu už jen pro úplnost. Venku by měl zůstat nejméně jeden člověk pro případ problémů, dovnitř by měli jít alespoň dva, pokud není možné zůstat s tím venku na doslech po celou dobu. Do neturistických jeskyní se nedělají solo výpravy.

Jezerina by u nás volně přístupná nebyla

Ale zpátky k Jezerině. O jeskyni jsme věděli díky geocachingu a s návštěvou jsme počítali dopředu. Jeskyňáři ji prozkoumávali zejména v 70. letech minulého století, objevena byla ale mnohem dříve. Podle nápisů na konci jeskyně to bylo přinejmenším v polovině 19. století. Jezerinu tvoří několik na sebe navazujících komor o celkové délce 244 metrů, hloubka činí max. 21 metrů. Při přechodu z komory do komory jsme se museli v jednom místě plazit, v dalším překonávat třímetrový terénní skok. Vše šlo překonat při vší bezpečnosti i bez jištění, a to i s naším dítkem.

Z krasové výzdoby najdete v Jezerině takřka vše – různě velké stalaktity, stalagmity, stalagnáty, brčka i záclonky. Jeskyně s tak bohatou výzdobou by u nás byla buď nepřístupná, nebo přizpůsobená davové turistice (betonové chodníky, zábradlí, schody, průvodce, osvětlení a tak dále).

Obdivováním té krásy jsme strávili dvě hodiny, ale kdybychom ten den nespěchali, vydrželi bychom tam mnohem déle.

[Show slideshow]

1 2 ►

Slovinsko 2023