Hory, rozhledny, skály, jeskyně, zříceniny, zajímavosti
Mezi dvěma křídly budovy Národopisného muzea (Néprajzi Múzeum) na okraji Městských sadů (Városliget) v Budapešti stojí na rozpraskané zemi památník v podobě mnoha hranolů, které se v jedné části slévají do jednolitého masivu, z výšky mají tvar klínu. Ne pro nic za nic se toto místo jmenuje Ötvenhatosok tere, tedy náměstí Šestapadesátého, památník totiž připomíná maďarské protikomunistické povstání v roce 1956. Myslím, že není od...
Opravdu poslední zastávka i článek z naší jednodenní cesty do Budapešti – večerní náměstí Hrdinů, tedy Hősök tere. Náměstí se nachází u Městského parku (či Městských sadů) na konci Andrássyho třídy (Andrássy út), která začíná v centru. Právě pod touto ulicí byla před 130 lety vybudována první linka budapešťského metra (M1, žlutá). U náměstí se nachází stejnojmenná stanice této trasy. Náměstí Hrdinů jsme toho dne...
První část naší budapešťské výpravy jsme se motali v centru u Dunaje, kde jsme se prošli podél Parlamentu (Országház), zastavili se u památníku zvaného Boty na břehu Dunaje (Cipők a Duna-parton) a prohlédli si Széchenyiho řetězový most (Széchenyi lánchíd) – nejstarší most v Budapešti. Trasa nakonec dala celé dva kilometry, člověk by to ani neřekl, protože jsme se subjektivně skoro nehli z místa. Nikde jsme...
Ze středního Slovinska jsme vyrazili na sever k Drávě a cestou nás zaujal Rudar Prometej – kovový Prometheus shlížející na město Trbovlje a celé údolí. Po překonání velice kopcovitého terénu jsme se octli pro změnu v údolí říčky Trboveljščice, která protéká těžařským městem Trbovlje a kousek pod jeho jižním cípem se vlévá do Sávy. Kopce, byť ne nijak závratně vysoké, se tyčily nad námi a...
Památník či pomník operace Anthropoid se nachází v Praze v těsné blízkosti ulice V Holešovičkách v tzv. kobyliské zatáčce, přesně zde. V těchto místech došlo přesně před 78 lety (27. května 1942) k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V nedalekém podchodu najdete nástěnné malby připomínající tuto událost a v okolí pak ulice pojmenované po Gabčíkovi, Kubišovi a Valčíkovi. Památník operace Anhtropoid Tento památník...
Na Ještěd jsme vyrazili z Výpřeže (placené parkoviště), Mohyla letců se nachází prakticky při cestě, takže jsme ji nemohli vynechat. Našlapáno: cca 5 km Stoupání: cca 280 m Náročnost: mírná Okruh: ne – tam a zpět Trasa: zde Dodnes je mi z našeho “mastňáckého” výstupu smutno. Původně jsme chtěli vyrazit z Kryštofova údolí (odkaz vede na mé fotografie místních viaduktů) pěkně po svých až nahoru....
Komplex koncentračního tábora Osvětim tvoří tři tábory – kmenový, Březinka a Buna. Já jsem navštívila prostory prvních dvou. Konečně se tedy dostávám k popisu samotné Osvětimi dnes. Už se tu objevila zmínka o Pochodu živých, v rámci kterého jsem se na toto místo podívala a psala jsem i o zvěrstvěch, která se tam děla (část 1 a část 2). Kmenový tábor Většina z tamějších baráků...
V sobotu jsme se vydali na náš první výlet autem. Tentokrát jsme nebloudili a v pohodě dorazili do Senohrab, odkud jsme měli naplánovanou dvoukilometrovou procházku do Hrusic. Ani pěšky jsme nezabloudili, ačkoli jsme šli jinudy, než bylo původně v plánu a na minutu přesně stihli poslední prohlídku. Ostatně nikdo krom nás tam nebyl, takže by se asi nic nestalo, kdybychom přišli později :) Muzeum –...
Na pražském Petříně se od roku 2002 nachází pomník obětem komunismu. Najdete ho přímo u tramvajové zastávky Újezd, prakticky se jedná o pokračování Vítězné ulice za mostem Legií. Památník vytvořil český sochař Olbram Zoubek ve spolupráci s architekty Zdeňkem Hölzlem a Janem Kerelem. Sochy postav se od sebe liší mírou “poškození”, což symbolizuje postupné chátrání člověka pod psychickým i fyzickým terorem, jemuž byli vystavováni zejména...
Jak jsem před dvěma měsíci psala, po 67 letech se pomníku dočkali Kubiš, Gabčík a 293 Čechů, kteří jim nějakým způsobem pomáhali. Stojí v tzv. kobyliské zatáčce, kde Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem 27. května 1942 zaútočili na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Jel s námi člověk, který to peklo v Mauthausenu zažil na vlastní kůži. Po přečtení vzpomínek Václava Václavíka jsem si uměla představit, jak to tam asi vypadalo. Je ale pravda, že úplně to nemůže pochopit nikdo, kdo to nezažil. Já jen obdivuju sílu těch lidí, co přežili, protože ta neskutečná síla je v nich vidět ještě teď. Pán, co byl s námi, je toho jasným...