Když jsme posledně navštívili Beskydy, vydali jsme se na dva vrcholy na česko-slovenských hranicích s podobným názvem, a sice na Sulov (943 m n. m.) a Súľov (903 m n. m.). Oba se nacházejí nedaleko turisticky oblíbené lokality zvané Bílý kříž a nejčastěji se sem chodí z Visalají. My se na oba kopce vydali už podruhé, tentokrát ze Starých Hamrů, konkrétně z Černé.
Vzdálenost: 20 km
Stoupání: cca 440 m
Náročnost: mírná/střední
Okruh: ne, tam a zpět
Mapa: zde
Od parkoviště k Pařezové studánce
Ještě nedávno bych nad námi nechápavě kroutila hlavou, proč jsme zvolili asfaltovou cyklostezku namísto vedle značené zelené turistické trasy. No jo, cestou se nacházelo hned několik kešek, je to tak. :) A ano, kroutím nad námi hlavou i teď.
Kousek od rozcestníku Černá se dá zaparkovat a už není potřeba jít kus po silnici, abyste se dostali k turistické trase. Hezká cesta to ale není a nemůžu ji doporučit. Ačkoli jsme narazili na několik zákazů vjezdu, co pár minut jsme někomu uskakovali skoro do příkopu. Těšily nás ale krátké zacházky do lesa a ke studánkám. Navíc nás dopředu hnala vidina toho, že si nahoře na Súľově slaníme Vlčí skálu. To jsme ale žel vlivem nasčítaných drobných zdržení nestihli.
Nejdřív Sulov a rozpadající se turistické zařízení
Cesta celou dobu stoupala jen mírně, teprve úsek nedaleko Súľova se dá nazvat alespoň trochu náročným. Čím jsme ale byli výše, tím hezčí se zdála příroda okolo. Párkrát jsme zašli i mimo cestu a rozhodně to stálo za to.
Tohle je foceno ze stejného místa, fotky ale dělí pár hodin. Ten samý výhled mě zaujal už při naší poslední návštěvě těchto míst, ale světelné podmínky tehdy nedovolily jej solidně vyfotit.
Na Sulově chátrá rekreační zařízení, ale zdálo se, že alespoň hospoda v (bývalém) hotelu Kysuca trochu žije. Dovnitř jsme ale nešli, tak nedokážu posoudit, jak to s ní je doopravdy. My se na odpolední kafe stavili na české straně v místním malém přístřešku s občerstvením. Výstup do kopce nad něj ale doporučuji, jsou odtud pěkné výhledy.
A pak Súľov jinou cestou než posledně
Pak nás ještě čekal výstup na ten druhý Súľov, ten jsme si nemohli nechat ujít. Z této strany jsme na něj minule nešli a musím říct, že ač je to cesta celkem drsná (ale naštěstí dost krátká), stojí za tu námahu. Hezky se vám totiž otevře výhled na královnu Beskyd – Lysou horu.
Pak už nás čekalo jen dalších 10 km po asfaltu zpátky k autu. Jen škoda toho slaňování, to mohla být dobrá tečka za celým výletem. Ale co, až tam vyrazíme příště, tak už si to nenecháme ujít.
Právě tuto část Beskyd vůbec neznám, dokonce ani název Sulov, i když jsme kdysi dětem koupili použité lyže Sulov, nic mně to neříkalo.
Je pravda, že tato část Beskyd je taková zastrčená, ale přesto jsem měla pocit, že na Bílý Kříž míří od Visalají davy, tak kdoví. :)
V téhle části Beskyd jsem ještě nebyla, ale název Sulov je mi povědomý… Ukládám si na tip na výlet na příští rok! :)
Možná znáš Súľovské skály u Bytče, ty jsou zase ještě někde jinde, rádo se to s nimi plete. :)