Slovanské názvy měsíců – leden

Český leden vychází z kořene led-, z praslovanského základu ledъ. S tímto kořenem se setkáme ve staré polštině – ledzień či ve slovinštině – lednik (zast.). S kořenem led- se setkáme mimo jiné i v litevštině (lẽdas – led) nebo lotyšštině (ledus – led).
Existuje rovněž staročeské slovo hruden (praslovanský kořen grud), které reflektovalo vznik (sněhových) hrud v tomto měsíci.

Polský styczeń (zast. tyczeń) pravděpodobně pochází ze slova tyki, styk, stykać się a označuje tak přelom roku (styk starého a nového). Se stejným kořenem se setkáváme i v kašubském stëcznik. Praslovanský základ tъknoti (tlouci, tlačit, strčit) můžeme potkat např. i v lotyštině (tūcīt – zapichovat)

Běloruský студзень vychází ze slova студзёны, což znamená chlad. I ruské nářečí zná [studen´]. Původ se nachází v praslovanském přídavném jménu studenъ souvisejícím se slovesem styděti (sę) (došlo zde k významovému posunu ze stydět se na stydnout).

Ve staré slovinštině, staré bulharštině, i staré a rovněž lidové ruštině a také v ukrajinských nářečích se prvnímu měsíci v roce nazývá/nazývalo prosinec. Slovinská nářečí znají mj. výraz prozimec, prezimec, prosenec, sredozimen + sredozimec (= měsíc uprostřed zimy) a zimec, ukrajinská pak [prozymec] i [prosynec]. Dolnolužicky se leden řekne wezymski, což prakticky znamená měsíc jdoucí v zimě. Významu slova zima se věnoval předchozí článek.
Jedna teorie o původu výše uvedených slov uvádí, že se jedná pouze o hláskové změny (m a n, e a i). Jiné pak tyto skupiny slov rozdělují a přikládají jim každé jiný původ. Jeden z výkladů slova prosinec uvádí přídavné jméno siný (praslovansky sinь – tmavošedý) či sivý (praslovansky sivъ – šedý, sivý). V obou případech by se mohlo jednat o popis oblohy málokdy ozářené slabým sluncem. Příbuzné těchto základů najdeme i v litevském šyvas (bělavý, plesnivý).
Dalším možností je sloveso prositi, známé i litevštině – prašyti (prosit) či lotyšštině – prasit (prosit). Původ je praslovanský – prositi (prosit) a slovo jako takové nalezneme snad ve všech slovanských jazycích.

Slovinština užívá dále název snežnik (z podst. jm. sneg – sníh) z praslovanského sněgъ, toto slovo znají prakticky všechny slovanské jazyky a setkáme se s ním i např. v litevském sniegas (sníh).

Kořeny ledna v zámuřštině – sečén, ukrajinštině – січень a chorvatštině – siječanj mohou mít dvojí význam. Jednak se uvádí štípání (sekání) dřeva pro zátop, druhak pak popis bolesti, kterou způsobuje mráz (v češtině obdobně říkáme, že mráz pálí/štípe). S podobnými výrazy se setkáme i v běloruských nářečích, staré ruštině, staré makedonštině a staré slovenštině (veľký sečeň). S podobným názvem se setkáme i názvu prosince/ledna v litevštině – siekis. Původem je praslovanské sloveso sěkti, které známe z češtiny (sekat), slovenštiny (sekať), polštiny (siekać) a mnoha dalších slovanských jazyků. Příbuzné najdeme ale i v litevštině – išsekti (vyřezat, vysekat) či latině – secāre (řezat, sekat).

Ukrajinská nářečí užívají [ljutyj], se základem znamenajícím krutý (zřejmě mráz), pocházejícím z praslovanského ljutъ (krutý). S tímto kořenem se však častěji setkáváme u února.

Zajímavým a ojedinělým výrazem je hornolužický wulki róžk, který vznikl jako označování doby shazováním jeleních parohů. Zajímavé je, že stejný název nalezneme i v litevštině, kdy se leden řekne také didysis ragutis – velký roh. Róžk má původ v praslovanském a všeslovanském slově rogъ (roh). Opět můžeme uvést i souvislost s litevským ragas (roh) či lotyšským rags (roh).

Dalším takovým je jihoslovanský výraz koložeg/koložek, bulharsky [kolog]. Význam je patrně takový, že silný mráz v lednu nutí topit i kůlem. Tento výraz převzala i albánština jako kollozhek (leden). První část slova pochází z praslovanského kolъ (kůl), druhá pak z praslovanského žegti (hořet).

Slovinština zná i číslované názvy měsíců a leden nazývá mmj. jako prvnik. Dále se můžeme setkat s výrazem novoletnik, který jednoduše vyjadřuje nový rok. Stejný význam má dolnolužický zachopny mjasec, kdy se jedná o stejný kořen jako ve slovese zachopiś (začít) se základem v praslovanském chopiti (chytat).

Ve slovinštině najdeme i pojmenování mali božičnik, které souvisí se zimním slunovratem/Vánocemi. Označuje tedy období po těchto svátcích, do něhož ještě z části spadají (prosinec pak nese název veliki božičnik).

Leden napříč slovanskými jazyky:

polsky: styczeń, tyczeń (zast.)
kašubsky: stëcznik

bulharsky (zast.): Сечен
zámuřsky: sečén
rusky (zast.) сечень
ukrajinsky: січень
chorvatsky: siječanj
rusínsky: сiчень, сьічен, січен

hornosrbsky: wulki róžk

dolnosrbsky: wezymski
slovinsky, bulharsky (zast.), rusky (zast., lid.): prosinec
slovinsky (nář.): prozimec, prezimec, prosenec, sredozimen, sredozimec, zimec
ukrajinsky (nář.): [prozymec], [prosynec]

srbsky (zast.), makedonsky (zast.): коложег

polsky (zast.): ledzień
slovinsky (zast.): lednik
polabsky: lede

bulharsky: [kolog]
makedonsky: коложек

bělorusky: студзень

slovinsky: snežnik

ukrajinsky (nář.): [ljutyj]

Zdroje informací: wikipedia v mnoha jazykových verzích, slovníky