Pronájem bytu od slušného majitele – vzácnost dnešní doby

Jednoho dne jsme se rozhodli, že už toho hnusného pražského rozšířeného centra máme plné zuby a že nastal čas se poohlédnout po bytě v klidných čtvrtích po okrajích tohoto velkoměsta (jak jsem psala dříve – v Praze se nežije blaze). První krok byla blbost z naší strany. Pochybení nepopírám, nicméně bych opravdu nečekala to, co následovalo. Výpověď z bytu jsme tedy podali a měli za to, že 2 měsíce výpovědní doby budou dostatečnou rezervou. Nabídek tou dobou bylo všude dost. Nu a tak půlrok obepisování, obvolávání a obíhání bytů začal. Na pronájem bytu od slušného majitele jsme čekali více než půl roku. 

Během doby, kdy jsme ještě bydleli v předchozím pronájmu, jsme nenašli nic. Opravdu nic. Některé nabídky přicházely v úvahu, ale buď byly ihned pryč, nebo byly k nastěhování až za delší dobu (tedy v době, kdy jsme doufali, že už budeme přestěhovaní). Dva měsíce uběhly jako voda a my se stěhovali k rodičům jednoho z nás, jinou možnost jsme neměli. Jejich byt jsme okupovali (a to doslova, neboť nacpání se někomu do obýváku s veškerými věcmi a nábytkem se jinak nazvat nedá) přibližně 4 měsíce, které jsme strávili dennodenním hledáním bydlení.

Proč jsme tak dlouho nic nenašli? Kvůli majitelům a jejich nesmyslným podmínkám, které v tomto článku shrnu. Samozřejmě to nejsou všechny navštívené, některé nám prostě byly vyfouknuty před nosem, v jiných se nám něco nepozdávalo (třeba absence vchodových dveří apod.).

Trvalé bydliště si nepřejeme

Nový občanský zákoník sice udává, že si každý může na adrese, kde platí nájem, zařídit trvalé bydliště bez souhlasu majitele, realita za ním však dosti pokulhává. V případě každého navštíveného bytu k pronájmu jsme se na možnost trvalého bydliště jen tak mimochodem zeptali. Kromě toho posledního, do kterého jsme se nastěhovali, s tím měli všude problém. Zákoník nezákoník. Ptát jsme se nemuseli, ale zase jsme nechtěli riskovat ukončení smlouvy z jiného nesmyslného důvodu jen kvůli tomu, že jsme si tam trvalé bydliště nahlásili (městský úřad tuto skutečnost majitelům samozřejmě oznamuje).

Platba v hotovosti bez stvrzenky

Jedna majitelka v jisté pražské okrajové čtvrti měla velice zajímavé představy o placení nájmu. Vyžadovala jej v hotovosti, což by takový problém nepředstavovalo. Na náš dotaz ohledně stvrzenky však odvětila, že žádné potvrzení o přijetí částky vystavovat nebude. Něco takového jsme samozřejmě nepřijali. Mohla by nás ze dne na den vyhodit s tím, že jsme jí už 3 měsíce nezaplatili nájem, a my bychom neměli v ruce nic, čím bychom mohli dokázat opak.

Nelíbil se vzhled, aneb už je “obsazeno”

Majitel má samozřejmě právo pronajmout svůj byt, komu chce. Pokud se mu nájemce nelíbí, je to jeho věc a má právo ho odmítnout. Tady nás naštvalo pouze neférové jednání. Majiteli jsme se nezamlouvali (přitom vypadáme jako celkem normální lidi :)), takže se po návštěvě začal kroutit a mlžil. Nakonec jsme od něj dostali zprávu, že má jiného zájemce, který mu už složil zálohu, což vůbec neodpovídalo jeho chování při prohlídce. Naše podezření, že je v tom něco jiného, jsme si jen tak pro zajímavost ověřili zaslaným dotazem z jiného e-mailu, zda je možná prohlídka. Do hodiny od přijetí odmítavé odpovědi bylo na tento dotaz odpovězeno, že to možné je.

Zlost na nás za to, že předchozí nájemce zničil byt

U jednoho bytu s námi majitelka jednala dosti podivným způsobem. Její byt byl po částečné rekonstrukci, kterou si vyžádala činnost předchozího nájemce. Ten počmáral stěny logy a nápisy fandícími jednomu fotbalovému (nebo hokejovému?) klubu, poničil trvalé vybavení bytu a nadělal bordel ve sklepě. Koho by to nenaštvalo, ale vybíjet si zlost na dalším potencionálním nájemci? Osočovat nás, že to tam jistě také takhle zničíme? Tak si někdo přestavuje jednání s de facto obchodním partnerem? My si to představovali jinak a ani nás nenapadlo o tomhle bytě uvažovat.

Hovadiny ve smlouvě

V jednom případě jsme se přesvědčili, že ani s lehkou protekcí se nemusí pochodit dobře. Už jsme měsíc nebydleli, nemohli jsme pořád nic slušného sehnat a tak jsme se nechali ukecat, ať se jdeme podívat na jeden byt od kamaráda známého. Tomu jsme se zřejmě nelíbili, takže nám předhodil takovou smlouvu, že jsme z toho rychle vycouvali (velkou roli v tom hrála i lokalita – sídliště Jižní město).

Pro zajímavost citace:

Pokud dojde k hrubému porušení této smlouvy nájemcem (byt bude užíván více osobami, byt bude užíván k jinému účelu než k bydlení), popř. nájemce nebo jeho návštěvy budou hrubým způsobem porušovat dobré mravy v domě, zejména porušovat opakovaně pořádek v domě nebo rušit noční klid, ujednaly si smluvní strany jednorázovou pokutu ve výši 10.000,-Kč (slovy desettisíckorunčeských), kterou je nájemce povinen uhradit pronajímateli nejpozději do 7 dnů ode dne převzetí výzvy k její úhradě. Tuto pokutu se nájemce zavazuje uhradit i za každé další jednotlivé hrubé porušení této smlouvy. Takového porušení je současně důvodem k okamžitému vypovězení této smlouvy. V případě sporu mezi pronajímatelem a nájemcem o oprávněnosti pokuty rozhoduje místně a věcně příslušný soud.

Smluvní pokuty tohoto druhu jsme viděli pouze jednou, a to v tomto případě. V případě porušení smlouvy nájemcem považujeme za dostatečné následné ukončení smlouvy (stejně tak většina pronajímatelů). Sjednávání jakýchkoliv smluvních pokut jsme považovali za naprosto nepřijatelné.

A ještě jedna citace:

Po podané výpovědi nebo 2 měsíce před skončením nájmu a předání bytu je nájemce povinen umožnit pronajímateli a dalšímu zájemci o nájem předmětného bytu jeho prohlídku v přítomnosti nájemce nebo jeho zástupce.

Že by se někdo chodil dívat na to, jak bydlíme a balíme věci do krabic? Nikdy.

Perlička na konec – vratná kauce se opravdu nevrací

Takzvaná vratná kauce se skládá u 99% nájemních smluv. V případě našeho nájmu v Praze se jednalo o částku 10 tisíc Kč. Dle smlouvy jsme tuto částku měli dostat zpět při ukončení nájmu. Dle různých zpráv na internetu či od známých jsme věděli, že tato částka se z různých důvodů nevrací. Majitel si vždycky vymyslí důvod, aby ji vracet nemusel, případně ji alespoň zkrátí. Na tuto možnost jsme tedy byli raději připraveni.

Při předávání bytu se majitelce nelíbila zašlá podlaha v kuchyni. Nutno poznamenat, že byt byl jinak řádně uklizen a vyčištěn (včetně všech možných spár), byla na naše náklady nahozena omítka na promáčené stěně, která pravidelně odpadávala (špatně řešená stavba – přízemní byt) a vyměněny vafky (taky na naše náklady). O obojím byla majitelka informována. Podlaha v kuchyni byla pouze vytřena, nebyla vydrhnuta. Zašlost běžným používáním byla označena za porušení nájemních podmínek – předání uklizeného bytu.

Z vratné kauce byla strhnuta částka 4500 Kč za elektřinu, vodu a plyn, které bychom majitelce jinak platili při ročním zúčtování, s tím jsme problém neměli. Co nás ale nadzvedlo ze židle, byla její zpráva, že požaduje doplatit 60 Kč na svůj účet, protože zbytek kauce ani nestačil na uklizení bytu. 5560 Kč za vytření jedné podlahy o rozměru cca 2x5m? Už dlouho jsem neměla tak upřímnou chuť někoho poslat do prdele jako tehdy ji.