Jednoho dne jsme se rozhodli, že už toho hnusného pražského rozšířeného centra máme plné zuby a že nastal čas se poohlédnout po bytě v klidných čtvrtích po okrajích tohoto velkoměsta (jak jsem psala dříve – v Praze se nežije blaze). První krok byla blbost z naší strany. Pochybení nepopírám, nicméně bych opravdu nečekala to, co následovalo. Výpověď z bytu jsme tedy podali a měli za to, že 2 měsíce výpovědní doby budou dostatečnou rezervou. Nabídek tou dobou bylo všude dost. Nu a tak půlrok obepisování, obvolávání a obíhání bytů začal. Na pronájem bytu od slušného majitele jsme čekali více než půl roku.
Během doby, kdy jsme ještě bydleli v předchozím pronájmu, jsme nenašli nic. Opravdu nic. Některé nabídky přicházely v úvahu, ale buď byly ihned pryč, nebo byly k nastěhování až za delší dobu (tedy v době, kdy jsme doufali, že už budeme přestěhovaní). Dva měsíce uběhly jako voda a my se stěhovali k rodičům jednoho z nás, jinou možnost jsme neměli. Jejich byt jsme okupovali (a to doslova, neboť nacpání se někomu do obýváku s veškerými věcmi a nábytkem se jinak nazvat nedá) přibližně 4 měsíce, které jsme strávili dennodenním hledáním bydlení.
Proč jsme tak dlouho nic nenašli? Kvůli majitelům a jejich nesmyslným podmínkám, které v tomto článku shrnu. Samozřejmě to nejsou všechny navštívené, některé nám prostě byly vyfouknuty před nosem, v jiných se nám něco nepozdávalo (třeba absence vchodových dveří apod.).
Trvalé bydliště si nepřejeme
Nový občanský zákoník sice udává, že si každý může na adrese, kde platí nájem, zařídit trvalé bydliště bez souhlasu majitele, realita za ním však dosti pokulhává. V případě každého navštíveného bytu k pronájmu jsme se na možnost trvalého bydliště jen tak mimochodem zeptali. Kromě toho posledního, do kterého jsme se nastěhovali, s tím měli všude problém. Zákoník nezákoník. Ptát jsme se nemuseli, ale zase jsme nechtěli riskovat ukončení smlouvy z jiného nesmyslného důvodu jen kvůli tomu, že jsme si tam trvalé bydliště nahlásili (městský úřad tuto skutečnost majitelům samozřejmě oznamuje).
Platba v hotovosti bez stvrzenky
Jedna majitelka v jisté pražské okrajové čtvrti měla velice zajímavé představy o placení nájmu. Vyžadovala jej v hotovosti, což by takový problém nepředstavovalo. Na náš dotaz ohledně stvrzenky však odvětila, že žádné potvrzení o přijetí částky vystavovat nebude. Něco takového jsme samozřejmě nepřijali. Mohla by nás ze dne na den vyhodit s tím, že jsme jí už 3 měsíce nezaplatili nájem, a my bychom neměli v ruce nic, čím bychom mohli dokázat opak.
Nelíbil se vzhled, aneb už je „obsazeno“
Majitel má samozřejmě právo pronajmout svůj byt, komu chce. Pokud se mu nájemce nelíbí, je to jeho věc a má právo ho odmítnout. Tady nás naštvalo pouze neférové jednání. Majiteli jsme se nezamlouvali (přitom vypadáme jako celkem normální lidi :)), takže se po návštěvě začal kroutit a mlžil. Nakonec jsme od něj dostali zprávu, že má jiného zájemce, který mu už složil zálohu, což vůbec neodpovídalo jeho chování při prohlídce. Naše podezření, že je v tom něco jiného, jsme si jen tak pro zajímavost ověřili zaslaným dotazem z jiného e-mailu, zda je možná prohlídka. Do hodiny od přijetí odmítavé odpovědi bylo na tento dotaz odpovězeno, že to možné je.
Zlost na nás za to, že předchozí nájemce zničil byt
U jednoho bytu s námi majitelka jednala dosti podivným způsobem. Její byt byl po částečné rekonstrukci, kterou si vyžádala činnost předchozího nájemce. Ten počmáral stěny logy a nápisy fandícími jednomu fotbalovému (nebo hokejovému?) klubu, poničil trvalé vybavení bytu a nadělal bordel ve sklepě. Koho by to nenaštvalo, ale vybíjet si zlost na dalším potencionálním nájemci? Osočovat nás, že to tam jistě také takhle zničíme? Tak si někdo přestavuje jednání s de facto obchodním partnerem? My si to představovali jinak a ani nás nenapadlo o tomhle bytě uvažovat.
Hovadiny ve smlouvě
V jednom případě jsme se přesvědčili, že ani s lehkou protekcí se nemusí pochodit dobře. Už jsme měsíc nebydleli, nemohli jsme pořád nic slušného sehnat a tak jsme se nechali ukecat, ať se jdeme podívat na jeden byt od kamaráda známého. Tomu jsme se zřejmě nelíbili, takže nám předhodil takovou smlouvu, že jsme z toho rychle vycouvali (velkou roli v tom hrála i lokalita – sídliště Jižní město).
Pro zajímavost citace:
Pokud dojde k hrubému porušení této smlouvy nájemcem (byt bude užíván více osobami, byt bude užíván k jinému účelu než k bydlení), popř. nájemce nebo jeho návštěvy budou hrubým způsobem porušovat dobré mravy v domě, zejména porušovat opakovaně pořádek v domě nebo rušit noční klid, ujednaly si smluvní strany jednorázovou pokutu ve výši 10.000,-Kč (slovy desettisíckorunčeských), kterou je nájemce povinen uhradit pronajímateli nejpozději do 7 dnů ode dne převzetí výzvy k její úhradě. Tuto pokutu se nájemce zavazuje uhradit i za každé další jednotlivé hrubé porušení této smlouvy. Takového porušení je současně důvodem k okamžitému vypovězení této smlouvy. V případě sporu mezi pronajímatelem a nájemcem o oprávněnosti pokuty rozhoduje místně a věcně příslušný soud.
Smluvní pokuty tohoto druhu jsme viděli pouze jednou, a to v tomto případě. V případě porušení smlouvy nájemcem považujeme za dostatečné následné ukončení smlouvy (stejně tak většina pronajímatelů). Sjednávání jakýchkoliv smluvních pokut jsme považovali za naprosto nepřijatelné.
A ještě jedna citace:
Po podané výpovědi nebo 2 měsíce před skončením nájmu a předání bytu je nájemce povinen umožnit pronajímateli a dalšímu zájemci o nájem předmětného bytu jeho prohlídku v přítomnosti nájemce nebo jeho zástupce.
Že by se někdo chodil dívat na to, jak bydlíme a balíme věci do krabic? Nikdy.
Perlička na konec – vratná kauce se opravdu nevrací
Takzvaná vratná kauce se skládá u 99% nájemních smluv. V případě našeho nájmu v Praze se jednalo o částku 10 tisíc Kč. Dle smlouvy jsme tuto částku měli dostat zpět při ukončení nájmu. Dle různých zpráv na internetu či od známých jsme věděli, že tato částka se z různých důvodů nevrací. Majitel si vždycky vymyslí důvod, aby ji vracet nemusel, případně ji alespoň zkrátí. Na tuto možnost jsme tedy byli raději připraveni.
Při předávání bytu se majitelce nelíbila zašlá podlaha v kuchyni. Nutno poznamenat, že byt byl jinak řádně uklizen a vyčištěn (včetně všech možných spár), byla na naše náklady nahozena omítka na promáčené stěně, která pravidelně odpadávala (špatně řešená stavba – přízemní byt) a vyměněny vafky (taky na naše náklady). O obojím byla majitelka informována. Podlaha v kuchyni byla pouze vytřena, nebyla vydrhnuta. Zašlost běžným používáním byla označena za porušení nájemních podmínek – předání uklizeného bytu.
Z vratné kauce byla strhnuta částka 4500 Kč za elektřinu, vodu a plyn, které bychom majitelce jinak platili při ročním zúčtování, s tím jsme problém neměli. Co nás ale nadzvedlo ze židle, byla její zpráva, že požaduje doplatit 60 Kč na svůj účet, protože zbytek kauce ani nestačil na uklizení bytu. 5560 Kč za vytření jedné podlahy o rozměru cca 2x5m? Už dlouho jsem neměla tak upřímnou chuť někoho poslat do prdele jako tehdy ji.
S hledáním pražského nájmu mám taky své čerstvé zkušenosti. Na trvalý pobyt jsem se raději nikde neptala, ale jedna majitelka sama řekla, že to v žádném případě nechce a jestli chceme tedy o tom diskutovat, tak že bysme museli zaplatit kauci ve výši půlročního nájmu.. ehm.
Taky „pěkné“… Bohužel to ale jen potvrzuje naše zkušenosti i to, co zažilo pár známých.
My jsme na konci tříletého pronájmu museli doplatit 30 tisíc za energie, z toho se teda deset dalo vzít z kauce. Majitel věděl už od začátku, že zálohy co si od nás bere nestačí, ale neobtěžoval se nás upozornit . Kdybych to byla bývala věděla dřív, tak bychom tam asi tak dlouho nebyli :)
No to je taky dobrák. Nikdy neslyšel o něčem tak běžném, jako je pravidelné vyúčtování, nebo dělal celou dobu, že zálohy stačí a toto si připravil jako překvápko při odchodu z bytu?
V Praze se tedy opravdu nežije blaze, tedy jak komu.
Hledání bytu byl úplný horor!
Díky bohu, že bydlím v malém městě ve vlastním domku. ;-)
Náš cíl je dům na klidné vsi v nejbližších letech, a to už bude snad poslední stěhování v mém životě. Kromě hledání bydlení bylo hororové i to samotné stěhování ;)
Je to pravda, vratná kauce je něco, co člověk jen tak neuvidí. Nám bývalá majitelka bytu vytkla špinavá okna a tím nemyslím, že by byla nějaká šíleně zadělaná, ale prostě normálně od deště. Uklízela jsem se s tim bytem několik hodin, ale podle ní byl stejně strašně špinavý a zničený (po 2 měsících)! Uvedla pak, že musela najmout uklízecí firmu a úklid vyšel na nějakých 5 tisíc nebo co! :D Přitom vím, že to uklízela sama! Nakonec dalších tisíc výmluv, proč kauci nevrátí. Jsme slušný lidi a tohle mě něskutečně vytočilo a jak jsem docela klidná, tak jsem se neudržela. Ale jsem ráda, že jsme pryč! Vlastnila celý dům a nařídila nájemníkům večerku, že pokud nedorazí domu v 10, tak mají průšvih a vypoví jim smlouvu apod. Nemocná ženská :D
No koukám, že jsme s tím uklízením – neuklízením nebyli sami. Neuvěřitenlé toto…
My hledali byt v Liberci a taky žádný med. Naráželi jsme především na to, že po schůzce s makléřem nebo majitelem se už nikdo neozval, nebo prohlašovali, že si to musí rozmyslet nebo co. Také respektuji, že si majite může vybrat koho chce, ale nenávidím nefér jednání nebo to, že se už neozvou a dělají mrtvého brouka. Ve výsledku bylo pro hodně lidí problém to, že v bytě plánujeme bydlet s miminem. Jedna paní mi do telefonu řekla, že v žádném případě tam žádné dítě bydlet nebude… no alespoň to řekla na rovinu, že. Co se týče kauce a nájmu v hotovosti, už nikdy. Přistoupila jsem takhle jednou na to, že si to dáme z ruky do ruky (i kauci) a paní pak pravidelně zapomněla stvrzenku. Nebyla jsem dost důrazná a protože bylo vše ok, tak jsem to tolerovala… nakonec mě ze dne na den vyhodila z bytu a kauci jsem do dnes neviděla i přes sliby, že mi to určitě pošle… bránit se nemůžu, nemám v ruce nic, jen pár mailů a smsek. Beru to jako svoji blbost (dost drahou blbost) a naučilo mě to fakt nevěřit nikomu a peníze převádět, výpis z účtu nebo útržek od složenky nikdo nezpochybní… V aktuální smlouvě jsme si to s kaucí pojistili tak, že případné opravy, které by majitel chtěl z kauce platit podloží účtem, stejně jako úklidy nebo jinou blbost, aby si nemohli jen tak něco vymyslet.
Koukám, že se tohle děje ve všech velkých městech (a možná i těch menších). Dokud někdo jedná na rovinu, tak by mi snad ani nevadilo, kdyby mi řekl/napsal, že jsme se mu nelíbili a dává přednost jiným. Ok, jeho věc, ale to mlžení a výmluvy, to mě štvalo dost. Říkám si, že jsme tehdy vlastně mohli o tu kauci trochu zabojovat, žádat účet za úklid a tak, ale vážně jsme toho měli plné zuby a byli rádi, že jsme pryč a s tou babou už jsme nic řešit nechtěli. Člověk musí myslet ve smlouvě fakt na všechno.