Budapešť | Városligeti Műjégpálya – 2. největší kluziště v Evropě

Poslední dvě zastávky naší jednodenní výpravy do Budapešti – kluziště v Městském parku, tedy Városligeti Műjégpálya a náměstí Hrdinů, tedy Hősök tere. Obě tato místa se nacházejí kousek od sebe poblíž stanice metra Hősök tere (M1, žlutá). Bruslení jsme si nechali schválně až na konec, protože jsme věděli, že kromě zavíračky by nás odtamtud nic nedostalo a celý večer jsme tam také strávit nechtěli.

Városligeti Műjégpálya – největší kluziště široko daleko

Tohle byl asi jediný opravdový důvod, proč jsme do Budapešti vyrazili v zimě. Ledová plocha Városligeti Műjégpálya má přes 12 000 m², na délku měří 180 m a na šířku 67 m (pro srovnání – dočasné kluziště v Kolíně, kam jinak běžně jezdíme, má 20 x 40 m, tedy 800 m²). Dlouhá léta se jednalo o největší kluziště v Evropě, teprve nedávno otevřeli ještě větší v Moskvě, u něj se uvádí velikost 20 000 m². Tak či onak ale zůstává kluziště v Budapešti největší snadno dostupnou plochou v našem okolí.

155 let v provozu

Navíc tu má bruslení opravdu dlouhou historii. Městský park (přesnější překlad je asi Městský lesík nebo Městské sady) představoval v druhé polovině 19. století oblíbené místo k odpočinku a sportu a v zimě se tady samozřejmě i bruslilo, když to podmínky umožnily. Na nově zbudovaném kluzišti se bruslaři poprvé projeli v roce 1870. Využít mohli i altánu, kde se mohli ohřát a přezout. O rok později se ujal i nový trend – krasobruslení. O pár let později, když dřevěný altán vyhořel, vznikla nová budova a kluziště začalo díky světlometům fungovat i po setmění. Nicméně ani tato budova nestačila zvyšujícím se počtům návštěvníků, takže ji roce 1893 nahradila ta budova, kterou zde můžeme vidět doteď.

Na současnou velikost byla plocha zvětšena v rámci velké rekonstrukce v letech 2009 – 2011, při níž získala hlavní budova zpět svou původní podobu z 19. století. Krátce na to se zde konalo ME v rychlobruslení, jehož se zúčastnila i Martina Sáblíková, která tady svého času vytvořila rekord na trati dlouhé 3 000 m a odvezla si odsud zlato.

Ledovou plochu udržuje systém chladicích trubek dlouhý 210 km. V létě se místo mění ve vodní nádrž a dá se tady svést na loďkách.

Vstupenky, půjčovna, šatna

Vstupenky se dají koupit online i na místě. My jsme dorazili v poměrně exponovaný čas a na pokladnu jsme nečekali ani pět minut, ale je možné, že třeba v předvánočním čase tady bude tak narváno, že už by lístky na místě ani koupit nešly. Se vstupenkou se rovnou kupuje i půjčovné, samotná půjčovna a šatna se nacházejí o patro niž. Zapůjčení bruslí probíhá celkem jednoduše – na základě vstupenky stačí říct velikost(i), zaplatit zálohu a vyslechnout si, jak probíhá vrácení oproti dokladu, který tam člověk dostane.

Tohle byla asi nejsložitější maďarská konverzace za celý den, ale šlo to, dokonce i brusle správné velikosti jsme dostali. :D

Po vypůjčení bruslí jsme od jednoho ze zaměstnanců, kteří tam stojí hned na několika místech (a radí zmateným cizincům, co mají dělat :)), dostali čip ke skříňce a pak už nebránilo nic tomu vyrazit na led. Na kluziště se nesmí s batohem a ani žádným jiným větším zavazadlem, malá taška na doklady, peníze a drobnosti samozřejmě nevadí.

Množství lidí a otravná hudba

Toho večera bylo celkem plno, soudě podle obsazených skříněk. Kupodivu nám ani nevadilo množství lidí, kteří se okolo nás pohybovali, na tak velké ploše se to prostě rozmělnilo. Všichni jezdili v klidu kolem dokola nebo postávali bokem, úplní začátečníci a bruslaři zkoušející si různé triky měli pro sebe oba konce kluziště a nijak jsme si navzájem nepřekáželi.

Jediné, co bych změnila, byla ta hudba, která k bruslení vyřvávala z repráků. Já vím, že to, co poslouchám, by fakt nikde nehráli, dokážu se však smířit s kdečím i daleko mainstreamovějším. Uječený pop a tuctuc produkci z dnešních rádií ale fakt nedávám. Synek je na tom podobně, tak jme se dohodli, že to zkusíme nevnímat a místo toho si v hlavě dáme něco od Omegy, která měla před deseti lety koncert právě na náměstí Hrdinů, na které jsme z jedné části kluziště částečně viděli při každém okruhu. Začal si pobrukovat Gyöngyhajú lány a hned to prý bylo lepší. :)

Příští zimu jedeme znovu

Na stáncích naproti budově se dá sehnat něco k jídlu i pití a je odsud vidět hrad Vajdahunyad (Vajdahunyad vára), ten je zachycen na poslední fotce. Z protějšího rohu je zase vidět část Památníku Tisíciletí (Millenniumi emlékmű) na náměstí Hrdinů, jak jsem psala výše. Naopak parádní výhled na samotné kluziště se nabízí z mostu Zielinského (Zielinski híd). Odtamtud jsme fotili až při odchodu, jedná se o první dvě fotky.

Za ty necelé tři hodiny jsme bez nějakého zběsilého tempa najezdili přes 20 kilometrů, a kdyby nezavírali, klidně bychom ještě zůstali. Příští zimu si to hodláme zopakovat.

Náměstí Hrdinů si nakonec nechám do samostatného článku, myslím si totiž, že v tomhle je textu víc, než běžný čtenář snese. :)

A pokud jste ještě neviděli předchozí části, podívejte se:

• Budapešť | Parlament, Boty na břehu Dunaje a Széchenyiho most
• Budapešť | Tropicarium – zoo nejen se žraloky
• Budapešť | Stará linka M1, Rybářská bašta, Velká tržnice a další