Zřícenina hradu a kláštera Ojvín (Oybin) patří mezi ty nejkrásnější zříceniny, které jsem kdy navštívila. Leží v Německu jen kousek od českých hranic, resp. od obce Krompach.

V tomto článku se nachází oproti jiným příspěvkům nezvykle mnoho fotek (některé z nich už se objevily na fotoblogu). Netajím se tím, že velice ráda navštěvuji zříceniny. Zříceniny gotických staveb mám ještě o chlup raději. Ojvín nabízí obojí – zříceninu hradu i gotického kláštera. Na místě jsme strávili dvě hodiny a rozhodně to na pořádnou prohlídku nestačilo. Ten den jsme však byli domluveni s kamarádem, který pracuje v lužickém Budyšíně, že za ním dorazíme, takže jsme prohlídku museli chtě nechtě přizpůsobit dalšímu programu.

Parkování a vstupné

Na samotnou prohlídku Ojvínu si rezervujte nejméně tři hodiny času. Popisky jsou ve většině případů i v češtině. Při placení vstupného dostanete na požádání (nebo dle českého přízvuku :)) i český plánek. Vstupné činí 6€ za dospělou osobu a prohlídka probíhá bez průvodce. Pod hradem se nachází několik placených parkovišť. Možnost parkování zdarma jsem vyznačila na této mapce – nachází se u značky Start, přístupová cesta pro pěší nahoru k hradu začíná u značky Cíl, avšak volné místo zde naleznete nejspíše jen mimo víkend či prázdniny a pouze po ránu.

Z tohoto parkoviště jsme vyrazili pěší stezkou pod skalnatými útvary do centra obce k Infocentru, odkud vede cesta strmě vzhůru (z velké části po schodech). Už tato procházka mě utvrdila v tom, že jsme toto místo nenavštívili naposledy. Na přírodní zajímavosti už nám čas nezbyl ani náznakem, a přitom by bylo co si prohlížet.

Zaplatili jsme vstupné (ta moderní stavba jakožto zázemí pro prodej vstupenek a turistických drobností působí jako pěst na oko, ale co už), vyfasovali český plánek a vyrazili prozkoumávat tuto krásnou zříceninu.

Z historie

Místo bylo osídleno dle archeologických nálezů již v době bronzové. Osídlení ze slovanské éry se předpokládá, doloženo však není. První stavební práce předcházející výstavbě hradu proběhly ve 13. století. Loupeživí rytíři využívali tuto základnu pro své přepady. Na konci 13. století hrad zničili blízcí žitavští. Na začátku 14. století došlo vystavění hradu, který v roce 1346 připadl pod vládou Karla IV. pod českou korunu, o 18 let později nechal vybudovat císařský dům (Kaiserhaus) a dva roky poté započala ve spolupráci s dílnou Petra Parléře výstavba gotického kostela. Dokončena byla již v roce 1384.

Během husitských válek byl Ojvín dvakrát obléhán – v letech 1420 a 1429. Ani jeden z útoků nebyl úspěšný a hrad byl prohlášen za nedobytný. V tomto období také Ojvín sloužil jako úkryt části svatovítského pokladu. Hrad byl rozšiřován až do druhé poloviny 16. století. Při zásahu blesku v roce 1577 hrad i klášter vyhořel. Ojvín byl opuštěn a později si z něj obyvatelé z okolí brali stavební kámen. Hrad byl znovuobjeven v období romantismu, kdy sloužil malířům jako námět pro jejich díla.

Prohlídku jsme začali právě v místě, kde se skrýval svatovítský poklad.

Hned vedle se nachází výstava středověkých kachlí.

Zřícenina katedrály zvenku a její okolí

Venku nás zaujal i nekompromisně se tváří mnich a pozůstatky dvou oken.

Toto místo se nachází přímo u gotické katedrály, což jsme v tu chvíli netušili a vydali se okolo ní směrem k hřbitovu a restauraci. Už zde se bylo na co dívat, milovníka zřícenin odtamtud není lehké dostat, a přitom to nejlepší ještě mělo přijít. :)

Ze hřbitova se nabízí krásný pohled na bok katedrály i na okolní kopce se skalními útvary. O kousek dál za restaurací se otevírá vyhlídka směrem k Žitavě a pěšina pokračuje dál. My se však po nějakých pár desítkách metrů vrátili zase zpátky, neboť jsme se od hradu vzdalovali a neměli jsme ponětí, kam to vede. Na zjišťování nám nezbýval čas.

Od hřbitova jsme tedy pokračovali další možnou cestou okolo katedrály, tentokrát z její druhé strany. Zde nás zaujala opracovaná chodba ve skále, která oddělovala pískovec od samotné stavby. Zříceninu jsme si mohli prohlédnout z přilehlého návrší. Výhled se nám naskytl i na protější kopec s rozhlednou.

Zřícenina katedrály

Odtud jsme se vrátili stejnou cestou zpět až k místu, kde byl ukryt svatovítský poklad, a pokračovali na prohlídku samotné katedrály.

Celkem útulné místo pro psaní knih :)

Zřícenina samotného hradu

K prohlédnutí nám zbýval samotný hrad, zejména tedy císařský palác. Jeho pozůstatky zůstaly zachovány v několika patrech a v současné době je v nich instalováno množství informačních cedulí. Spatřit můžete i dva modely předpokládaného vzhledu původního Ojvínu, vybavenou střílnu a promítaná díla některých romantických malířů.

---

Znáte Ojvín (Oybin)?