Lázeňské město Tapolca

Okresní město Tapolca má zhruba 15 tisíc obyvatel, leží zhruba 13 km severně od Balatonu, 100 km jižně od Győru a 45 km jihozápadně od Veszprému a je známé především podzemní jeskyní s jezerem, na němž se můžete projet na lodičkách, a samozřejmě lázněmi. Poblíž centra se nachází několik placených parkovišť, dál se možná dá zaparkovt i zdarma.

Jméno Tapolca znamená totéž co Teplice

Jméno města Tapolca se čte [tapolca], nikoli [tapolka]. Původ názvu je velmi pravděpodobně slovanský a znamená teplý pramen, což odpovídá českému názvu Teplice.

Nejstarší osídlení v těchto místech je archeologicky doloženo nálezem neolitického domu starčevské/köröšské kultury z doby cca 5500 let př. n. l. Později zde lidé žili pod vládou Římanů, Hunů i Longobardů. První písemná zmínka o Tapolce pochází z 12. století n. l. V průběhu středověku nabývala na významu a nevyhnuly se jí ani turecké výpady. Turci město obsadili v polovině 16. století.

V pozdějších letech se Tapolca i nadále rozrůstala, největší rozmach přišel po propojení železnicí s Budapeští na začátku 20. století.

Tapolca a parkování

Malom-tó, Alsó-tó a Halas lépcső

A naštěstí tomu tak bylo celou dobu. Vyrazili jsme ulicí Ady Endreho (maďarského básníka) a následně Školní (Iskola utca) na Fő tér (Hlavní náměstí). První pasáží jsme zašli do takového zapadlého místa, kde se nachází socha pojmenovaná A négy évszak, tedy Čtyři roční období. Ta se maďarsky řeknou tavasz (jaro), nyár (léto), ősz (podzim) a tél (zima).

Ulička nás protáhla do centra veškerého dění v Tapolce – přímo k Malom-tó, tedy k Mlýnskému jezeru. Nejstarší osídlení města se mělo nacházet právě okolo něj. Přímo sem vyvěrá ta teplá voda, podle níž se Tapolca jmenuje. Má 18 ˚C a v zimě tak nikdy nezamrzá. Kolem jezera se nachází příjemná promenáda, (alespoň mimo sezónu příjemná) a ve vodě plave spousta nejen oranžových ryb.

Ten den, vlastně celý náš pobyt, panovalo skvělé počasí, žádná vedra, ale ještě dostatek tepla na ochutnání místní zmrzliny (maďarsky objednané a opravdu dobré zmrzliny).

Na místní halászlé jsme si ovšem nechali zajít chuť hned při pohledu na jídelní lístek. Ten mlýn je past, polévka tam stála třikrát tolik, než jinde, tak pozor. Jinak je mlýn ale velice zajímavou stavbou. Potok tady přehradili už Římani a mlýn v nějaké posobě tu stával už za dob Arpádovců.

U mlýna se nachází druhé – Spodní jezero, tedy Alsó-tó. To jsme obešli kolem dokola a vydali se i kousek dál podél potoka (jmenuje se Tapolca-patak,), ale ani tam jsme nebyli v hledání maďarské kuchyně úspěšní (na stáncích pouze běžný nudný mezinárodní fast food), tak jsme to zase otočili zpět.

A čirou náhodou jsme narazili na tohle pěkné barevné schodiště, které nese název Halas lépcső, tedy Rybí schody. Na druhé fotce je zachycena ulička hned vedle něj.

A teď hurá do té jeskyně na podzemní plavbu na loďkách. To totiž vážně stálo za to.

Zdroje informací: wiki | termeszetjaro.hu

---

Jak to dopadlo?

Podrobnosti se dočtete hned v prvním článku, který slouží jako shrnutí celého našeho putování.