Zřícenina hradu Ronovec
Zřícenina hradu Ronovec se nachází na Vysočině asi 6 km severovýchodně od Havlíčkova Brodu. Žlutá turistická značka k němu vede z jedné strany od žst. Břevnice (případně i z Havl. Brodu), z druhé strany z Rozsochatce, případně až z Chotěboře.
My jsme toho ten den měli v plánu více, takže jsme zaparkovali blízko, konkrétně u rozcestníku na silnici mezi Dolní Krupou a Kojetínem.
Vzdálenost: 4 km
Stoupání: cca 100 m (pocitově to ale bylo víc)
Náročnost: mírná
Okruh: částečný
Mapa: zde
Na Ronovec jsme se vydali během naší cesty z Jihlavy, přes Proseč (tvrz) a Vojslavice (dvojmost).
Bahno a kaluže na úvod
Žlutá tudy vede přes louku, která tehdy byla po deštích dost podmáčená, a najít cestu, kde bychom se po kotníky nezabořili do bahna, dalo celkem zabrat. ;) Nenašli jsme ale žádnou jinou, takže se na to raději připravte, nebude-li zrovna nějakou dobu sucho.
Po překonání louky už ale vede klasická upravená cesta lesem, kde se rozbahněná místa dají obejít snadno. Od studánky dál už jsme na žádný podobný “problém” nenarazili.
Smutný pohled na Ronovský les
Šli jsme dlouho. Děti si sbíraly drobné šišky a my nikam nespěchali, potřebovali jsme se nadýchat čerstvého vzduchu. V poklidu jsme došli až na okraj něčeho, co zřejmě ještě nedávno býval les. Jako první se mi vybavily záběry po větrné smršti v Tatrách v roce 2004 a když jsme začali překonávat padlé kmeny, tak i náš vtipný výlet do Jeseníků.
Stromy, na nichž byla dříve vyznačena žlutá, tu už nerostou. Vzali jsme to tedy přímo napříč a doufali, že najdeme nějaký záchytný bod. Nakonec jsme došli na lesnickou cestu, která vede i okolo hradu, a zanedlouho se na původní trasu napojili.
Historie hradu Ronovec
Hrad Ronovec patří mezi naše kulturní památky. Vznikl nejspíše v polovině 13. století na místě původního dřevěného hrádku, první písemná zmínka pochází z roku 1262. Postavit jej nechali pánové Lichtenburka, kteří jej měli v držení necelých sto let. V roce 1345 se dostal do rukou králi Janu Lucemburskému výměnou za hrad v Poděbradech. Hrad pak putoval z vlastnictví jedněch, do vlastnictví jiných. Časem se hradu začalo říkat i Sommerburg či Žumburg, tedy Letní hrad.
Osud v následujícím století není přesně doložený, ale předpokládá se dobytí husity okolo roku 1424. V průběhu 16. století zřejmě sloužil jako letní sídlo pánů z Lipé a v držení jej měly mnohé další rody. Později už se sem stahovali jen náboženské minority a zloději. Do současného stavu se hrad dostal zásahem Wenzela Welze, který zde jako majitel okolo roku 1870 hledal legendární poklad.
Zřícenina hradu Ronovec dnes
Na místě hradu dnes najdete část paláce, zbytky hradeb a hlásky, obranné příkopy a valy. Na místě se také našly unikátní kované dveře vyrobené z plátů spojených nýtováním. Těch se u nás nalezly pouze jednotky kusů.
Dnes je hrad volně přístupný.
Kudy zpět?
Jakmile jsme si hrad prohlédli, přemýšleli jsme, kudy se vydáme zpět k autu. Máme rádi okruhy, cesty tam a zpět nás nebaví. Na druhou stranu měla vést podle map pěšina, kterou jsme se měli připojit na cestu ještě před studánkou. Ideální, jenže…
Zpevněná cesta vedla tam, kam měla, pak ale z ničeho nic končila. Ztrácela se v porostu a my našli její pokračování víceméně odhadem. Za pár let tudy nepůjde projít vůbec. Navíc pokračování cesty, které jsme objevili, vedlo zpátky nahoru do kopce, takže jsme si dali krátké stoupání navíc a velkou část šli nakonec stejně jako k hradu, holt za blbost se platí. :)
Je vám známa zřícenina hradu Ronovec?
Moc děkuji za přiblížení památky, kterou neznám. Po přečtení nadpisu jsem přemýšlela, kde se Ronovec nachází a myslela si, že bude někde na severu Čech.. Tam totiž rod Ronovců vlastnil poměrně velké území. Vysočinu téměř neznám, loni jsme tam byli na krátké dovolené a oslovila mě svou krásou.
Ty lesy jsou smutné, není to bohužel ojedinělý jev.
Hezké dny
Oni byli Ronovcové na velké části našeho území, takže se té asociaci nedivím. Známe místa spojená s jejich jménem napříč Vysočinou i napříč celými středními Čechami.
Pane jo, takovej kousek odtud jsem tolik let bydlela a nikdy jsem tam nebyla :( To budu muset dohnat při příští návštěvě u rodičů… Díky za tip na výlet! :)
Když to tak bývá, že člověk nejezdí na místa, která má za humny… Doporučuji, stojí za to. :)
Vysočinu máme velmi rádi, ale známe ji hlavně v okolí Medlova a Sykovce, tuto stranu ne. Překvapuje mě ta spoušť v lesním porostu, tu si opravdu pamatujeme jen z Vysokých Tater a z Jeseníků v údolí Bílé Opavy mezi Karlovou Studánkou a Ovčárnou, nepočítám-li ovšem devastaci kůrovcem na Šumavě.
Hradní páni museli mít dobrou kondici se takovým terénem drápat ke svým komnatám :).
Ta kalamita je sice na jednu stranu smutná, ale na druhou prý naopak vynikla krása jiných míst, např. ve Žďárských vrších. Tam se snad brzy podíváme a ač to tam nejspíš nepoznáme, nebude to tam tak bezútěšný pohled jako jinde.
Tady to ještě neměli nejhorší, to když si vzpomenu na výšlap na takový Bezděz… :)
To je ale překvapení.
Byli jsme v Ronově, vylezli jsme na Ronov (i když ještě nenapsané výlety) a teď budeme asi muset i na Ronovec. Ale z tvých fotek stojí Ronovec za návštěvu. :)
Zdraví Marie (roz. Ronová)
Jé, a my budeme muset znovu na Ronov, protože nás tam chytla bouře a neměli jsme z něj nic. Tak snad z kraje jara! :)
Moc pěkné místo, krásné fotečky :). Taky máme rádi okruhy a když to jde, snažíme se nějaký vymyslet :). Pěkný výlet jste si dopřáli :).
Děkuji. :)