„Vypořádali jsme se s Horákovou, vypořádáme se i s mandelinkou bramborovou – americkým broukem!“

Děsí mě ten titulek. Dlouho jsem přemýšlela, jak článek o honu na amerického brouka a využití mandelinky bramborové v propagandě nazvat. Nakonec jsem použila část prohlášení vlády.

Hon na mandelinku bramborovou byla jeden z mnoha propagandistických kampaní, které v padesátých letech minulého století měly upevnit vládu komunistů a očernit její odpůrce (lidi hlasící se k demokratickým hodnotám První republiky, účastníky západního odboje, podnikatele i živnostníky, představitele církve a další).

„Americký brouk“ – mandelinka bramborová skutečně pochází z Ameriky. Poprvé byla popsána v roce 1824 v Coloradu. Do Evropy se pak dostala v roce 1875 na obchodních lodích, kde přežila na rostlinách a obalech. Spatřena tak byla v anglických a německých přístavech, v hojném počtu se objevila až v roce 1922 ve Francii, kde byly vůbec poprvé použity postřiky. Pro Němce se stal za války její možný výskyt v Protektorátu Čechy a Morava hrozbou, protože to byla zásobárna zemědělských plodin Třetí říše. Proto první nařízení sběru mandelinek pochází už z roku 1939. Mandelinka se ale na naše území dostala až v červenci 1945 a šířila se zvolna. O dva roky později odborníci varovali, že jsou tímto broukem zamořeny sousední státy, se kterými se ČSR domlouvala na společném postupu proti němu již před únorem 1948.

Téhož roku bylo rozhodnuto, že nařízení z roku 1939 musí projít reformou a 22. června vyšlo státní nařízení informující o nebezpečí tohoto brouka a povinnosti jeho výskyt nahlásit do 24 hodin na příslušném místním národním výboru. Ten nahlásil výskyt na okresním národním výboru, který vyslal odborníky, aby prověřili, zda se o mandelinku skutečně jedná.V případě, že ano, nařídil místní národní výbor postavit okolo pole cedule se zákazem vstupu a upozorněním o výskytu nebezpečného hmyzu.

Živou mandelinku bylo zakázáno přenášet, pole se čistila opakovanými desinfekcemi a sbíráním, které měly na starosti starší žáci, popř. celá obec a v závažných případech i vojsko.

K zamoření evropských polí tímto broukem došlo v roce 1950. U nás, v Německé demokratické republice a Polské lidové republice toho bylo využito k propagandě. Československá vláda vydala Provolání vlády k boji proti mandelince bramborové 28. června 1950, které následující den objevilo na titulních stranách všech deníků. Brouky  na naše území prý nosili agenti za tmy v krabičkách a lahvičkách. Ostatně si to přečtěte sami:

Naši pracující rolníci a s nimi celý národ denně a s radostnou nadějí a starostlivostí opatrného hospodáře přehlížejí, jak zraje obilí a jaká bude úroda okopanin a pícnin a připravují se společně za účasti našeho lidu k druhým žním pětiletky. A právě ve chvíli radostných příprav k zahájení sklizně celoroční budovatelské práce malých a středních rolníků přicházejí ze západu a jihozápadu republiky zprávy o vážném ohrožení letošní úrody brambor mandelinkou bramborovou.Tento nebezpečný škůdce bramborových kultur objevil se u nás v nevelikém počtu obcí i v minulých letech. Soustředěnému úsilí rolníků, mládeže, občanů a lidové správy postižených obcí a úsilí výzkumníků se podařilo za vydatného použití bohatých sovětských zkušeností a za ochotné, bratrské a několikaleté účasti sovětských znalců postupně nebezpečného škůdce lokalizovat a nakonec i likvidovat. Již loni bylo ohrožení mandelinkou prakticky zdoláno.Letos byly pojednou během několika dnů zachváceny mandelinkou bramborovou hromadně a současně všechny západní a jihozápadní oblasti republiky hraničící s okupačními pásmy západního Německa a mandelinka se z nich šíří i do ostatních oblastí státu. V západních oblastech se mandelinka neobjevila jenom na polích, ale i na náměstích, ulicích a domovských dvorech měst a v řadě okresů vyskytuje se převážně okolo cest a silnic. Byly také nalezeny krabičky a lahvičky naplněné tímto broukem. To všechno je nezvratným důkazem, že nynější mandelinkové nebezpečí nemohlo vzniknout přirozeným a obvyklým způsobem, ale že nebezpečný škůdce byl k nám dopraven uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů západními imperialisty, jakož i pomocí jejich záškodnických agentů k nám vyslaných.Tento bezpříkladný útok na existenci našich rolníků a všeho našeho mírumilovného lidu je otřásající obžalobou imperialistů ohrožujících svět atomovou pumou a používajících v míru stejně podlých a zločinných zbraní, jakých použili nacističtí útočníci ve válce, v otravných plynech a japonští fašisté v epidemických bakteriích. Je to zločinný pokus kapitalistických vykořisťovatelů snižujících systematicky životní úroveň svého pracujícího lidu ohrozit proces zvyšování blahobytu pracujícího lidu Československa.

Nás pracující lid odmítne s odporem a hnusem tento zločinný pokus o zničení úrody a přibije jej před celým kulturním světem na pranýř. Postará se, aby úplně ztroskotal, a odpoví na něj velkým a hromadným bojem proti mandelince, zločinně k nám dopravované, a odhalí pravou tvář imperialistů a válečných štváčů a jejich zrůdných agentů.

Není pochyb o tom, že náš lid co nejrychlejším a nejpečlivějším splněním tohoto vlasteneckého úkolu zachrání beze ztrát důležitou plodinu pro naši národní výživu a nepostradatelné krmivo pro živočišnou výrobu, a tím, že upevní republiku, přesvědčí nepřátele o marnosti snah znemožnit nám budovatelské úspěchy a přispěje k posílení mohutné fronty míru vedené velkým Sovětským svazem.

 

 

Propaganda měla oslovit i děti a mládež. Ondřej Sekora (známý autor dětských knížek) napsal v roce 1950 krátký příběh o tom, jak děti bojují proti mandelince, která „chce loupit z našich talířů“. Knihy bylo publikováno 120 000 výtisků.

O zlém brouku bramborouku Podívejte se! Tolik hostí k nám přichází ze západu! Jen se sypou. A nějak se jim u nás líbí. Už se ohlížejí po našich brambořištích, aby se usadili.

Och, kdyby se jim tak povedlo zničit všechnu úrodu našich brambor. To by zajásali: „Splnili jsme úkol, který nám dali páni ze západu. V ČSR nebudou brambory!“

Nedáme se. Uděláme všechno, abychom mandelinku vyhubili. Budeme ji stříkat, pálit, prášit, i pod zem za ní půjdeme a znovu a znovu ji budeme hlídat, sice bychom se jí nezbavili.

– celou knihu si můžete přečíst zde