Hévízi-tó aneb Hévízské termální jezero

Hévízské termální jezero, maďarsky Hévízi-tó nebo též Hévízi-gyógytó (tó = jezero, gyógy = léčivý), se nachází na okraji obce Hévíz asi 7 km severozápadně od západního břehu Balatonu a města Keszthely (čte se to [kesthej]). Jezero je zajímavé zejména tím, že se v něm voda vymění každých 72 hodin a její teplota neklesá ani v zimě pod 24 °C. S rozlohou 4,44 hektarů se také jedná o největší termální jezero v Evropě.

Hévízské termální jezero

Hévízské jezero hluboké 38 metrů napájí dva prameny nacházející se v jeskyni na jeho dně. Ten teplejší má teplotu 42 °C, druhý pak 23 ˚C, po smíchání do jezera vyvěrá voda o teplotě přibližně 38 °C. Této teploty voda v jezeře ve velmi teplých dnech opravdu dosahuje, jinak má přes léto okolo 33-35 ˚C, v zimě pak 24-26 °C. Jezero má zhruba oválný tvar a voda v něm je v neustálém pohybu. Proudí směrem doprava a ke břehům, studená voda ochlazená na hladině zároveň klesá dolů a pramen s vydatonstí 410 litrů za sekundu zase žene teplou vodu vzhůru. Neustálý pohyb vody zajišťuje rovnoměrné rozložení účinných léčivých látek (vápníku, hořčíku, síry a slabého radonu) i jemnou masáž, pokud budete v jezeře stát na místě. Lázně v Hévízu jsou vyhledávané zejména při revmatických i jiných onemocněních pohybového aparátu.

Hévízi-tó je z geologického pohledu staré stejně jako Balaton, zhruba 20-22 tisíc let. První lázeňský dům na jezeře postavil György Festetics v roce 1772, vesnice, o níž existuje první písemná zmínka, tu stojí nejméně od první poloviny 14. století a jezero jisto jistě znali i Římané. První pokusy o změření hloubky proběhly na začátku 20. století, podařilo se to však až v 50. letech. Ve stejné době došlo i k prvním přesným chemickým rozborům vody.

Lázně na jezeře v Hévízu

My se rozhodli udělat z koupele v Hévízském termálním jezeře příjemnou tečku za pobytem v Maďarsku a zastavili jsme se tady v den odjezdu. Vstup do jezera je zpoplatněný, můžete si koupit vstupenku na 3 hodiny za 4 500 Ft (= 300 Kč) nebo na celý den za 7 500 Ft (= 500 Kč). Dorazit v čas začátku otevírací doby se rozhodně vyplatilo. Lidí tu bylo přiměřeně málo, o tři hodiny později jich bylo odhadem třikrát tolik, stále se ale dala najít volná lehátka a místa na ručníky (v sezóně to bývá mnohem horší). Uplynulý čas se dá v případě vstupu na tři hodiny ověřovat čipem ke skříňce.

Do jezera se dá vstoupit ze břehů i z lázeňské budovy v jeho středu. Směrem od ní ke břehům jsou instalována zábradlí, takže ani ne úplně dobrý plavec tady nemá špatný pocit, ať už z hloubky nebo ze vzdálenosti od záchytného bodu. Vstup do vody je možný i uvnitř lázeňské budovy, pod níž je prostor rozdělen do čtyř čtvercových bazénů a jsou zde instalovány i podesty na příjemný statický pobyt ve vodě. Když člověk stojí na místě, je znatelně cítit slabý proud i vývěry teplejší vody kdesi z útrob jezera. :)

Kam na jídlo – Teri mama vendéglője

Pekařství Zalaco

A když už jsme u toho jídla – následujícího dne jsme cestou k Hévízskému jezeru narazili na pekařství Zalaco. Je to větší síť, která má pobočky po celém západě Maďarska a čerstvé pečivo nám toho rána opravdu přišlo k chuti. V Hévízu jej najdete na Kölcsey Ferenc utca 6, otevřeno mají denně.

Římské památky a kostel, co pamatuje Arpádovce

Római kori romkert (Zahrada římských ruin) se nachází na konci Attilovy ulice (Attila utca). Jedná se o základy římské vily z raného císařského období, z konce 1. století, která po různých přestavbách sloužila téměř čtyři století. Budově, jejíž obytná plocha činila tisíc metrů čtverečních, nechyběly ani lázně s teplou, vlažnou i studenou vodou a Mithrova svatyně. Na obytnou budovu navazovala hospodářská stavení. Vedle ruin se dnes nachází muzeum otevřené v roce 2015, tam jsme se ale nedostali.

O kilometr dál na sever se v téže části Hévízu zvané Egregy (čte se to [egreď]), nachází kostel sv. Magdalény. Je známý též jako Egregyi Árpád-kori templom, protože pamatuje dobu vlády Arpádovců. Předpokládá se, že byl postaven někdy v polovině 13. století, první písemná zmínka ale existuje až ze století následujícího.

Na poslední fotce je zachycen pohled cestou ke kostelu od posledního legálního místa k zaparkování. Dombföldi utca, to je jednoduše vinný sklípek vedle vinného sklípku a vinice vedle vinice.

Hévízským termálním jezerem jsme se rozloučili s Maďarskem, cestou do Čech jsme si udělali přestávku jen na ty langoše, bez nichž jsme nehodlali zemi opustit. Úplně dobře jsme ale nepochodili, bude to chtít někdy příště nápravu. A že jeden fakt dobrý tip už máme. :)

Zdroje informací: heviz.hu

---

Jak to dopadlo?

Podrobnosti se dočtete hned v prvním článku, který slouží jako shrnutí celého našeho putování.