Budapešť | Noční Parlament, dobrá zmrzlina, mini sochy

Tohle bude už poslední článek z naší druhé výpravy do Budapešti, kdy jsme tam vyrazili se synkem sami autobusem přes noc, a to jen tak na otočku. Všechny příspěvky z tohoto města najdete v kategorii Budapešť.

Poté, co jsme si prošli zoo, jsme vyrazili do města. Opět jsme se stavili ve Velké tržnici pro nějaké ty klobásy, ale tentokrát nepřeháněli. Bylo opravdu teplo, kdo ví, jak by přežily cestu domů. V lednu jsem si sice slíbila, že budovu tržnice příště pořádně nafotím, tentokrát jsem ale chtěla být co nejrychleji pryč. Lidí tam totiž proudily davy. Zda to bylo tím, že bylo jednoduše tepleji než v lednu, nebo tím, že byl pátek, kdy se tady toulali turisté na prodlouženém víkendu (posledně jsme se sem vydali ve čtvrtek), nebo snad tím, že bylo později odpoledne, netuším, ale tipuji kombinaci všeho. V každém případě jsme chtěli zmizet. :D

Vyhlášená zmrzlina ve tvaru růže aneb Gelarto Rosa

Dál v centru to nebylo o nic lepší. Za lepšího počasí jsme chtěli vidět Rybářskou baštu, kterou jsme minule jen prolétli. No, nebyl to dobrý nápad. Z jednoho autobusu nás (=všechny cestující) vykopli kvůli nějaké mimořádně události cestou. Hlášení proběhlo jen maďarsky, chytla jsem jen část. Našla jsem tedy alternativní cestu metrem + autobusem. Když jsme projížděli kolem bašty a viděli ty davy, rovnou jsme jeli dál, tedy zpátky na metro. Tak příště jedině zase v lednu nebo brzo ráno, jinak to nevidím. :) Jasně, já chápu, že je to město a že na památkách bývají lidi, ale zároveň z Prahy i odsud vím, že to jde i bez nich.

Tak jsme si řekli, že raději pojedeme na zmrzku. Ta vyhlášená budapešťská se jmenuje Gelarto Rosa. Sídlí hned vedle baziliky svatého Štěpána na adrese Hercegprímás utca 9, tedy v tom nejcentrovatějším centru (přesto se tady počet turistů držel v rámci mezí ;) ). Vydali jsme se tam od Parlamentu, ale nejjednodušší cesta je bezpochyby ze stanice Deák Ferenc tér, kde se potkávají hned tři linky metra, a sice M1, M2 a M3.

Proč je zrovna tahle zmrzka tak oblíbená? Na to existuje jednoduchá odpoveď:

• 1) je vizuálně přitažlivá – lidé vnímají jídlo i očima, to je holý fakt;
• 2) je radost sledovat její vznik, jak je lístek po lístku přidáván na kornout;
• 3) je fakt dobrá.

V nabídce je mnoho příchutí, na jednu porci můžete dostat až čtyři. Zmrzka nás celkem nakopla a mě samozřejmě potěšilo, že jsem byla schopná to celé vyřídit maďarsky. :)

Kolodkovy mini sochy

V průběhu celého dne jsme se zaměřili i na mini sochy, které jsou rozeseté po celé Budapešti (a nejenom tam). Má je na svědomí ukrajinsko-maďarský umělec Mykhailo/Mihály Kolodko a často jejich vizuální stránkou a umístěním kombinuje humor s historickými odkazy či popkulturou. Malé sošky bývají opravdu nenápadné, většinou neměří více než 20 až 30 cm.

Jako první jsme narazili u budovy etnografického muzea na okraji Városligetu (=Městského parku) na skate a utržené nohy. Budova muzea vypadá jako U-rampa, takže tento význam se celkem nabízí. Co se týče utržených nohou, tam je to zajímavější. Hlavní roli totiž nehrají trčící kosti, ale boty. Mezi dvěma křídly budovy muzea dnes stojí památník na povstávní proti komunistickému režimu v roce 1956. Tehdy tady lidé odřezali a shodili obrovskou Stalinovu sochu, na podstavci zůstaly jen jeho boty. Náměstí, kterému se dnes už i oficiálně říká Ötvenhatosok tere, tedy náměstí Šestapadesátého, se léta po povstání říkalo posměšně Csizma térként (csizma = bota, térként = jako náměstí). O památníku i této události jsem psala v článku Památník maďarského povstání v roce 1956.

O kousek dál, v ústraní u hradu Vajdahunyad sedí Drákula.

Na schodišti ze stanice metra Szent Gellért tér – Műegyetem (M4) sedí na zábradlí pro změnu mistr Yoda. Soška se nachází v části za turnikety, bez jízdenky to nedoporučuju riskovat, protože revizorů jsme i při naší druhé návštěvě potkali habaděj.

Naproti Parlamentu stojí na zábradlí i nábřeží Szomorú tank, tedy Smutný tank. I tato soška má odkazovat na povstání v roce 1956. Nedaleko se nachází ještě Rubikova kostka, ale tu se nám povedlo přejít…

Poslední, za kterou jsme se toho dne vydali, je Ferenc Jóska függőágyban, tedy František Josef I., co si lebedí v houpací síti. Nachází se na mostě Svobody (Szabadság híd), který byl původně vybudován a otevřen za jeho vlády. Na konci druhé světové války byly všechny budapešťské mosty přes Dunaj strženy a později obnoveny.

Noční Parlament

Z nábřeží, na němž se nachází soška smutného tanku jsme si užili výhled na osvětlený Parlament.

A u sošky Františka Josefa zase výhled na noční Dunaj.

Střípků z druhé návštěvy Budapešti by se ještě pár našlo, ale už to nechám být. Za chvíli od tohoto výletu uběhne rok, nejvyšší čas se tam zase podívat. :)