Dobrodružství kapitána Báthoryho – J. Červenák
Juraj Červenák se po několika vydaných knihách pustil do příběhu z jiného než pohanského prostředí. Tedy ne, že by v této trilogii, která se dá označit jako historické fantasy, slovo pohan nepadalo na každé druhé stránce, je to však v úplně jiném významu. Není divu, že mi chvíli trvalo, než jsem se do četby této série po Černokněžníkovi dokopala. Rozhodně však nelituju.
Strážcové Varadínu (1. díl)
Ďuro dějem tradičně nešetří a tak je po krátkém úvodu unesen syn hlavní postavy – dvanáctiletý Michal Báthory. Kapitán Kornel Báthory se tak ihned pouští do pronásledování únosců.
Nacházíme se v 60. letech 17. století, Evropu sužují boje s Turky a Kornel si to (nejen) u skupiny loupeživých Martalovců zavařil právě tím, že je proslulým turkobijcem. Na byrokracii s uvolněním ze služby nemá čas a oficiálně se z něj stává dezertér.
Nechybělo však mnoho a on by se v synově stopování nedostál dál než za humna. Za zajímavých okolností jsou mu dány schopnosti, o kterých se mu ani nesnilo. Na cestě za únosci, kteří získali nemalý náskok, se to však hodí. Kornel cestou potkává spojence, likviduje nepřátele a snaží se najít stopu po skupině, která odtáhla jeho syna kdovíkam. Možná do otroctví, možná do janičářských výcvikových táborů. Cesta ho zavede až k transylvánské pevnosti Varadín, na kterou táhne velká armáda Turků.
Kornel je sympaťák, kterého jsem si oblíbila od první kapitoly. Během prvního dílu si člověk sice moc fantasy prvků neužije, přesto však do poslední stránky doufá, že se Michal najde živý. Nu, prozradím jen to, že konec je překvapivý a člověk rychle a rád sáhne po pokračování :)
vydáno: 2009 (originál i česká verze)
stran: 421/ 480 (česká verze / originál)
verdikt: 
*
Následující text obsahuje spoilery.
*
Brána Irkally (2. díl)
Na rozdíl od prvního dílu, který se odehrává na území Evropy, se v Bráně Irkally posouváme daleko na východ někam do pouští v Osmanské říši.
Máme rok 1662 a s Kornelem Báthorym se setkáváme jako s troskou, která přežila 2 roky na tureckých galejích, kam se dostal jako zajatec po útoku na Varadín. Před jistou smrtí jej však zachrání evlija Čelebi – turecký vzdělanec a cestovatel, se kterým se Kornel již jednou setkal. Vykoupen z otroctví jej Kornel doprovází na cestě do pouště, kam míří s tajemným vezírem Kirmizmi Mustafou na sultánův příkaz. Mustafa pro svou výpravu potřebuje zkušeného cestovatele, kterým Čelebi bezpochyby je. Kromě těchto postav se ve skupině nachází ještě velitel Selim Sevahir a Kuzgun – dříve kozák, nyní Čelebiho osobní strážce. Chvíli bude trvat, než Kornelovi bude skupina důvěřovat natolik, že mu do ruky svěří zbraň. Čelebi ho však po zajímavém rozhovoru nenutí konvertovat na islám.
Cestou za Mustavovým cílem číhá na skupinu nejedno nebezpečí, to největší je však čeká na konci ní.
Vykreslení jiných charakterů a jejich dosti zajímavého vývoje příběhu jednoznačně prospělo. Cestu do pouště Červenák komentoval slovy, že si splnil přání napsat něco na způsob Indiana Jonese. Mně to navíc připomnělo v té době u mě hrané Diablo II :) Fantasy prvků se čtenář dočká o mnoho více než v prvním díle.
vydáno: 2010 (originál i česká verze)
stran: 392 / 410 (česká verze / originál)
verdikt:
Ďáblova pevnost (3. díl)
Fantasy prvků v třetím díle neubude, spíše naopak. Krom toho nás Červenák nechá pěkně vycukat, když na úvod načne dějovou linku, které se věnuje až do velkolepého závěru jen okrajově.
Kapitán Báthory i s Kuzgunem, vlastním jménem Štěpán Voronin, uniká z benátského zajetí a míří na hranici mezi křesťanským a islámským světem, hranici skrápěnou krví nepřetržitých bojů. Získají přízeň chorvatského bána Nikoly Zrínského a zapletou se do jedné výpravy do zlověstné Ďáblovy pevnosti. Aby toho nebylo málo, nakonec Kornela čeká ještě souboj s démonickým Černým Arabem.
Přibylo několik zajímavých charakterů, milostná zápletka kapitána se Zrínského neteří, několik více či méně vedlejších příběhů a příslib pokračování, protože válka s Turky pokračuje.
vydáno: 2011 (originál i česká verze)
stran: 447 / 472 (česká verze / originál)
verdikt:
Celá trilogie jasně poukazuje na nabyté zkušenosti autora i na důkladnou přípravu. Pokud si člověk po nebo při čtení najde trochu času, může si dohledat, že mnoho postav a událostí z tohoto příběhu je skutečných. Navíc se čtenář nepolíbený tímto úsekem dějin rozšíří i slovní zásobu (vystačí si ale s výkladovým slovníčkem, který je součástí knihy). Velký posun od předchozích knih je zřejmý zejména ve vykreslení postav a přístupu k dialogům. Hlavní postava má za sebou nějakou minulost, ke které se v průběhu knih několikrát vrací. Humoru se také dostane přiměřeně. Bojové scény jsou popsané autorovým typickým tempem, jinými slovy velice dobře. Popisy míst, dějů i postav jsou podrobné a přitom nijak rozvleklé.
Trilogie je to více než zdařilá a mohu ji doporučit i těm, kteří ji dosud nečetli jen proto, že není z pohanského prostředí.