Kaunas | Večerní hrad, soutok a Perkunasův dům

Jak už jsem uvedla v prvním článku z Litvy, Kaunas se stal naším prvním záchytným bodem v této zemi, takže se před články o naší cestě na západ k Baltu ještě jednou vrátím do jeho centra. Tam jsme se jeli podívat po večeři, město tou dobou už bylo pěkně pusté, což se nám samozřejmě líbilo. Za cíl večerní procházky jsme si vybrali hrad Kaunas, nedaleký soutok řek Nemunas (Němen) a Neris a během krátkého okruhu jsme také narazili na Perkunasův dům.

Hrad Kaunas (zvenku) a rytíř Vytis

Hrad Kaunas se nachází v městské části Senamiestis, což znamená Staré město. Pochází ze 12./13. století, ve 14. století se dočkal gotické přestavby. Během své existence byl několikrát poničen, a to zejména právě v průběhu 14. století. Po bitvě u Grunwaldu v roce 1410 začal ztrácet svůj strategický význam a časem byl opuštěn. Rekonstrukce se dočkal v první polovině 20. století a dnes slouží jako vyhlídka i muzeum.

Vedle hradu stojí bronzová socha rytíře na koni v nadživotní velikosti (sedm metrů). Jedná se o výjev, který možná znáte z litevského státního znaku (případně i z běloruského, tam se však nyní jedná jen o neoficiální symboliku, aktuální byla v 90. letech). Říká se mu také Vytis nebo Rytíř svobody, případně Voják svobody, litevsky Laisvės karys. Socha vznikla při příležitosti 100. výročí obnovení litevské nezávislosti v roce 2018.

Soutok řek Nemunas a Neris

Od sochy a hradu jsme pokračovali dál parkem k soutoku řek Neris a Nemunas. Podél té první jsme vyrazili směrem tam, podél té druhé (před soutokem) zase zpátky. Neměla jsem s sebou stativ, takže fotky z této části nejsou kvůli nedostatku světla nijak zajímavé.

Perkunasův dům

Okruh jsme si naplánovali schválně tak, abychom prošli okolo této zajímavé stavby. Perkunasův dům je budova postavená v gotickém slohu obchodníky, kteří ji používali jako svou kancelář mezi lety 1440 a 1532. Později v témže století jej používali jezuité. V 19. století dům, coby toho času už ruinu, přestavěli na školu a divadlo a dostala svůj současný název. Na jedné zdi se totiž nachází postava, kterou tehdejší historici označili za baltského boha hromu Perkunase.

To ostatní

Cestou k Perkunasovu domu jsme prošli ještě kolem kostela Vytautase Velikého (litevsky Vytauto Didžiojo bažnyčia) nebo též kostela Nanebevzetí Panny Marie (litevsky Mergelės Marijos ėmimo į dangų bažnyčia) a přes náměstí (tou dobou v rekonstrukci) jsme se pomalu vraceli zpětk k parkovišti.

Z Kaunasu to stále není všechno, znovu jsme se do něj podívali o dva dny později, kdy jsme chtěli navštíívit Válečné muzeum Vytautase Velikého. To však bylo toho dne zavřené, byť mělo být otevřené. Podrobnosti si ale nechám až do článku na konec této série. My se totiž do Kaunasu vrátili ještě cestou domů, protože jsme prostě tohle muzeum chtěli vidět.

V dalším příspěvku se přesuneme dál na západ k Baltu a cestou navštívili jeden zajímavý hrad.

---

Zdroje informací: wiki (cs, en, lt)

---

Jako cíl naší letošní rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo.

Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. (Zveřejňovat je budu postupně.) Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.