Muzeum studené války aneb raketová základna Plokštinė

• Raketová základna Plokštinė •

Bývalá sovětská raketová základna, která dnes slouží jako Muzeum studené války (Šaltojo Karo muziejus), se nachází asi 13 km severně od města Plungė, u vsi Plokščiai v lese Plokštinė poblíž jezera Plateliai ve Žmuďském národním parku (Žemaitijos nacionalinis parkas). Auto je možné nechat přímo u muzea, poplatek za pohyb v parku je součástí vstupného.

Raketová základna v Plokštinė byla jedním z našich plánovaných cílů, stejně tak Žemaitijský/Žmuďský národní park. Vyrazili jsme sem po noci strávené u Ablingy.

Kde se v Litvě vzali Sověti

Asi všichni nosíme v povědomí fakt, že Litva patřila v éře Sovětského svazu mezi svazové republiky. Není ale od věci uvést si něco málo i ze starších litevských dějin a postupně tak dojít k tomu, kde se Sověti v Litvě vzali.

Litevské velkoknížectví založené ve 13. století patřilo ve středověku mezi významné státní útvary v Evropě. Zajímavé bezpochyby je to, že si Litva po dlouhou dobu udržela pohanství. Křesťanství oficiálně přijala až v roce 1387, tedy o půl tisíciletí později než naše česká knížata. V téže době také došlo sňatkem litevského velkoknížete Jogaila (Jagella) s polskou královnou Jadvigou ke vzniku Polsko-litevské unie. Mocná říše však postupně ztrácela svůj význam a vliv a stala se terčem okolních mocností – Ruska, Pruska a Rakouska. Ke konci 18. století došlo k rozdělení Polska mezi ně, Litva se tak dostala pod vládu carského Ruska. A Rusové dělali všechno pro to, aby litevskou kulturu i jazyk potlačili. Platil například zákaz publikace knih v litevštině, ty se tiskly jen tajně. Litevci si samozřejmě útlak nenechali líbit a v 19. století sílilo národní obrození. Ještě před první světovou válkou byla touha po samostatnosti velmi silná.

Po válce vyhlásila Litva samostatnost, dlouho si ji ale neužila. S druhou světovou válkou ji neohrožoval jen Sovětský svaz, coby nástupce carského Ruska, ale i Německo. Osud Litevců zpečetil pakt Ribbentrop–Molotov, tedy tajná dohoda mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, v níž si rozdělili východní Evropu. Rudá armáda vpadla do Litvy v červnu 1940, Sověti zemi obsadili a připojili ji k Sovětskému svazu coby Litevskou sovětskou socialistickou republiku, tedy Litevskou SSR. Že následovalo zatýkání, deportace na Sibiř a potlačování litevské kultury, to asi nikoho nepřekvapí.

Jenže tím to nekončilo. Hned následujícího roku do Litvy vtrhli i Němci, když útočili na Sovětský svaz. A ne, fakt to nebyla přátelská návštěva. O tom svědčí např. vyvraždění obcí Ablinga a Žvaginiai. o nichž jsem psala tady. Sověti si zemi přivlastnili zpět v roce 1944 a nehnuli se z ní až do roku 1990, kdy se Litva jako první ze sovětských republik odtrhla a konečně získala nezávislost.

Bývalá sovětská raketová základna v Plokštinė

Raketovou základnu v lese Plokštinė Sověti vybudovali na přelomu 50. a 60. let minulého století. Podzemní komplex byl připravený k odpalování balistických raket středního doletu (cca 2500 km) schopných nést jaderné hlavice. Z tohoto místa měli v dostřelu velkou část Evropy. Základna měla celkem čtyři podzemní sila – šachty pro rakety R-12 Dvina (NATO: SS-4). Hloubka šachet činí něco okolo 30 metrů a každou z nich kryje výsuvný betonový poklop.

Tyhle “čepičky” jsou to jediné, co je z komplexu na povrchu vidět. Jedno ze sil je dnes v rámci Muzea studené války zpřístupněno. Jde se k němu dlouhou chodbou, kterou střeží jeden uniformovaný fešák. (Víte, že tohle slovo neznačí jen elegána, ale i vykastrovaného psa?) Na dalších fotkách je k vidění původní servisní přístup k samotné šachtě. Dá se jím bez problémů prolézt i s těhotenským břichem, ale pro ty, co se nechtějí protahovat úzkým průlezem, se tu najde i nově zbudovaný a méně náročný vstup. :) Následují záběry na samotné silo, které je dnes chráněno sítí. Ta sice brání pádu návštěvníků dolů, už je ale málo platná proti obecnému nešvaru do každé ďoury házet mince. Ještě to celkem chápu u fontán a studánek, kde to má být pro štěstí, ale tady nebo třeba ve výběhu aligátora fakt ne.

Stav pohotovosti v roce 1968

Jak už jsem uvedla výše, v každém ze čtyř sil stála v pohotovosti raketa schopná nést termonukleární hlavici s výkonem 2,3 megatuny. Hlavice nebyly osazeny trvale, k tomu mělo dojít až v případě uvedení základny do vysoké pohotovosti. K tomuto stavu jednou skutečně došlo, a to v souvislosti s událostmi v Československu v roce 1968. Jednoduše řečeno, zatímco nás obsazovala sovětská vojska a vojska Varšavské smlouvy, Sověti v Litvě uvedli v pohotovost jaderné rakety, kdyby něco… Nutno říct, že z této informace mě na místě trochu zamrazilo.

Jinak se jednalo samozřejmě o utajované a přísně střežené místo obehnané plotem pod proudem. Stráž tu najednou drželo okolo 300 lidí i v běžném provozu. Americká zpravodajská služba se o existenci základny dozvěděla až o deset let později, tedy v roce 1978. V té době už byla několik let vyřazena z provozu.

Muzeum studené války

V rámci muzea Studené války, otevřeného od roku 2012, je zpřístupněna část podzemního komplexu základny. Bývalé technické zázemí a různé místnosti jsou doplněny o tématické expozice týkající se právě této éry dějin, která se do značné míry týkala i nás. Nechybí tak třeba nástěnka o jaderné hrozbě a radiaci či místnost plná západní i východní propagandy a podobně. Veškeré doprovodné popisky jsou k dispozici i anglicky.

V muzeu jsme strávili zhruba hodinu a půl.

Základna čerpala vodu z jezera Plateliai, kam jsme se následně vypravili na výlet, byť na jeho opačnou stranu. O tom ale zase příště.

Zdroje informací: wiki (cs, lt, en) | spottinghistory.com | militaryheritagetourism.info | coldworldsites.net

Litva (+ Lotyšsko) 2025

Jako cíl naší letošní rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo.

Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. (Zveřejňovat je budu postupně.) Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.