V tomto článku napíšu pár slov ke knížkám, které nenadchnou, ale ani neurazí, nebo jsou to knížky, které nejsou špatné, ale nemám potřebu číst je znovu.

Průměrné knihy, tedy

Knihy džunglí
Rudyard Kipling
312 stran

Jsem ráda, že jsem se k této knížce dostala, také i proto, že jsem v té době viděla nový film, který se mi celkem líbil. Příjemná záležitost, ale všechny povídky se mi nelíbily natolik, abych v hodnocení přidala.

---

Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
194 stran

Knih s očitým svědectvím si vážím, ale to ještě neznamená, že je všechny považuji za literární skvosty. Kniha pana Nyiszliho i přes veškerou mrazivost historických okolností patří k těm slabším zejména proto, že se snaží v každé třetí větě šokovat – používá tři vykřičníky opravdu nadpočetně. I o šílených událostech z Osvětimi se dá psát lépe, s trochou nadhledu (doporučuji třeba knihu Utekl jsem z Osvětimi, tu jsem přečetla jedním dechem a mrazilo mě z ní daleko víc).

---

Eragon a Eldest
Christopher Paolini
488 a 657 stran

Od Paoliniho to lepší, ty ostatní už jsem zařadila do předchozího seznamu. Byla v tom rozhodně i trocha nostalgie, příjemné připomenutí, ale nic víc.

 

---

Clariel
Garth Nix
424 stran

Těšila jsem se na návrat do Nixova světa, protože jsem do něj kdysi utíkala ráda. Jeho knížky jsou opravdu originální, nic podobného jsem předtím ani poté nečetla. Clariel vyšla několik let po Sabriel, Lirael a Abhorsence a také příběh se odehrává o nějakou dobu později. Návrat to byl příjemně nostalgický, ale kvalit zmíněných knih Clariel nedosahuje.

---

Sestřelen
František Fajtl
222 stran

Řekla jsem si, že bych tento restík mohla konečně napravit a přečíst si něco od pana Fajtla. První polovina knihy je výborná – útěk přes nepřátelské území poté, co byl jako letec sestřelen, se četla jedním dechem. Ta část, ve které popisuje pobyt ve španělském vězení a to, jakou byrokracii obnášelo dostat se zpět do Británie, ta by si zasloužila výrazně zkrátit. Celé knize zbytečně ubrala nejméně jednu hvězdičku.

---

Nežná fatamorgána
Dominik Dán
304 stran

Jediná knížka od Dominika Dána, která se mi zdála tak slabá, že nedosáhla na čtyři hvězdičky. Zbytek jeho tvorby budu rozebírat ve dvou dalších článcích ;)

 

---

Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
264 stran

Zajímavé historky z hereckého světa a vyprávění o tom, jak to u začínajících herců chodí. Občas jsem se s chutí zasmála (třeba u toho, jak jí došlo palivo a jen těžko si v tu chvíli nemohla nepřipadat jako hloupoučká Saša z Comebacku :)).

---

Vychováváme děti a rosteme s nimi
Naomi Aldort
232 stran

Některé myšlenky ohledně výchovy má Naomi Aldort opravdu zajímavé a něco jsem si z knihy odnesla. Zejména tedy to, že nejrychlejší cestou, jak uklidnit vztekající se dítě, je uznat jeho pocity. Je to lepší, než na něj křičet nebo bezmocně lomit rukama. Prostě se nejdřív nadechnout, uklidnit sebe a tím třeba i zamezit vyřčení něčeho, čeho bychom následně litovali. To je dobré, nicméně se mi nelíbil styl psaní – jednu a tutéž věc opakuje pořád dokola, jako by byl čtenář idiot a nestačilo mu to vysvětlit jednou (stejný problém mám s americkými dokumenty, ale to sem nepatří).  .

---

Petr a Lucie
Romain Rolland
96 stran

Jo, doháním i povinnou literaturu, neboť během středoškolské docházky jsem odmítla cokoli povinného číst ;) Útlá knížka Petr a Lucie se přečte snadno a rychle, ale nemám důvod vracet se k ní.

---

Asfalt
Štěpán Kopřiva
640 stran

Ujetost par excellence, ale úplný jiný styl, než má třeba Kotleta nebo Kulhánek. Když o tom zpětně přemýšlím, tak to vlastně vůbec nebylo špatné a jistě si to ještě někdy přečtu, takže co to dělá taky? Barvitých popisů a květnatých přirovnání už začalo být až moc a úvod jsem překonávala několikrát, než jsem se pořádně začetla. Uvidíme, třeba tomu příště zvednu hodnocení.

---

Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň , Kůň a jeho jezdec a Stříbrná židle
Clive Staples Lewis
144, 176 a 256 stran

To lepší z Narnie, to horší už tu bylo v minulém článku.

---

Enderův stín
Orson Scott Card
360 stran

Samotná Enderova hra se objeví v jednom z dalších článků. Tato kniha patří do jiné série, ale odehrává se ve stejné době, jen je děj popisován z pohledu Fazolka, kterého čtenáři Enderovy hry dobře znají. Kvalitou vyprávění jsou to srovnatelné knížky, avšak v Enderově stínu je na můj vkus až moc náboženského žvanění.

---

Heřmánek a Mařinka
Jaromír Kincl
56 stran

Taková knížka do počtu, byla čtena Vlčeti na dobrou noc. Tu třetí hvězdičku to dostalo pouze a jen za originální námět v podobě bylinek, jinak jsou to dost slabé příběhy, ještěže jsou krátké a není jich moc.

---

Četli jste některou z těchto knih? Jaký je váš názor?