Našlapáno: cca 6 km
Stoupání: cca 140 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne
Trasa: zde
Konečně jsme se s Martinem vydali do Prokopského údolí, které se nachází přibližně 15 minut cesty metrem z centra. Jelikož jsem tam nebyla už řadu let (tuším osm), zajímalo mě, jak to tam vypadá, a zda-li je to tam pořád tak hezké. No, neni, ale i tak to stálo za to. :)
Vyrazili jsme od stanice metra Jinonice a samozřejmě (protože jsem si to pořádně nepamatovala, jak by taky jo po tolika letech) šli prakticky opačným směrem. Z náměstíčka v Butovicích totiž vedou tři cesty a my se vydali po té jediné značené. Chyba. Došli jsme tedy do Prokopáku (z druhé strany, jak jsem před chvíli zjistila na mapě), což nám nijak nevadilo. Narazili jsme dokonce na místní vojenský prostor (lom), o kterém jsme neměli tušení, že se tam nachází. Kromě otravného sluníčka nás na lesní cestě netrápilo vůbec nic :) Nakonec jsme se po dvoukilometrové zacházce dostali na původně zamýšlenou cestu a po deseti minutách už také došli k viaduktu, což byl první cíl naší vycházky.
Vzhledem k pěknému počasí (řekněme si to na rovinu – chvílemi bylo vedro) se to v údolí hemžilo cyklisty, turisty i rodinami s dětmi. Jinými slovy, moc se nám tam nelíbilo. A na focení toho tam také moc nebylo. Snad jeden skalní útvar…
Až po několika kilometrech jsme sešli z hlavní cesty a lidí výrazně ubylo. Teprve od té chvíle se nám tam začalo víc líbit :) Došli jsme také až pořádným skalám, které bylo možné bez lidí v klidu vyfotit.
Do Holyně (typická vesnice ač je součástí Prahy) už nám chybělo něco málo přes kilometr a autobus jel za 2 minuty. Jelikož jezdí co hodinu, neměli jsme kam spěchat a šli pěkně pomalu. I tak nás čekalo 45 minut nudného sezení (zas tak nudné nebylo, vždy je o čem kecat :) Západ slunce byl dnes obzvláště vydařený, jelikož už jsme tou dobou ale stepovali na tramvajové zastávce, vhodný objekt pro vyfocení chyběl, takže snad příště.
Na Prokopské údolí si pamatuji, kdysi dávno jsme tam jako rodina chodili na výlety. Vím, že tam bylo nádherně, i když jak sama říkáš, bylo tam moc lidí na to, aby si to člověk dokázal užít, ale i tak mi tohle údolí zůstalo v paměti :-)
V tomhle údolí musí být krásně! Už se těším na léto, kdy budeme moci podnikat celodenní fotografické výlety. U nás je tolik krásných míst, že jeden život nestačí na prozkoumání všech a mně už zbývá jenom pár let, než mě artritida úplně odrovná! :-( … :-)))
Bydlím nad Prokopským údolím a už to tam není takové jako dřív. Spousta lidí, spousta cyklistů, ale dá se říct, že pořád ještě hezky. Chodím tam moc ráda
Už dlouho jsem tam nebyla, ale celkem čekám, že to tam bude ještě horší, než když jsem se tam před pěti lety vydala naposledy. Asi se není čemu divit, je to dostupný kus přírody nedaleko metra.