Budapešť | Néprajzi Múzeum zvenku

• Néprajzi Múzeum •

Néprajzi Múzeum, tedy Národopisné muzeum v Budapešti se nachází na okraji Městských sadů (Városliget) při hlavní ulici Jiřího Dóži (Dózsa György út). Budova z roku 2022 hned zaujme svým netradičním vzhledem v podobě otevřeného písmene U. Vyvýšené okraje slouží jako vyhlídka a uprostřed se nachází památník maďarského protikomunistického povstání v roce 1956.

Jak se sem dostat:

• metrem na Hősök tere (M1, žlutá) a následně asi půl kilometru pěšky;
• vlakem nebo metrem na Keleti pályaudvar (M2, červená + M4, zelená) a následně autobusem 30, 30A nebo 230 na Damjanich utca / Dózsa György út.

Ráno téměř bez lidí

Se synkem jsme se podruhé vydali do Budapešti na otočku, jak jsme si slíbili v lednu při předchozí návštěvě. Opět jsme jeli přes noc autobusem a na místo dorazili před šestou ráno. Ty dva měsíce byly hned znát. Zatímco posledně nás přivítala naprostá tma, teď už svítalo. Bylo mi jasné, že na Rybářskou baštu, kterou jsem si usmyslela nafotit právě v tuto denní dobu osvětlenou klubajícím se sluncem, to vážně nestihneme. Tak jsme trochu přehodnotili plány a vyrazili rovnou směrem Városliget (Městské sady/Městský park), kde jsme toho měli v merku více než dost.

Posledně jsme se dostali jen na Hősök tere, tedy náměstí Hrdinů a mě už dříve zaujala budova tohoto muzea a chtěla jsem vidět ji i hrad Vajdahunyad, na který jsme koukali z kluziště. Syna to samozřejmě nejvíc táhlo na místní hodně známé dětské hřiště a pak do zoo. Svezli jsme se tak metrem na Hősök tere (M1, žlutá) a zamířili přímo k budově muzea. Všude bylo příjemně málo lidí (později dopoledne a odpoledne to mělo být výrazně horší), slunce akorát stoupalo nad obzor, takže jsme tu měli i zajímavé světlo.

Néprajzi múzeum zvenku

Jak už jsem napsala výše, nová budova muzea byla otevřena před třemi lety. Nestává se často, aby mě nějaká moderní architektura oslovila, naopak jí zpravidla nerozumím nebo mi v nejlepším případě připadá nudná a bez nápadu. V tomto případě je to ale jiné, Néprajzi múzeum mě zaujalo hned, a to nejen tím, co se skrývá vevnitř. Folklór (a nejen ten náš) je mi samozřejmě velice blízký, už léta se věnuju tkaní, šití a vyšívání, takže jsem si říkala, že bych ráda navštivila i toto muzeum. To nakonec nevyšlo, v době, kdy otevíralo, jsme byli už jinde, ale třeba to vyjde příště. Pořádně jsme si je ale prohlédli alespoň zvenku.

Po stranách obě křídla budovy dosahují výšky okolních stromů a obě slouží jako střešní zahrada. Po celém obvodu je možné se projít (lidem trpícím strachem z výšek se to nebude líbit, celou dobu je vidět skrz schody až na zem). Prosklené stěny zdobí kovová mřížka, která na první pohled připomíná křížkový steh. Tvoří ji téměř půl milionu kovových pixelů. Uprostřed na úrovni okolního terénu se nachází památník na maďarské protikomunistické povstání v roce 1956, ale tomu budu věnovat vlastní článek.

Mini socha skatu a utržených nohou

Ještě si nemůžu odpustit dvě věci, první z nich je jazykový koutek. Název Néprajzi múzeum se do angličtiny běžně překládá jako Museum of Ethnography, přeložit to tak můžeme jednoduše jako Etnografické muzeum nebo hezky česky jako Národopisné muzeum (nép = lid, národ; rajz = rys, nákres, kresba). Byť to k tomu trochu svádí, tak s Prajzy/Prajzáky to nemá nic společného, to je odvozeno z německého Preußen = Prusko, Prusy.

Druhou věcí je jedna z Kolodkových mini soch, kterých je Budapešť plná, ale nenaleznete je jenom tam (dva Švejkové se třeba najdou i nás). Tomuhle zábavnému prvku městského umění se budu také věnovat zvlášť, ale sošku u muzea sem dát musím. Néprajzi múzeum totiž nejednomu připomene u-rampu, podobě miniaturní sochy se tak není co divit. :)

My se se synkem následně vydali pro něco k snídani, poté už se konečně dočkal, až mu otevřenou místní hřiště. Ještě nevím, jestli ho dám sem nebo na druhý blog, kam patří spíš, každopádně ale následoval hrad a zoo a těmto místům se také budu věnovat samostatně. Příště se ale zaměrím na ten památník a samotné protikomunistické povstání.