Budyšín

Budyšín – kulturní centrum Horní Lužice

Město Budyšín (něm. Bautzen) leží v Sasku, přibližně 80 km (po silnici) severozápadně od Liberce a přibližně 20 km severně od našich hranic.  Je to místo, kde se asi nejsnáze setkáte s kulturou menšiny Lužických Srbů, kteří město před tisíci lety založili. Budyšín je ale spjat i s českou historií.


Do Budyšína jsme vyrazili objevovat lužickou kulturu v půlce ledna. Jelikož tam náš kamarád už několik let bydlí a pracuje, měli jsme vše z první ruky. Ukázal nám (nutno říct, že ve značné rychlosti) hlavní zajímavosti a památky města, poslal nás na lužickosrbský večer do blízké vesnice, na pozůstatky dávného hradiště (články chystám) a na cestu domů nám doporučil zříceninu hradu Korzym (Körse). Mám pocit, že ten víkend jsme využili s ohledem na časové možnosti všech zúčastněných na 100 %.

Trocha historie

Místo dnešního města bylo osídleno již v době kamenné. Ve 3. století současného letopočtu zde pobývaly východogermánské kmeny, následně se zde usadil zápodoslovanský kmen Milčanů (někde se uvádí 7. století, jinde až 9. století). Lužičtí Srbové jsou potomky právě tohoto kmene.

První písemná zmínka o „Budusinu“ pochází ze začátku 11. století. V druhé polovině téhož století dostal Budyšínsko darem český kníže (později král) Vratislav II. od císaře Jindřicha IV. Císařem Fridrichem I. Barbarossou byla v polovině 12. století celá Horní Lužice definována jako vedlejší země Království českého. Nicméně oblast si zachovala značnou samostatnost. Lucemburkové např. tolerovali vznik Hornolužického šestiměstí a Budyšínu poskytli jistá privilegia. O ta však město přišlo o 2 století později, kdy podle Habsburků nedodalo potřebnou vojenskou podporu. Pod saskou vládu se Horní i Dolní Lužice dostala během třicetileté války. Poté došlo ve městě ke změnám uspořádání a industrializaci. V průběhu 20. století se městu nevyhnuly temné stránky tohoto období. Fungoval zde pobočný tábor KZ Groß-Rosen, následné zvláštní tábor sovětské okupační moci a později vězení Stasi (východoněmecká tajná policie, obdoba naší StB).

Budyšín dnes a lužickosrbská menšina

Budyšín je okresním městem (Zemský okres Budyšín / Landkreis Bautzen / Wokrjes Budyšin). Má přibližně 40 tisíc obyvatel a je hlavním kulturním centrem Horní Lužice.  K lužickosrbské menšině se hlásí 5-10 % místních. Mnohé ulice a názvy veřejných prostranství i budov jsou uváděny dvojjazyčně. Pro turisty (ale i pro místní samozřejmě) se zde konají akce jako je např. Velikonoční jízda (Jutrowne jěchanje). Lužickosrbskou a německou kulturu spojuje například Německo-srbské lidové divadlo. V Budyšíně také sídlí Srbský národní ansámbl – lidový soubor, který předvádí tradiční kulturu. O něm jsme se však dozvěděli, že úplně autentický není, protože v něm účinkuje hodně lidí jiných slovanských národností, zejména pak Slováků.

Okruh historickým centrem

Budyšín je typickým středověkým městem s množstvím věží, malebných zákoutí a památek. Náš okruh vypadal zhruba takto. Část prohlídky nám nepřálo počasí, pršelo. Mělo to však i výhody – potkali jsme poměrně málo lidí.

Serbska wěža a Stara kaserna

Srbská věž (Wendischer Turm) byla součástí středověkého opevnění. Nachází se v severovýchodní části historického centra.  Ještě v první polovině 19. století na ni navazovala brána (Wendisches Tor), ta však byla zbourána. Stejný osud měl potkat i věž, která měla ustoupit výstavbě kasáren, nakonec však po protestech došlo k úpravě plánů a kasárna byla postavena okolo věže. Dnes v budově sídlí finanční úřad. 

Bohata wěža, aneb šikmá věž v Budyšíně

Nedaleko Srbské věže stojí další věž, která rovněž patřila k opevnění města. Na původní gotickou stavbu byl přistavěn renesanční vyhlídkový altán. Bohatá věž (Reichenturm) se od svislé osy odklání o 1,4 m.

Bohata hasa

Bohatá ulice (Reichenstrasse) vede od Bohaté věže na Hłowne torhošćo, kam jsme po ní také došli. Dnes tu kromě zdobených historických městských domů najdete i množství obchodů. Tato ulice však patřila mezi obchodní tepny i v historii.

Přibližně v polovině ulice narazíte na tento dvojjazyčný turistický rozcestník, který je součástí chodníku.

Hłowne torhošćo

Na Hlavním náměstí (Hauptmarkt) jsme si jako první prohlédli kašnu s reliéfy, které vyobrazují důležité historické milníky města.

Na tomto náměstí se také nachází Radnica (Rathaus). Z původní raně gotické budovy se pro přestavby a požáry v 17.  a 18. století nedochovalo téměř nic. Dnešní barokní podobu získala radnice v letech 1729 – 1732.

U radnice nás zaujal model města.

Mjasowe wiki

Na Masném trhu (Fleischmarkt) stojí dům s honosně zdobeným barokním portálem ze 17. století.

Hlavní dominantou je chrám/kostel sv. Petra (Tachantska cyrkej swj. Pětra / Dom St. Petri). Nedávno prošel rozsáhlou rekonstrukcí a je zajímavý zejména tím, že ho od první poloviny 16. století sdílejí protestanti s katolíky.  Kupodivu jsme byli i vevnitř, ale nafocený ho nemám. Vyfotila jsem alespoň přilehlou uličku.

Mikławšska wěža

Popošli jsme dál na sever, kde stojí Mikulášova věž (Nikolaiturm). Opět se jedná o součást původního opevnění města.

Mikławska cyrkej

Hned za věží se nacházejí pozůstatky kostela sv. Mikuláše (St. Nikolaikirche), v nichž byl zřízen hřbitov. O tomto místě chystám samostatný článek, takže přidám pouze pár fotek pro ilustraci a brzy zde přibude odkaz na daný příspěvek.

Nabízí se odtud i pěkný výhled na část města s řekou.

Uličky cestou k Budyšínskému hradu/zámku

Vrátili jsme se zpět na Zámeckou ulici (Schlossstrasse), která vede k hradu/zámku Ortenburg.

Maćijowa wěža

K hradu/zámku se prochází branou Matyášovy věže (Matthiasturm), která pochází z druhé poloviny 15. století. Olomoucká smlouva – dohoda mezi českým králem Vladimírem Jagelonským a uherským králem a českým vzdorokrálem Matyášem Korvínem tehdy zajistila mír po letitých válkách za cenu postoupení značné části území právě Matyášovi. Ten nechal zřídit tuto věž ozdobenou reliéfem, na němž je vyobrazen on sám, jak se šlape po českém lvu.

Dźiwadło na hrodźe

Ortenburg jsem z nějakého důvodu také nefotila, ale zaujalo mě velké sousoší za sklem. Jak nám bylo vysvětleno, jedná se o budovu divadla (Burgtheater) a sochy představují postavy ze starých řeckých bájí, konkrétně z té o Orestovi. Pověst o něm je vyprávěna za doprovodu světel jako jedno z představení. Sousoší je dlouhé cca 16 m a vysoké 3 m.

Budyski hród, Serbski muzej, Stara wodarnja, Nowa wodarnja, Wjerina chěžka a další resty

Jak už jsem naznačila výše, prohlídka města byla pojata celkem stručně. Ač jsme se toho cestou dozvěděli hodně, na mnoho věcí už prostě nezbyl čas. Místem, které mě nejvíce mrzí, že jsme nestihli navštívit, je určitě Srbské muzeum. Je otevřené prakticky celý rok vyjma pondělků a už jen kvůli němu se sem jistě za nějaký čas podíváme znovu. ;) Při té příležitosti můžeme navštívit jednu z mnoha věží, které slouží jako rozhledny (ty jsou v tuto roční dobu zavřeny), a také místa s výhledem na město, kterých jsme tentokrát potkali jen pár. Také dojde na Mnišský klášter (Mönchskirche) s přilehlou vodárenskou věží, okolo něhož jsme jen prošli (navíc pršelo, takže ani fotky z venku nestojí za nic – jsou na nich kapky vody). Nestihli jsme ani dvě další vodárenské věže. Nejstarší místní dům zvaný „čarodějnická chýše“ (Hexenhäusel) jsme minuli též, ale o jeho existenci jsem se dočetla až při psaní tohoto článku.

Před rybarskimi wrótkami

Tohle je asi nejkrásnější ulička, na kterou jsme narazili. :)

A takto to vypadá cestou k ní od Mnišského kláštera. Na první fotce vidíte ještě onu vodárenskou věž u kláštera cestou z Ortenburgu,

Lawska wěža

Lví věž (der Lauenturm), poslední věž, okolo které jsme prošli. Pochází ze začátku 15. století a rovněž byla součástí městského opevnění. V 16. století fungovala jako vězení. Až do první poloviny 19.. století zde stála i Lví brána, která musela ustoupit výstavbě dopravní infrastruktury. Socha krále Alberta I. Saského. byla odhalena v roce 1913.

Po prohlídce starého města jsme si prošli ještě Tuchorski kěrchow, ale v té době už jsme docela spěchali a ani tam jsem nefotila.


Zdroje informací: náš průvodce | bautzen.de (web je k dispozici i v češtině a horní lužické srbštině) | wiki (+ příbuzná hesla v češtině, němčině i horní lužické srbštině)


Navštívili jste někdy Budyšín?

Je vám známo něco z kultury Lužických Srbů?

Připadá vám horní lužická srbština srozumitelná?

 

3 komentáře: „Budyšín – kulturní centrum Horní Lužice

  1. Verunko, my jsme tam byli několikrát, naposledy loni v prosinci na adventu ( Wroclav, Zhořelec, Budyšín ) a obešli jsme to podobně, s tím, že po čtvrté odpoledne už se stmívalo. Letní návštěva je výhodnější, uznávám.Tamní kostel, rozdělený na katolickou a protestantskou část, mě překvapil.
    V Lužici je pořád co objevovat.
    Těším se na pokračování. Jiřina z N.
    novatrvalkadahlia.blog.cz

     
    1. Já si zase říkám, že nasvícený Budyšín večer musí mít krásnou atmosféru a adventní trhy jakbysmet. :)

       
  2. Verunko, my jsme po setmění chodili po tržištích a po obchodech, kde hlavně obhlížím ubrousky, svíčky a sezonní sarapatičky, vánoční či velikonoční,
    medvídky a pod.
    Pro mne bylo zjevením město Zhořelec, kde jsem byla poprvé a ráda bych tam v létě!
    Byli jste s mužem na hradě Stolpen? i městečko pod ním je zajímavé.
    Mávám a zdravím Jiřina z N.

     

Napsat komentář