Rozporuplnější film jsem již dlouho neviděla. Na jednu stranu je to příjemné psychologické drama v drsné islandské krajině. Na druhou stranu se hlavní hrdinka chová i přes psychické rozpoložení nepochopitelně. K tomu se ještě dostaneme. Očekávání nijak vysoká nebyla, neboť jsem se dozvěděla obsah několika scén ještě před zhlédnutím filmu.
Následující text prozrazuje něco málo z děje.
Příběh začíná tragickou nehodou Baldura, bratra tehdy 12leté hlavní postavy Hery. Hera se s jeho smrtí nedokáže vyrovnat ani během nejméně šesti let, které film přeskočí. Není překvapivé, že podobný problém mají i její rodiče. Odcizení mezi nimi a jejich dcerou se zdá být poměrně velké. Přesto s nimi Hera dál žije pod jednou střechou, pracuje příležitostně, holduje alkoholu a snaží se proti sobě poštvat všechny lidi v okolí. Mezitím sní o kariéře metalového muzikanta. Z drnkání na kytaru však ne a ne vyzrát něco, co by zaujalo hudební vydavatelství.
Na kazetovou nahrávku natočenou v domácích (stodolních) podmínkách a rozeslanou do světa nikdo nereaguje. Heře tak nezbývá nic jiného, než pomáhat doma a pracovat na jatkách. I z tohoto zaměstnání se nechá pozoruhodně rychle a snadno vyhodit. Mezitím ji zaujme vypalování kostelů, k nimž tou dobou dochází v Norsku.
No a jsme u té nejblbější zápletky a scény, která se ve filmu odehraje. Hera se zamiluje do nového kněze, protože je to metalista, ale ten ji odmítne. Důvod k vypálení kostela jako vyšitý (ne že by mi ho snad bylo líto, krom toho jej ke konci zase postaví). Umím si představit (i s ohledem na její komplikovanou osobnost) spoustu lepších důvodů. Tomu činu chybělo něco hlubšího. Nicméně následuje scéna, kdy se Hera vydá sama do mrazivé pustiny. Podmínky k sebepoznání jí jsou poskytnuty špičkové.
Heru sledujeme ještě chvíli. Chce se změnit, snaží se s lidmi vyjít, snaží se pracovat a žít. Do toho přivandrují členové kapely Mayhem s tím, že se k nim dostala její nahrávka a chtějí ji vydat. Scénka, kdy black metalisté procházejí kravín a baví se o produkci mléka, rozhodně stojí za dokoukání filmu do konce. Krom toho mu přidává nejméně půl hvězdičky. Stejně tak jejich výraz, když si pustí výběr nejlepších metalových skladeb. :D
No prozrazeno už bylo víc než dost, takže jak to celé skončí, se už podívejte sami.
Konec části prozrazující děj.
Na své si přijdou zejména metalisti a milovníci nevlídné islandské krajiny. Doporučuji originální znění (islandština k celé atmosféře filmu jedině prospívá). Komplikovaná osobnost hlavní hrdinky a její nepochopitelné chování pokládám do jisté míry za věrohodné. Zoufalí a depresivní lidé se mnohdy chovají stejně nelogicky, odměřeně i nepřátelsky. To, že se s ní i přes podobný hudební vkus nedokážu ztotožnit, nerozhoduje o kvalitě filmu. Krom toho severská kinematografie je zkrátka jiná a filmů z dob dřevního black metalu také mnoho neexistuje. Za jedno zhlédnutí Málmhaus určitě stojí.
PS: Český (ač festivalový) název vymýšlel idiot!
odkud: Island
ze kdy: 2013
délka: 97 min
verdikt: 
čsfd
